rodinný majetek – její dědictví – rozfrcali, začínala od nuly, jejího muže zabásli hned, jak začaly procesy, peníze a movitý majetek jí zabavili, začla tedy znovu (od nuly), nakonec zatkli i ji, rok ji drželi ve vězeních a internačních táborech a ona to všechno obrátila proti sobě, zlomilo to její důvěru ve vlastní rozhodnutí. Každá její volba, tedy i já, a já zejména, byla trestem, který sama sobě ukládala za mystické provinění, jehož se nikdy nedopustila. Jako bychom oba pokračovali v našich vězeňských životech, teď už společně, neboť jsme neznali nic než vězení a cítili se doma jedině ve vězeňské existenci. Nalezli jsme jeden druhého, jako se lidé nalézají ve vězení: náš vztah byl vězeňskou solidaritou, onou odkázaností jednoho na druhého, připravenou přestát nejednu tvrdou zkoušku, bez budoucnosti. Ale to je pouhý popis, formulace, interpretace, a interpretace je nutně vždy jen krajina namalovaná pro třetí dimenzi: vždy bude postrádat ono nevyřknutelné tajemství, specifický, uzavřený svět dvou lidí, lišící se od světa všech ostatních. Najednou si uvědomím, že tento svět už neexistuje, že na něj mám maximálně vzpomínky. Tyhle vzpomínky jsou však už jen mými vzpomínkami, jejich potvrzení, doklad, druhou dimenzi bych už hledal marně: snad ani nebyla pravda, že jsem žil, snad nebyla pravda vůbec nic. Odešla a vzala s sebou větší kus mého života, dobu, kdy jsem zahájil a dovršil proces tvorby, i dobu, během níž jsme se – žijíce v nešťastném manželství – tak moc milovali. Naše láska byla jako hluchoněmé dítě, řítící se s rozesmátou tváří a rozpaženýma rukama, jehož pusa se pomalu křiví k pláči, protože mu nikdo nerozumí a protože nenachází cíl svého úprku. Přicházím na to a takřka se mi točí hlava z té jistoty, že se minulost během jediného okamžiku může skutečně proměnit v to, čím je nazývána: v to, co pominulo, v opuštěné skladiště prastarých krámů, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185509