Vojín Sígr aneb Ne-skutečná vojna
Můj nový domov „provozní rota“ Nazítří se všichni výtečníci, co byli vyřazeni z radiové roty a přeřazeni na rotu provozní, šli představit novému veliteli roty. Krchov nás přivítal ve své kanceláři a zkoumavě si nás prohlížel. Když jsme si podávali ruce na přivítanou, prohlásil: „Vím moc dobře, co jste zač. Lepší by bylo, jak pro provozní rotu, tak pro celý útvar, zbavit se takových výtečníků, jako jsi ty Sígr, Chymek, Tatár a vám podobní, nejlépe napořád.“ Nakonec prohlásil, že to s námi zkusí, a když to nezabere, tak svoji hrozbu splní. A tak jsme si začali plnit nové povinnosti, s novými vojáky, v novém prostředí, za úplně jiných podmínek, než jsme byli zvyklí na radiové rotě. Dny na provozní rotě vesele ubíhaly, protože jsem tam měl dobrého kamaráda, Jardu Havlenku, a již známá esa, o kterých jsem věděl, co od nich mohu očekávat a nakolik se na ně mohu spolehnout. Provozní rota nebyla z vojenského hlediska ničím výjimečná, ale byla nepostradatelnou součástí v komunikaci mezi vojsky, nejen na cvičeních. Zajišťovala telefonní spojení prostřednictvím tažených kabelů, provozovala rovněž fonické a na podobné bázi fungující stanice, takže jediné, co provozní rota neprovozovala, byly „pípačské“, čili morseovkou ovládané stanice. My, přesunutí výtečníci, jsme se v podstatě neměli čemu učit, protože provozování fónických stanic bylo součástí výcviku i na radiové rotě. Zajímavostí také bylo, že součástí provozní roty v době mé vojny byla četa patřící pod tzv. PTP (pomocný technický prapor), což hovoří samo za sebe, v jaké to době jsem nastoupil na vojnu. Vojáci, prý politicky nespolehliví, vykonávali manuální činnost podle potřeb roty, kasáren.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183962