96
Největším soupeřem lídra závodu bude nakonec jeho vlastní bicykl. Při předposlední etapě do Dunkerquu láme na výpletu předního kola jedenáct paprsků. Dostává náhradní, ale nové pravidlo toho roku říká, že zničený materiál smí být nahrazen jedině tehdy, pokud předloží rozhodčím originál, který už je nepoužitelný. Nikdo z rozhodčích u incidentu přítomen nebyl. Scieur si tedy zdevastované kolo naloží na záda a šlape s ním 300 kilometrů do cíle! Mnohem později, už coby distributor uhlí a plynu, vypráví: „Jizvy a otisk kola jsem pak měl na zádech dalších patnáct let.“ V sezoně 1922 se Francouzi činí, seč mohou, aby belgickou nadvládu na Tour ukončili. Eugène Christophe se znovu hlásí o slovo a po Pyrenejích vede, zatímco favorizovaný Firmin Lambot zaostává o 48 minut! Na jihu Francie se do vedení probíjí Alavoine, v Alpách znovu vyráží do útoku Christophe. Při sjezdu z Galibieru mu však… ano, už ZA-
Šťastlivec a smolař: Firmin Lambot a Hector Heusghem.
Naposledy. Eugène Christophe při své jedenácté Tour.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184309
97
SE… praská vidlice. Dojde s ní pod vrchol do nejbližší kovárny, opět ji opraví, opět ztratí tři hodiny, opět Tour nevyhraje – a opět jednou se stane šampionem Firmin Lambot. Velcí soupeři totiž Belgičanovi jeden za druhým odpadají. Lídr Alavoine onemocní, navíc ve 12. etapě šestkrát píchne. Nový lídr Heusghem ve 13. etapě vjíždí do díry, padá a ničí kolo. Thys sice vyhrává pět etap, chytil však tříhodinové manko už zkraje závodu. Lambot naopak nevyhraje etapu žádnou. Přesto se v 36 letech stává podruhé celkovým vítězem Tour. „Jen díky velkému štěstí,“ píše francouzský tisk. Dva tituly z největšího závodu planety se skví na jeho štítu, když roku 1924 dává sbohem světu profesionální cyklistiky, aby se znovu stal sedlářem. Přesto bude v budoucnu polozapomenutým šampionem. Christophe opouští silnice Tour až ve 40 letech, po jedenácté účasti. Ač tu nikdy nevyhrál, jeho příběhy se staly součástí mytologie závodu. Francouzská cyklistická federace mu v roce 1951 odhaluje plaketu na zdi kovárny v Ste-Marie-de-Campan, kde kdysi spravil svoji vidlici. Šestašedesátiletý Christophe, oblečený v závodním trikotu, při tom bere kolo a všem ukazuje, jak si hodil rám přes rameno a sešel z Tourmaletu a jak potom vidlici opravoval. Jsou s ním i dva rozhodčí, kteří jej toho dne hlídali, i Corni, někdejší chlapec, šlapající měchy, i madam Despiaová, ona dívka, která jej tehdy do kovárny nasměrovala. „Eugène Christophe nevzdal závod, který mohl vyhrát, ale naopak ukázal úžasný příklad lidské vůle,“ stojí na plaketě. V roce 1965 pořádá Radio Luxembourg slavnost na počest jeho 80. narozenin. Šlape si to do redakce rádia napříč Paříží na starém, těžkém kole a lidé, kteří to zjistí, mu pořádají bouřlivé ovace. Když dorazí, má za sebou stovku dalších cyklistů. Celý život bydlí v Malakoffu, až do své smrti je členem zdejšího cyklistického klubu. A je to dlouhý život, podobně jako ten Thysův. Teprve 1. února 1970, krátce po oslavě 85. narozenin, bojovné srdce Starého Gala dotluče.
1914–1918 První světová válka, vyžádala si 10 milionů obětí 1917 Říjnová revoluce v Rusku, k moci se dostávají Lenin a komunisté 1918 Vznik nástupnických států Československa, Maďarska a Rakouska 1920 Paavo Nurmi vládne se 3 zlatými medailemi atletům na olympiádě v Antverpách 1921 Umírá Enrico Caruso, jeden z největších tenorů všech dob 1922 Howard Carter objevuje hrobku Tutanchamona 1922 Společnost BBC zahajuje rozhlasové vysílání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184309
98
kapitola 8
To je kokain pro naše oči a chloroform pro naše dásně 1923–1924
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184309