ne příliš – namoč ho
v silné kořalce, podrž ho
vidličkou nebo nůžkami ve
výšce a zapal ho na nejdolej-
ším konci. Šátek bude hořeti,
ale neshoří, a oheň na něm neza-
nechá žádných stop po pálení.“
To se mi líbilo! Živě jsem si představil, jak ma-
minka šílí při pohledu, že jsem jí zapálil nejlepší šátek, i jak by byla na konci kouzla šťastná, že jí neshořel. Jenže bych musel šátek polít mysliveckou, kterou má
táta připravenou v placatici, až zase půjde s hajným
Sodomkou na posed řídit zeměkouli. Myslivecká by se zpátky do láhve už nevrátila, a to by mi nemuselo
projít. Zvlášť teď, když se táta chová jako normální
člověk, nemá moc smysl pro fóry, a tím pádem má dost nebezpečnou náladu.
Zkusil jsem tedy trik Hoří, ale nepřehoří.
Namočil jsem nit do slané vody, nechal ji uschnout,
pak jsem ji jedním koncem přivázal k lampičce u stolu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185210
a na druhý konec jsem přiuzlíkoval Anetin prstýnek.
Nit jsem zapálil, ta hořela, ale nepřepálila se. Prstýnek na ní zůstal viset! Přesně jak to psali v Čárymárykukovi! Tedy až na to, že jsem trochu připálil umělou hmotu na lampičce…
„Co tady tak smrdí?“ objevil se v pokoji táta. „Ty tu
něco pálíš?“
„Pálím, ale nepřepálím,“ odpověděl jsem význam-
ně. „Hádej – zůstane viset prstýnek na niti, když nit zapálím?“
„Čí je to prstýnek?“ zajímal se otec, přestože jsem
se ho ptal na něco mnohem zajímavějšího. „Anety,“ přiznal jsem.
Tatínka to trochu uklidnilo. „Už jsem se lek, že ti ho
dala nějaká holka a budeš ho nosit…“
„Šílíš?!“ zasyčel jsem na tátu kamarádsky
a s pohrdáním, že tohle nikdy.
Táta se sklonil k prstýnku na
zčernalé niti. „To je nějaký pokus do školy?“
„Ne, kouzlo!“
Otec vyskočil, jako
když praštíte s hopí-
kem. „Ještě ty s tím za-
čínej! Tobě nestačilo,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185210
jak sem vpadnul ten kouzelnickej blázen?! Pamatuj si, kouzelníci a kouzla jsou nebezpečný!“
Nikdo a ničím na světě by ze mě v té chvíli nedostal
přiznání, že se chci naučit nějaké kouzlo hlavně kvůli panu Varadimu. Ale nic jsem přiznávat nemusel.
„Vím to! Přiznala se. Je zamilovaná!“ Maminka stála
ve dveřích mého pokoje, tvářila se divně a zdálo se, že má v očích slzy.
V první chvíli mě napadlo, že se jí v hlavě něco
šouplo podobně jako tátovi. Táta najednou nesnáší poznámky, vadí mu, že mluví švestka, a maminka nám vypráví jako novinu to, co všichni víme.
„Mami, maminko…“ začal jsem citlivě a přál si, aby
proměna rodičů byla způsobena jen třetím, nejvyšším stupněm biozátěže, kterou naši pravidelně sledují při
televizní předpovědi počasí. Biozátěž se každý den mění, zítra může být jednička a budou normální. „Maminko,“ vzal jsem ji za ruku, „že je Aneta zamilovaná, to přece už dávno všichni víme.“
„Nemluvím o Anetě, ale o Marcele!“ vyvedla mě
z omylu. „Miluje kouzelníka a říká mu Andreji!“
„No nazdar!“ sevřel si otec dlaní čelo. „Už nestačí,
že nám Marcela dělá díry do hlavy. Teď nás ještě její Andrej promění v králíky a bude nás tahat za uši z klobouku…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185210