Pod dekou Sára tlumeně vnímala mámin radostný hlas. Pak zaslechla kroky, které stoupaly po schodech k jejímu pokoji. Ozvalo se klepání. „Sáro?“ Sára vystrčila nos zpod deky a ospalýma očima ro zeznala mámu, která škvírou ve dveřích nahlížela do pokoje. „Co je?“ zabručela. „Máš návštěvu, zlato. Přišla May. Přinesu vám kávu s mlékem nahoru, ano? Bohužel musím do nemocnice, mám nedělní službu. Jinak bych vás obě ráda pozvala na oběd. Ale udělejte si pěkný den ve dvou. Venku je krásně, sluníčko. May, jen pojď dál. Příště snad budeme mít víc času, abychom se seznámily…“ Sára si povzdechla. Tohle byla celá máma. Přitom dobře věděla, jak Sára nenávidí, když ji někdo takhle přepadne. Na druhou stranu – stěží mohla vědět, že zrovna dnes by Sára May raději vůbec neviděla. May přistoupila k Sářině posteli a Sára okamžitě pocítila podivnou sklíčenost. Až dosud si myslela, že v May našla svou nejlepší přítelkyni. Ale May byla nesmrtelná, bez srdce – a tím se všechno mění. Sára se zachvěla a sevřel se jí žaludek. Kdyby bylo všechno probíhalo, tak jak May chtěla, Sára by se nikdy nic nedozvěděla. Polkla a podívala se na May. Stála před ní bledá, krásná a nevinná jako vždycky, s velkýma, modrýma, mírnýma oči98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184001
ma. S očima, které se naučily předstírat. Sára se odvrátila. Nevydržela se do těch očí dívat. „Můžu si sednout?“ zeptala se May opatrně a Sára pokrčila rameny. May se posadila k Sářině psacímu stolu. Zdálo se, že neví, jak začít. „Já… pokud jde o včerejšek…“ May si odkašlala a nervózně propletla prsty. „Vím, že tě to šokovalo, Sáro. Někdy se sama v noci probudím a přemítám, že se mi to snad všechno jen zdálo.“ Sára mlčela. Navíjela si na prst pramínek vlasů a snažila se na May nedívat. „Včera večer se u mě zastavil Jonathan,“ pokračovala May a Sáře se zdálo, že v jejím hlase postřehla nejistý podtón. „Říkal, že tě potkal na schodech a žes byla dost rozrušená. Pak chtěl vědět… o čem jsme spolu mluvily.“ Sára strnula. „No a?“ Konečně zvedla pohled a podívala se na May. „Co jsi mu odpověděla?“ „Řekla jsem mu, že jsme se trochu pohádaly, ne moc. Ale pořád dotíral, pořád se pokoušel ze mě něco dostat. Tys mu nic neřekla, nebo snad jo? Myslím tu věc s Dustinem – a co se tenkrát stalo ze mě…“ Sára nakrčila čelo, pak zavrtěla hlavou. „Ne, jasně že jsem mu nic neřekla. Myslíš si, že by mi něco tak absurdního uvěřil? Na druhou stranu, zajímalo by mě, kolik toho o tobě Jonathan ví. Jednu chvíli mi přišlo, že zná 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184001
celou tvou minulost.“ Sára přemýšlela, jestli se má May zeptat na to, co se dozvěděla od Jonathana – na Simona z Chicaga a jeho strašnou smrt. Ale pak si to rozmyslela. Jonathan ji prosil, aby o tom pomlčela. A Jonathan byl momentálně jediný člověk, na kterého se Sára mohla spolehnout. Nesmí ho zklamat. May zavrtěla hlavou. „Ne. Jonathan o mně ví leccos, ale netuší nic o mé minulosti s Dustinem a o tom, co ze mě Dustin udělal,“ řekla May. „A já nechci, aby se to vůbec kdy dozvěděl, rozumíš? Když mi bylo zle, Jonathan mi moc pomohl. Vděčím mu za hodně. Ale… vstoupil do mého života, když už to s Dustinem dávno skončilo. Nepochopil by, co se tenkrát stalo. Nanejvýš by se vyděsil a v jeho hlavě by nastal hrozný zmatek. Chápeš už, proč jsem nechtěla, aby se to o mně někdo dozvěděl, pokud to není bezpodmínečně nutné? Příběh o nesmrtelnosti a o spáse prostřednictvím pravé lásky zní jako romantický hollywoodský film – i když je pravdivý a vůbec nekončí happyendem. Pár lidí, kdyby o tom věděli, by to přimělo jednat vypočítavě nebo dělat věci, kterých by pak litovali. Čím méně lidí o mně bude vědět, tím líp. Moje tajemství je zkázonosné, ničí život… cenný život. A dokáže rozdmýchat nekonečnou nenávist. Já to vím, sama jsem to zažila.“ May vrhla na Sáru naléhavý pohled. Sára jí pozorně naslouchala a neznatelně přikyvovala. „Chápu tě… svým způsobem,“ řekla tiše. Její zášť po100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184001