Vývoj dítěte do jednoho roku (Ukázka, strana 99)

Jedenáctý měsíc Kojenec v jedenácti měsících Jedenáctý měsíc znamená další pokrok v řečových i pohybových dovednostech. Řečové projevy jsou časté, v určitých situacích se objevují zdvojené slabiky, které se váží k činnosti, kterou dítě zrovna vykonává, nebo k okolnostem, které právě nastaly. Například když přichází matka s jídlem, volá dítě „ham, ham“. Také již začíná rozumět významu některých slov a reaguje na zákazy.

Když mu řekneme ostře: „Ne, to nesmíš!“ přeruší svou činnost, a než znovu pokračuje, podívá se na nás tázavě, nicméně znovu a znovu bude chtít dělat to, co jsme mu zakázali.

98

Vývoj dítěte do jednoho roku

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184516

Lezení se blíží dokonalosti. Je to koordinovaný pohyb provázený rytmickým střídáním pravé a levé nohy. Dítě většinou leze rychle a nápadně lehce.

Uvědomíme-li si, o jak náročnou souhru pohybů jde, je obdivuhodné, jak ji dítě bravurně a bez námahy zvládá. V sedu je kojenec v jedenácti měsících stabilní a má tuto dovednost plně pod kontrolou. Když si stoupne a přidrží se, popochází opatrnými krůčky, stejně jako když ho vezmeme za ruce. Chůze je ale nejistá, váhavá, o široké bázi.

Zdokonaluje se jemná motorika prstů. Dítě bere drobné předměty mezi palec a pokrčený ukazovák jako do kleští. Dosud převažoval pinzetový úchop, kdy zůstávaly prsty natažené. S radostí jí samo rukama sušenku, kousek chleba, vařenou zeleninu, tedy něco, co může držet v ruce a ukusovat. S drobnou pomocí dospělého si umí podržet oběma rukama hrnek a napít se z něho.

Dokáže si na kratší dobu zapamatovat předměty, jejich místo, a když před ním například schováme jednu hračku pod druhou, umí ji najít a má z toho patřičnou radost.

A co ty, Lindo, co ty umíš v jedenácti měsících? Spinkáš s maminkou vedle v pokoji a čekám, že se každou chvíli probudíš a budeš chtít pít, protože půlnoc je pro tebe bohužel stále magická hodina, kdy se budíš. Ale někdy je to spíš ze zvyku, který ne a ne přestat.

Vypiješ trochu mlíčka a pak zase spokojeně spíš. Mluvení ti jde dobře, napovídáš toho, že by měl chvílemi jeden hlavu jak pátrací balon, ale rozumět ti není. Zdaleka to zatím není tak, že bys říkala „ham, ham“, když nese maminka kaši. Když do něčeho boucháš, když mydlíš vařečkou do keramické vázy v po­koji, říkáš „jé, jé“ a tuhle se mi zdálo, když jsem tě vyndával z autosedačky, že se ptáš „kolik je hodin“! Ale to se mi opravdu jen ­zdálo. ­Takový mudrlant nejsi. Někdy od

Jedenáctý měsíc

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184516

tebe ­slyšíme „tá-ta“, někdy „pe-pe“, a dokonce i „ma-ma“. Ale převážně pěstuješ jazyky orientální, kterým nerozumíme.

Pár jídel ti skutečně chutná a spapáš je rychle a hezky. I když mamince radím, že tě má nechat, aby sis mohla brát papání sama do ručičky, třeba kus sušenky nebo chleba, netváří se na to zrovna radostně. Jako jedenáctiměsíční bys to měla zkoušet. Ale maminka říká, že bude všude plno drobků a chleba s máslem rozpatlaný po židličce. Ten ti právě v poslední době zachutnal, ten chléb s máslem. Rozhodl jsem se, že když ne s maminkou, zkusíme to spolu. Nechal jsem ti při jídle volnost. Výsledek: rozmáčený chleba na košilce a na židličce jakbysmet. Druhý pokus se sušenkou dopadl podobně. Ale myslím, že jsi měla z jídla radost. Zapíjela jsi z hrnku, který ještě oběma rukama neudržíš, ale napiješ se, a to je důležité. Nicméně knížky říkají, že bys měla být už tak šikovná, že s mírnou pomocí by sis ten hrneček měla před pusinkou udržet sama.

Když to tedy shrnu, je-li samostatnost v jídle a pití odrazem sociálního chování, pak dostáváš tři minus. Jestli je ale sociální chování i komunikace s okolím, s lidmi, které potkáváš, pak ti dávám jedničku, protože koketovat s někým je tvoje silná stránka. A lezení, jakož i pohyb jako takový, to byla a je tvoje excelentní disciplína.

I v jemných pohybech prstíků jsi šikovná. A neposlušná jsi, přesně jak se v knihách píše. Když ti řekneme: „Ne, Lindo, to nemůžeš, to ne,“ zarazíš se, na chvíli přestaneš tahat za šňůru od lampy a pak se na nás tázavě podíváš, jako bys řekla: „Už můžu?“ A zkoušíš to nanovo, zas a zase, dokud tě nezvedneme do náruče a neodneseme na druhý konec pokoje. Jenže když tě tam nic nezaujme, už pelášíš zpátky k té lampě. Venku je to stejné, lákají tě schody, v jednom směru a to nahoru, láká tě káď s vodou, hlína v květníku, prostě všechno, co je pro takového špročka, jako jsi ty, zakázané. A jak tě odneseme od schodů, už jsi v hlíně. A jak tě odneseme od hlíny, už jsi u vody.

100

Vývoj dítěte do jednoho roku

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184516