Jak překonat panické ataky (Ukázka, strana 99)

98 / Jak překonat panické ataky

KROK ZA KROKEM Někteří lidé, jakmile pochopí, jak je to důležité, jsou připraveni se „zakousnout“ a rovnou se postavit svému nejhoršímu strachu. Jiní jsou o něco opatrnější. Možná k tomu budou na začátku potřebovat přítele nebo někoho z rodiny, kdo jim bude oporou. Pokud ano, doporučuji, aby dali dotyčnému přečíst tuto knihu a on pak chápal paniku. Obvykle se provádí celá řada pokusů, které člověk potřebuje.

Na základě uvedeného příkladu lze například na začátku testovat něco lépe zvladatelného, třeba večerní odpočinek. Jako první experiment je možné naplánovat, že se takový člověk bude hodinu dívat na televizi, aniž by se snažil rozptýlit, poskakoval nebo dělal cokoli jiného. V této fázi si ještě může vybrat nějaký „bezpečný“ pořad (bez násilí a bez tématu mentálních poruch). V dalších pokusech si může vybrat nějaký náročnější pořad, nebo se jen dívat na televizi, aniž by věděl, co v ní bude.

Co se dá při takovém pokusu zjistit?

Měl daný člověk panický záchvat? Pokud ano, vydržel to až do konce? Na co při tom přišel? Co je ještě třeba ověřit? Při dalším pokusu se možná rozhodne udělat znovu totéž. Možná se mu zdá, že výsledky nebyly uspokojivé a potřebuje zjistit, jestli se příště stane to samé. Po dalším experimentu se mu může zvednout sebedůvěra a třeba se pustí do něčeho riskantnějšího. Například si může pustit film s násilnými scénami a rozhodnout se jej vydržet až do konce (mluvím samozřejmě o scénách s policisty nebo kovboji, nikoli o tvrdém násilí).

Potom už by mohl mít pocit, že si umí poradit s panikou v domácím prostředí, ale neví, jaké to bude venku. Stále potřebuje provést několik menších pokusů s televizí (například odpoledne, pozdě večer, sám, ve skupině, různé druhy filmů) a upevnit si tak výsledky svých prvních pokusů. Klíčové experimenty by se ale měly odehrát mimo domov. Může si vyzkoušet supermarkety, později i čekání ve frontě. Pak to může zkoušet ve špatné dny. Při svých pokusech pravděpodobně zjistí, jak moc se snažil ochránit před panikou a možná se začne snažit vyhýbat pokusům o zastavení a ovládnutí paniky. Obvykle, jako tomu bylo u Ralpha, musí člověk provést mnoho pokusů, aby si prověřil všechny stránky svého strachu. ČTYŘI KLÍČOVÉ PRINCIPY DOBRÉHO POKUSNÉHO PROGRAMU

Hlavním cílem pokusů je zažít panickou ataku

Pokud postižený člověk projde všemi pokusy, aniž by zažil paniku, co si z toho odnese? Možná přijde na něco užitečného – jeho záchvaty nejsou tak časté, jak

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185298

16. Navrhněte si svůj vlastní experiment / 99

si myslel – a může ho to podpořit. Je v tom ale i háček. Cíl terapie se potichu začne posouvat, a když nakonec paniku znovu zažije, bude z toho nešťastný a odradí ho to. Chyba je v tom, že chápe úspěch jako „nemít záchvaty“, ale skutečný úspěch je paniku prožít a postavit se jí. Když někdo projde terapií bez jediné ataky, nadále může být všechno v pořádku. Ale je pravděpodobnější, že v budoucnu nějaký menší záchvat přijde a on se s ním nebude umět vyrovnat.

Naučit se zacházet s panikou na vlastní kůži je nejlepší způsob, jak proti ní získat imunitu do budoucna.

Postavit se svému nejhoršímu strachu bude nepříjemné a děsivé

Člověk prožije velice nepříjemné zkušenosti, úzkost a strach. Chce to hodně odvahy. Když mění svou obvyklou rutinu a stane tváří v tvář ošklivému strachu, na začátku to možná bude horší než dřív, bude z toho napjatější a unavenější. S tím se dá počítat, protože se nutí zůstat, místo aby utíkal. Ale po tomto vypjatém období – pokud se mu povede postavit se svému nejhoršímu strachu – přijde na to, že za jeho strachem není nic reálného, a vydá se tak na cestu ke zlepšení. Jinými slovy, s tímto přístupem je třeba očekávat, že napřed bude hůř, aby mohlo být lépe. Tato zkušenost se dá popsat jako „nepříjemná, ale bezpečná“.

Každý pokus vyžaduje dostatek času

Když se bude člověk dívat na televizi, nebo bude stát v davu jenom několik minut, nic moc se o panice nenaučí. Musí s pokusem pokračovat, dokud nemá pocit, že zjistil, to co potřeboval. Vhodný časový úsek je 45 minut na každé cvičení. Někdy i to, že někde musí být na jasně určený čas a to jej „omezuje“, stačí k vyvolání paniky. Moci z nepříjemné situace utéct kdy se mu zachce, by mohlo panické atace zcela předejít. Předem určená časová jednotka je proto obvykle vhodná. Je úžasné, jak něco děsivého dokáže s dostatkem času ztratit sílu. Někdy se moc strachu vytratí, aniž by si člověk uvědomil, kdy se to vlastně stalo. Některé dříve obávané činnosti za chvíli začnou být nudné.

Lidé postižení panickou poruchou by se nikdy neměli pokoušet uniknout ze situace, kde cítí vysokou nebo narůstající úzkost – tím se jejich problém může i zhoršit. Odejít by měli, teprve když úzkost projde přes vrchol nebo už není moc velká.

Výběr dalšího experimentu

Po každém pokusu by se člověk měl zeptat sám sebe: „Co ještě potřebuji k tomu, abych se přesvědčil o tom, že je panika bezpečná?“ nebo „Co považuji v hloubi duše za největší hrozbu panického záchvatu?“ Odpovědi jej pak

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185298

100 / Jak překonat panické ataky

navedou k dalším experimentům. Je celkem obvyklé, že lidé svoje pokusy provádějí v dobré dny. Na co přijdou? Zjistí, že když mají dobrý den, zvládají to dobře, ale stále se obávají něco dělat ve špatné dny. Mohlo by se v den, kdy je trápí deprese a strach, stát něco hrozného? To je námět k dalším experimentům – cíleně udělat totéž, ale ve špatný den. Pokud člověk zjistí, že i tak je panika bezpečná, pomůže mu to vyřešit problém špatných dnů. Nepřicházejí pak tak často.

Každý má jiné tempo, se kterým může provádět svoje pokusy – někdo, jako například Terry, může začít od nejobávanějších pokusů, ale někdo jiný raději zvyšuje riziko jen kousek po kousku. Je to v pořádku, pokud se pokaždé dozvídá něco nového o panice.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185298