Pod dekou Sára tlumeně vnímala mámin radostný hlas. Pak zaslechla kroky, které stoupaly po schodech k jejímu pokoji. Ozvalo se klepání. „Sáro?“ Sára vystrčila nos zpod deky a ospalýma očima ro zeznala mámu, která škvírou ve dveřích nahlížela do pokoje. „Co je?“ zabručela. „Máš návštěvu, zlato. Přišla May. Přinesu vám kávu s mlékem nahoru, ano? Bohužel musím do nemocnice, mám nedělní službu. Jinak bych vás obě ráda pozvala na oběd. Ale udělejte si pěkný den ve dvou. Venku je krásně, sluníčko. May, jen pojď dál. Příště snad budeme mít víc času, abychom se seznámily…“ Sára si povzdechla. Tohle byla celá máma. Přitom dobře věděla, jak Sára nenávidí, když ji někdo takhle přepadne. Na druhou stranu – stěží mohla vědět, že zrovna dnes by Sára May raději vůbec neviděla. May přistoupila k Sářině posteli a Sára okamžitě pocítila podivnou sklíčenost. Až dosud si myslela, že v May našla svou nejlepší přítelkyni. Ale May byla nesmrtelná, bez srdce – a tím se všechno mění. Sára se zachvěla a sevřel se jí žaludek. Kdyby bylo všechno probíhalo, tak jak May chtěla, Sára by se nikdy nic nedozvěděla. Polkla a podívala se na May. Stála před ní bledá, krásná a nevinná jako vždycky, s velkýma, modrýma, mírnýma oči98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184001