využíváme vlnění v tmavých hmotách. Takových zdrojů je spousta a výroba je čistá.“ „Proč takhle nezískáváme energii všude?“ ptám se. „Protože dodávku energie řídí Fraternitas. Kdyby jí byl dostatek, neměli by žádný zisk.“ Už slyším brebentění opic, což je zvuk, který musí rozveselit každého. Tunel ústí do velké, čisté a dobře osvětlené místnosti se spoustou stromů a maličkých hamak a uprostřed leží velký placatý kámen. Takový opičí obývák. Na jedné stěně je řada velkých kumbálků, to jsou zjevně opičí pokojíčky. Připomíná mi to fotky hotelů v Japonsku, kde si najmete na noc takovou malou kabinku. Některé opičí kamrlíky jsou obsazené, ale Pan Papírek a skupina dalších opic sedí na velkém placáku a povídají si. „Páni, viděla jsi někdy něco tak roztomilého?“ ptá se Justine. „Nikdy,“ odpovím a pozoruju, jak Pan Papírek živě rozpráví s přáteli. To, co nám připadá jako nesrozumitelné drmolení, musí mít pro ostatní opice nějaký význam, protože se tváří, že je Papírkovo vyprávění úplně okouzlilo. „Takže oni se mezi sebou nedorozumívají pomocí origami?“ ptám se. „Ne, oni mezi sebou mluví svým vlastním jazykem, ale protože nedokážou fyzicky mluvit jako my, používají ke komunikaci s lidmi origami.“ „Umějí to všechny opice?“ ptá se Justine a ukáže na brebentící tvory. „Zatím ne. Toto je vzácná trpasličí rasa malpy kapucínské pocházející z Jižní Ameriky. Přivezli ji sem první mayští Starší. Za ta léta byly tyhle opičky a jejich předkové modifikováni pomocí elektromagnetických frekvencí na základě těch, které pocházejí z galaktického středu. Jednoduše řečeno Rada chtěla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183887