98 /
Hodnocení ákù
jiného subjektivního faktoru a tím je úsilí, které vynalo ili na splnìní úkolu. To znamená, e tzv. objektivní hodnocení je zamìøeno pøedev ím na pøísné zmìøení výkonu a je tedy v rozporu s tím, jak toto hodnocení pøijímají áci. Nìkteøí autoøi dospìli k závìrùm, e objektivní mìøení dává zdánlivì ka dému rovné ance. Toto tvrzení by v ak platilo pouze v pøípadì, e lze hodnotit výkon, respektive jiné vlastnosti áka pøísnì oddìlenì (odtr enì) od ostatních vztahù, které existují ve vyuèování (pozn. hodnocené výkony jsou mimo jiné projevem tìchto vztahù). Tím bychom vlastnì zakrývali spoleèenskou podstatu výchovy (Sýkora, 1983). J. Slavík k tomu pak øíká, e ve kolním hodnocení v mnoha pøípadech není úèelné, aby cílem bylo pøesné mìøení hodnot, proto e leckteré nejzáva nìj í hodnoty se vymykají i pøímo vzpírají exaktní mìøitelnosti (Slavík, 1999, s. 31). Pøes své omezené mo nosti a limity se staly testy potøebným a vyu ívaným nástrojem zejména v oblasti pedagogicko-psychologické diagnostiky áka nebo jako prostøedek porovnávání kolních výkonù v rámci rùzných evaluaèních programù. Test nemù e ákovi nahradit ivý dialog s uèitelem v prùbìhu spoleèné práce, kdy se ák uèí s hodnocením pracovat a uèí se hodnotit práci svou i druhých, test nemù e nahradit uèitelovo kvalifikované rozhodování a profesionální zku enost dobrého uèitele (Slavík, 1999, s. 9 10). Chceme-li vytváøet podmínky pro co nejobjektivnìj í kolní hodnocení, musíme se, podle mínìní J. Slavíka (1999, s. 63, 66), zamý let nad otázkou validity (platnosti, správnosti) a reliability (spolehlivosti) hodnocení: Validita (platnost) hodnocení je vlastnost hodnocení, která zaruèuje, e hodnocení zji uje v echno to a jenom to, co se od nìj oèekává, a nic jiného. Pøíkladnì, do hodnocení poèetního výkonu áka by se nemìla promítnout písemná úprava výpoètu, pokud neovlivnila numerické výsledky . n M. Pasch (1998, s. 109) k tomu uvádí pedagogickou radu: Øekni jim, co se nauèí, nauè je, co jsi jim slíbil, a vyzkou ej je z toho, co jsi vyuèoval. Jinak øeèeno, uèitel by nikdy nemìl své áky hodnotit za nìco jiného, ne co bylo mezi ním a áky domluveno a pøedem stanoveno a co nesouvisí s pøedmìtem hodnocení. n Reliabilita (spolehlivost) hodnocení se týká stálosti výsledkù hodnocení, zejména vzhledem k èasu a posuzovateli. Hodnocení urèitého typu by mìlo v ideálním pøípadì poskytovat stále stejné výsledky bez ohledu na to, kdy a kdo je pou ívá. Ve skuteènosti tomu tak není, proto e výn
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184632
Princip objektivity a subjektivity ve kolním hodnocení
/
99
sledky hodnocení jsou ovlivnìny mnoha chybami, které vyplývají napø. z momentálních zmìn psychického èi fyzického stavu posuzovaného áka nebo z charakteru hodnocené èinnosti èi ze zvlá tností samotného hodnocení.
