jiného než mě neustále, xkrát šukat a šukat a mezitím mě hladit po bříšku a říkat mi, jak nádherný mám bříško, který vlastně vůbec nemám. Já, nechápajíc sama sebe, usínala jsem spokojeně, padajíc nad ránem únavou v Jesusově objetí a přemýšlela napůl dotčeně, co se to se mnou podivného děje, že nemám chuť tohoto Marťana jako všechny ostatní okamžitě po sexu vydeletovat ze svého pokoje. Perličkou silvestrovské noci bylo, když nad ránem bušil na dveře Marťan IT, který se stal neplánovaně bezdomovcem, protože Jesus se odklidil na můj pokoj i s jeho klíči od pokoje. Marťan Jesus mu rozespale v trenkách otevřel, Marťan IT uzřel mě, vykukující zpod peřiny, já se zmohla tak maximálně na to, že jsem mu s přiblblým úsměvem zamávala, a Marťan IT šel na druhý den na procházku s mojí kamarádkou, s níž chodí dodnes ;-) Marťan Jesus za Marťanem IT zabouchl dveře a narcisticky, sebevědomě se šklebě, povyprávěl mi, jak do mého potenciálního přítele celý večer hustil, že jsem naprosto pošahaná a jebnutá a že by s takovou holkou nikdy nechodil, a hladě mě po vlasech, uzavřel to větou: „Sem musel! Sem na tebe naházel všechnu možnou špínu, abych ho odradil. Bych nepřežil, kdybys s ním chodila.“ Já mu řekla s úsměvem, že je „mrdka“, Jesus se spokojeně ušklíbnul, bo věděl, že je to nejlepší lichotka, jaké jsem schopna, a oba jsme usli. Ráno alkohol postupně vyprchával, ze mě se stával postupně opět znejistělý bobr a z Marťana Jesuse na mém pokoji pro mě zneklidňující prvek. Marťan Jesus, sleduje mé postupné sunutí se směrem na parapet okna, mi dal pusu a citlivě vyklidil prostor. Já, následně zmatená z nečekaných emocí, provedla jsem opět sáhodlouhou (opět zcela scestnou) analýzu a došla k závěru, že sotva jsem si čerstvě uvědomila, že vážně nikdy neskončím s Osudovým v pralese, už se zase řítím do něčeho dalšího. A já chtěla žít v tom pralese! A když nebudu v pralese, tak nebudu nikdy s nikým nikde a s Marťanama budu jenom spát! S nikým chodit nebudu a s Marťanem Jesusem taky ne! A basta! A tak jsem dělala dva týdny mrtvého brouka a poté dostala od Marťana Jesuse výhružnou SMS, ať se mu okamžitě přestanu vyhýbat a ať okamžitě přijdu do baru, že se mnou chce mluvit! Já si řekla: „A kurva!“ a pokorně, se skloněnou hlavou a tušením nepříjemného hovoru, přicupitala jsem za ním a chcípajíc pod jeho pronikavým pohledem blekotala jsem své pomatené teorie (které zpravidla nechápu ani já), proč s ním nemůžu být. Marťan si mě vyslechl, načež mě suše utřel hláškou: „Už se mnou nikdy nespi. I muži mají city!“ Já, zalapav po dechu, odporoučela jsem se zmateně pryč a mohla sama sobě opět bez výčitek vzkázat, že jsem kráva. A ta mrdka manipulativní mě od té doby ignorovala. A mně to vadilo. Vztekle jsem sledovala, jak mi nevěnuje ani jediný pohled. Málem jsem vyskočila z kůže, jakmile si k němu přisedla jiná bobřice, bo byl přeci můj! A já přeci jeho! Jednoho večera jsem si opatrně, jakoby nic přisedla k němu. Marťan Jesus mi jakoby nic začal ukazovat škrábance na ruce, přičemž vyklidněně prohodil, že zkoušel, zda to bude bolet, až se podřeže. Mě málem mrdlo! S vykulenýma očima jsem na něho vyhrkla, že přitahuju samé sebevrahy, a Marťan Jesus v klídku zahlásil: „Nee, ty sebevrahy nepřitahuješ. Oni jsou vždy v pohodě a po tom, co ty projdeš jejich životy, se chtějí vraždit.“ Já zkameněle vytřeštila oči ještě víc a ten blbeček se v tu chvíli začal tlemit, že si ze mě dělal srandu a že jsem nahodila suprzděšenej výraz. Podrbal mě ve vlasech, řekl, že jsem pako, já se zatvářila jako dement, Jesus se mohl rozplynout nad mou zdementnělou roztomilostí, já opatrně, otlapkávajíc mu ruku, sondovala, zda ty škrábance opravdu nejsou projevem nějakých emo genů, Jesus mě vytlemeně uklidnil, že sebou jen šmejknul o zeď. A tak jsem mu tentokrát jednoduše a na rovinu vysvětlila, že mám poněkud srdce na sračku, a proto se nechci pouštět do žádného vztahu. Marťan Jesus mi řekl, že v pohodě, že on má fobii na vztahy a stejně po třech
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184348