terogenních stran. Konstruktivní vyjádření nedůvěry v takových podmínkách proces vládnutí jednoznačně stabilizuje.15 Další zemí, která ve své ústavě aplikovala princip konstruktivního vyjádření nedůvěry vládě, je Maďarsko. Nepočítáme-li dobrovolnou demisi, ministerský předseda a s ním i celá vláda může být odvolán jednak tak, že některý z projednávaných zákonů spojí s vyjádřením důvěry – pokud zákon parlamentní podporu nezíská, vláda musí podat demisi. Druhou možností, jak odvolat premiéra bez voleb, je právě konstruktivní vyjádření nedůvěry. Konstruktivní vyjádření nedůvěry bylo v Maďarsku přitom již úspěšně použito. V roce 2009 proces konstruktivního vyjádření nedůvěry odstartoval sám ministerský předseda Ferenc Gyurcsány s cílem uvolnit křeslo Gordonovi Bajnaiovi. Jednou pak změnu v čele vlády vyvolala pouhá hrozba využití tohoto nástroje. Strašák konstruktivního vyjádřením nedůvěry byl využit v roce 2004, kdy stávající předseda vlády Péter Medgyessy otálel s uvolněním místa právě Gyurcsányovi. Nakonec však politickému tlaku ustoupil a demisi podal dobrovolně.16 Shrneme-li výše probrané případy, zavedení konstruktivního vyjádření nedůvěry by bylo velmi vhodné i pro Českou republiku. Vládní koalice Petra Nečase, která nastoupila po volbách 2010, si to mimochodem dala do svého vládního prohlášení, které přijetí této úpravy bez dalších podrobností zmiňuje.17 Pokud by byl rozumně vymezen počet poslanců, kteří mohou takovou proceduru iniciovat (například na 20 nebo 25), mohlo by to Zároveň však slovinský příklad ukazuje, že když je ideologicko-politické složení koaliční vlády příliš pestré, podléhají strany vládní koalice pokušení hledat si své partnery pro konkrétní hlasování mezi stranami parlamentní opozice. Odpovědnost za vládnutí se tak opět drolí a akceschopnost kabinetů klesá. 16 Jürgen Dieringer: Das politische System der Republik Ungarn. Entstehung – Entwicklung – Europäisierung. Opladen – Farmington Hills 2009, s. 230–231. 17 Programové prohlášení vlády České republiky, s. 21, 4. srpna 2010, webová stránka vlády ČR. 15
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185239
omezit eventuelní pokušení menších stran řešit svou případnou koaliční nespokojenost cestou ohrožení vládní stability. Požadavek absolutní většiny všech poslanců pro vyslovení nedůvěry by navíc kopíroval stávající praxi. Inovaci by představovalo automatické zvolení nového ministerského předsedy. Aby však takový krok měl smysl a dal se jako rozumné řešení předložit také voličům, politické strany by nejprve musely hledat věrohodnou alternativu nového půdorysu vlády a teprve pak vyvolat pád stávajícího kabinetu. Duchamorné pokusy ČSSD o svržení Topolánkovy vlády, navíc naplněné v nejméně vhodném momentu, kdy to politické strany leda tak nachytalo „na hruškách“, by se již skutečně opakovat neměly. Zároveň se ale domníváme, že by i samotná vláda měla nadále disponovat možností spojit otázku důvěry s hlasováním o konkrétní předloze zákona. Dovedeme si totiž představit situaci koaličního kabinetu, kdy strany již nejsou schopny další spolupráce a zároveň se nedaří nalézt novou většinovou vládu. Pak není důvod, proč agónii takové vlády protahovat a proč po příslušné politické dohodě neotevřít cestu k předčasným volbám. Novela ústavy z roku 2009 (ústavní zákon č. 319/2009 Sb.) již „samorozpuštění“ sněmovny a vypsání nových voleb naštěstí umožňuje. Vzhledem k obvyklé koaliční praxi by však nebylo dobré plně kopírovat kancléřský model a ještě posilovat roli ministerského předsedy. Tato cesta stabilizace vládnutí by se nabízela pouze tehdy, pokud by v českém stranickém systému došlo k dlouhodobé redukci počtu relevantních stran a ustálila by se praxe vládnutí maximálně dvoučlenných vládních koalic. Všechny reformy politického systému samozřejmě vyžadují širší shodu, přičemž není jisté, že se takové širší shody podaří v podmínkách české politiky druhé dekády 21. století dosáhnout. Minimalistickým řešením by tedy mohla být alespoň taková změna dosavadní praxe, umožňující – v době vládní krize před předčasnými parlamentními volbami – stávajícím stranickým 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185239
kabinetům prostě „dožít“. Plně to odpovídá převažující západoevropské praxi, tak jak byla popsána v jedné z úvodních kapitol této knihy. Využití tohoto přístupu se objevuje i jinde ve střední Evropě. Inspirativní může být například Slovensko po rozpadu vládní koalice v roce 2006, kdy vláda oslabená o jednu z koaličních stran „dovládla“ až do předčasných parlamentních voleb konaných pět měsíců po vládní krizi. Podobné řešení naši východní sousedé zvolili také v roce 2011, a to přesto, že v tomto případě došlo k vyslovení nedůvěry dosavadní vládě. Podobné řešení je rozhodně jednodušší a lepší než konstrukce přechodných úřednických a polopolitických vlád.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185239