na fázi klidu a stability. Mohl by to být například jeden z padesáti andělů, které jsem popsal ve své knize (srov. Poselství shůry1). Nebo by to mohl být kámen, který jsme nalezli a který vyjadřuje něco, co s druhým člověkem zažíváme nebo co mu přejeme. Může to být také kniha, jež vyzývá k pokoji, nebo meditační kurz, který druhému darujeme proto, aby se mohl vydat na cestu do svého nitra. Těmito rituály vyjadřujeme, že neklid je naopak často nezbytný k tomu, aby mohlo růst něco nového. Nemusíme mít špatné svědomí, když nebudeme několik let vědět, co vlastně chceme, a když nás budou neustále pronásledovat nové myšlenky. I neklid je součástí našeho života. Nutí nás, abychom dále rostli, abychom se příliš brzy neoddávali klidu, nýbrž abychom skutečně žili. Pak je ale opět zapotřebí fáze klidu, aby mohlo něco vzniknout. Jinak se neklid osamostatní a my nikdy nenalezneme to, co vlastně hledáme. Vnitřní neklid někdy přímo vyžaduje období vnějšího klidu, aby mohl dát o sobě vůbec vědět. Potom je nezbytné, abychom se na delší dobu stáhli a naslouchali vnitřním impulzům, které v člověku znejistí jeho klid a ukážou mu, že současný způsob života není úplně v pořádku.
Poznání příčiny neklidu
Mnoho lidí si stěžuje, že nedokážou nalézt klid. Neptají se však po příčinách. Chtějí získat kontrolu nad neklidem a pouští se s ním do křížku. Avšak tímto způsobem ho nikdy nepřemohou. Neboť jestliže mám něco pod kontrolou, nejsem klidný, nýbrž setrvávám 1
Anselm Grün: Poselství shůry. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakl. 2002.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184377