Pavel Kosatík
nebezpečí. Jako by byl trochu zaslepený ve svém optimismu, uváděl jako důvod své víry v Československo i skutečnost, že „jsme ve svém sociálním vývoji alespoň dvacet let před jinými státy“, tvrdil dokonce, že i náš poměr k Německu se lepší. „Jest optimistou co do pozice Československa, největší nápory proti němu jsou již zmenšeny, a jak pozoroval v Karlových Varech, i německé obyvatelstvo i Henlein hledají dobrý poměr k státu,“ zapsal Preiss a dnes lze jen spekulovat, zda při tom nesouhlasně potřásal hlavou. Na této scéně je poprvé dobře vidět míra nepochopení, jehož bylo Preissovi později dopřáno v hodnocení jeho názorů na hitlerovské Německo a spolupráci s ním. Beneš byl v rozhovoru optimista, jehož optimismus se však o pouhý rok později ukázal neodůvodněným. Preiss byl skeptik uvědomující si důsledky možného německo-anglického paktu. Beneš jako by pakt nevnímal jako nebezpečí, jež hrozí v prvním plánu, ale jako jedno z mnoha ohnisek, rovnocenné sociálním pohybům třeba v Polsku, Rumunsku nebo Jugoslávii. Oba muži se shodli v názoru, že německé obyvatelstvo s Henleinem v čele hledá svůj poměr k republice, Preiss však navrhl jít hned dál a uzavřít s Henleinem dohodu. Beneš, pro případ krize počítající se západními spojenci, na jednání se sudetskými Němci nenaléhal. S odstupem času se zdá, že v létě 1937 byla pravda spíš na Preissově straně – opět, tak jako mnohokrát v minulosti, hlavně z toho důvodu, že Preiss vnímal úzkou souvislost ekonomické situace se situací politickou. Ztrátový rozpočet pro něj znamenal předstupeň k přímému ohrožení národní svébytnosti – v tom zůstával liberálním fundamentalistou rašínovské ražby. Schopnost citlivě vnímat hospodářský vývoj v řadě mezinárodních souvislostí umožňovala Preissovi jeho zdravě skeptický pohled i na mezinárodně politickou sféru.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185238