Pavel Kosatík
nebezpečí. Jako by byl trochu zaslepený ve svém optimismu, uváděl jako důvod své víry v Československo i skutečnost, že „jsme ve svém sociálním vývoji alespoň dvacet let před jinými státy“, tvrdil dokonce, že i náš poměr k Německu se lepší. „Jest optimistou co do pozice Československa, největší nápory proti němu jsou již zmenšeny, a jak pozoroval v Karlových Varech, i německé obyvatelstvo i Henlein hledají dobrý poměr k státu,“ zapsal Preiss a dnes lze jen spekulovat, zda při tom nesouhlasně potřásal hlavou. Na této scéně je poprvé dobře vidět míra nepochopení, jehož bylo Preissovi později dopřáno v hodnocení jeho názorů na hitlerovské Německo a spolupráci s ním. Beneš byl v rozhovoru optimista, jehož optimismus se však o pouhý rok později ukázal neodůvodněným. Preiss byl skeptik uvědomující si důsledky možného německo-anglického paktu. Beneš jako by pakt nevnímal jako nebezpečí, jež hrozí v prvním plánu, ale jako jedno z mnoha ohnisek, rovnocenné sociálním pohybům třeba v Polsku, Rumunsku nebo Jugoslávii. Oba muži se shodli v názoru, že německé obyvatelstvo s Henleinem v čele hledá svůj poměr k republice, Preiss však navrhl jít hned dál a uzavřít s Henleinem dohodu. Beneš, pro případ krize počítající se západními spojenci, na jednání se sudetskými Němci nenaléhal. S odstupem času se zdá, že v létě 1937 byla pravda spíš na Preissově straně – opět, tak jako mnohokrát v minulosti, hlavně z toho důvodu, že Preiss vnímal úzkou souvislost ekonomické situace se situací politickou. Ztrátový rozpočet pro něj znamenal předstupeň k přímému ohrožení národní svébytnosti – v tom zůstával liberálním fundamentalistou rašínovské ražby. Schopnost citlivě vnímat hospodářský vývoj v řadě mezinárodních souvislostí umožňovala Preissovi jeho zdravě skeptický pohled i na mezinárodně politickou sféru.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185238
CESTA NA VRCHOL
Léta konjunktury Líčením vztahu Preisse a Beneše jsme se však ocitli daleko v budoucnosti. Zatím se bankéřův život teprve blíží polovině dvacátých let a s ní spojené – a v republice toužebně očekávané – prosperitě. Vyřešení problému, kam exportovat československé zboží, pro které rozpadem Rakouska-Uherska zanikla stará odbytiště, přinesla nečekaně krize v Porúří v roce 1923. Jejím vyústěním bylo obsazení průmyslově nejvýkonnější části Německa francouzskými vojsky. O zakázky německých firem z Porúří se vzápětí ve střední Evropě strhla rvačka, z níž si československé podniky odnesly významný díl. Definitivně tím skončila poválečná krize českého hospodářství a od roku 1924 průmyslová výroba v zemi zaznamenávala neustálý a rychlý růst. V letech 1927–1929 země zažila léta hospodářské konjunktury, spojená se vzrůstem exportu, investic i koupěschopnosti obyvatelstva. Na valné hromadě Živnostenské banky na jaře 1929, symbolicky ještě k desátému výročí vzniku republiky, Preiss konstatoval: „Minulý rok byl nejlepším rokem hospodářského života našeho státu.“ Že byla i v této době činnost Živnostenské banky neoddělitelně spojena s prací Preissovou, je samozřejmé. Potvrzují to mimo jiné zápisy ze stovek bankovních porad, na kterých měl Preiss jako vrchní ředitel hlavní slovo. Jeho výroční zprávy jsou projevem hospodářského sebevědomí i rozmachu. Připomínají státnické bilance, často je v nich kromě vlastní bankovní politiky pojednán i stav světového hospodářství, jeho rozhodující trendy a výhledy do budoucnosti, protože československé podniky se připravovaly na pronikání do světa. I kdyby nebylo jiných dokladů Preissovy národohospodářské prozíravosti, zůstal by bankéř pro současnost
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185238
Pavel Kosatík
jen na základě těchto vystoupení ve valných hromadách společnosti stratégem mimořádného formátu. Na konci dvacátých let se zdálo, že se potvrzují předpoklady, se kterými Preiss kdysi zahájil své aktivity v hospodářství; zdálo se, že vše se daří. V květnu 1930 symbolicky vyvrcholila Preissova cesta na vrchol i v mimobankovní, průmyslové sféře, když byl bankéř zvolen předsedou nejsilnější podnikatelské organizace v zemi, Ústředního svazu československých průmyslníků. Oba důvody, proč se tak stalo, byly nasnadě: byly jimi všemi uznávané Preissovy organizační a řídící schopnosti i skutečnost, že jím vedená Živnobanka kontrolovala podstatnou část českých a slovenských průmyslových podniků.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185238