7.1 MÙ E BÝT KOLNÍ HODNOCENÍ SPRAVEDLIVÉ? S po adavkem objektivního hodnocení se èasto ruku v ruce objevuje po adavek tzv. spravedlivého hodnocení. V naprosté vìt inì se jedná o po adavek ákù. V po adavku je vyjádøena obava ákù ze subjektivity hodnocení, které provádí pouze uèitel a pøi kterém je ákùm více ménì utajen uèitelùv zámìr, navíc èasto bývá utajeno kritérium, podle kterého uèitel hodnotí. Pojem spravedlivé hodnocení se do objektivní analýzy procesu hodnocení ve kole prostì pøíli nevejde . Snad mù eme o spravedlivém hodnocení hovoøit jen tehdy, kdy se hodnotící èinnost vztahuje k probíranému uèivu, tak e lze dùvodnì oèekávat, e pøi hodnocení ák uspìje, pokud bìhem pøíslu ného období pracoval po adovaným zpùsobem (Kyriacou, 1996, s. 130). Otázka spravedlivého hodnocení je otázkou, jaký existuje pomìr mezi hodnocením objektivním a subjektivním. Pokud bychom se chtìli pokusit o charakteristiku spravedlivého hodnocení , museli bychom konstatovat, e spravedlivé hodnocení mù e být jen hodnocení komplexní, které postihuje celou osobnost áka i s jeho vývojovými tendencemi, s pøihlédnutím k nezbytné kompenzaci silných i slab ích stránek této osobnosti a celé øady dal ích faktorù. Ale takto koncipované hodnocení je prakticky nerealizovatelné (snad kromì zcela výjimeèného závìreèného hodnocení). Uèitel toti pøi ka dém hodnotícím aktu nemù e v dy zohledòovat v echny faktory, které v procesu hodnocení vstupují do hry. Pøi hodnocení dílèího výkonu má uèitel mo nost vzít v úvahu v dy jen nìkterý z determinujících faktorù, a to pravdìpodobnì ten, který nejspí e odpovídá pedagogickému zámìru hodnotícího aktu. áci (èasto i uèitelé) pojem spravedlivé hodnocení èasto ztoto òují s pojmem objektivní hodnocení. Zastáváme názor, e spravedlivé hodnocení by mìlo mít pøímìs subjektivity, kterou do tohoto hodnocení právì vná í uèitel svým pedagogickým zámìrem. Jde o jakousi objektivnì subjektivní spravedlnost (Amona vili, 1987, s. 19). Problém je ov em èasto
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184632
100 /
Hodnocení ákù
v tom, e takovouto spravedlnost dìti nìkdy nejsou schopny pochopit. Chápeme-li výchovu i jako aktivní ákovu spoluúèast na svém formování (viz moderní koncepce výchovy), pak hodnocení áka (spravedlivé hodnocení) je pro nìho urèitým typem zpìtné vazby, která je ve výchovì nezbytná. Má-li ák jistotu, e uèitel hodnotí spravedlivì (tzn. e jsou v hodnocení vyvá ené objektivní a subjektivní faktory), je mu jeho hodnocení ukazatelem dosa eného stupnì zvládnutí urèité èinnosti, urèité kvality vlastní osobnosti, ukazuje mu i skuteènosti, které je tì dostateènì nezvládl a ke kterým má smìøovat svou aktivitu. áci èasto spravedlivé hodnocení spojují s tzv. prùmìrem ze známek, které za urèitou dobu od uèitele získali. Velice bedlivì tento tzv. prùmìr hlídají a po adují, aby je uèitel podle tohoto prùmìru oceòoval i na vysvìdèení. Dokonce si na základì tìchto známek formulují své osobní prognózy o svém budoucím vysvìdèení. Ne v dy jsou áci schopni odhadnout záva nost jednotlivých známek v zápisníku uèitele a ve svých ákovských kní kách a z toho èasto vznikají situace, kdy áci hovoøí o nespravedlivém hodnocení nebo o nespravedlivém uèiteli. Nìkdy mù e ve kole docházet a k paradoxním situacím. áci esté tøídy Z po adovali pøed pololetím, aby jim paní uèitelka sdìlila, jakou známkou je bude hodnotit na vysvìdèení. K tomu byl zaznamenám tento rozhovor: Uèitelka: Vojto, prùmìr ti vychází nìco pøes 1,5. Já ti teï v pololetí pøidám, abys vidìl, e oceòuji tvé úsilí, tvou práci a napí i ti na vysvìdèení jednièku. Ale kdy to na konci roku budu potøebovat, a ty usne na vavøínech , tak ti to pøidání odeètu a mo ná, e to pak bude hor í ne jednièka. ák: Paní uèitelko, a nemohla byste mi to pøidání spí e nechat na konec roku? Teï mi dáte dvojku a mì tak na konci roku vyjde (s va ím pøidáním) jednièka. A na konci roku je jednièka lep í!
Uèitel by mìl pojem spravedlivé hodnocení naplnit tím, co bychom nazvali pedagogicky hodnotné hodnocení . Jde o takové hodnocení, které ákovi pomáhá a které ák chápe jako uèitelovu pomoc, jako uèitelovu podanou pomocnou ruku. V souvislosti se subjektivním faktorem v hodnocení ákù je tøeba se zmínit i o vztahu autority uèitele a hodnoty konkrétního hodnocení výkonu konkrétního áka. Jde toti o to, e i pro áka má ka dé hodnocení výraznì subjektivní povahu a to právì v závislosti na tom, který uèitel jej právì hodnotí. Uèitel s vysokou úrovní pøirozené autority u ákù si mù e být jist, e jeho hodnocení áci pøijímají s plnou vá ností, e jeho hodnocení má u tìchto ákù hodnotu a e bude mít i pøedpokládaný efekt v jejich dal í uèební
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184632