různé věci. Přijdou-li parlamentaristé o možnost volit prezidenta, pak sice nedojde k opakování roku 2008, ale rovněž nebude zjednána náprava parlamentní kultury jako takové. Poslanci a senátoři se mohou obdobně vyznamenat při jakékoli jiné příležitosti. V této souvislosti je užitečné připomenout, že na chování poslanců volících prezidenta Havla v roce 1993 si již tehdy stěžoval český konstitucionalista Zdeněk Jičínský, který ovšem z této zkušenosti na rozdíl od současných intelektuálů vyvodil správný závěr – navrhl upravit volební řád, nikoli zavést přímou volbu.82
Zdeněk Jičínský: Ústavněprávní a politické problémy České republiky. Praha 1995, s. 58–59. 82
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183134
Závěry
Na závěr bych rád shrnul několik myšlenek, které vyplynuly z předchozích analýz a jsou jednak obecnějšího rázu a jednak se konkrétně týkají České republiky. Obecné závěry jsou následující: 1) Každý demokratický režim se vyznačuje komplexností svého umístění, své vnitřní struktury a svého fungování. Znamená to, že demokratické režimy nelze pojímat izolovaně bez zohlednění okolních společenských souvislostí. Demokratické režimy jsou vnitřně provázané, skládají se jak ze strukturálních (ústavních), tak i politických aspektů. S tím souvisí skutečnost, že jejich fungování je ovlivněno celou řadou vzájemně se doplňujících a křížících faktorů, které jsou určeny jednak ústavními a jinými právními předpisy, ale také – troufám si tvrdit, že především – politikou. 2) Každý demokratický režim je dynamický, stejně jako společnost, ve které se nachází. Znamená to, že jeho podoba je měnitelná. Neexistují žádné relevantní důvody, proč by jeho změna či reforma měla být a priori nežádoucí. Samozřejmě, že toto tvrzení platí, pokud se tak děje v rámci demokracie a prostřednictvím přijatých procedur a pokud jsou důvody pro jeho reformu významné. Ale reforma demokratického režimu jako taková není coup d’état.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183134
3) Pokud existují významné důvody pro žádoucí reformu demokratického režimu, měla by být učiněna komplexně, s vědomím výše uvedené vnitřní provázanosti struktury a fungování demokratického režimu. Izolované kroky nezohledňující celistvost demokratického režimu nadělají více škody než užitku. 4) Každá změna či reforma demokratického režimu by měla zohledňovat místní a dobová specifika a okolnosti. K reformě demokratického režimu nelze přistupovat dogmaticky z pozice předem daných vizí jediné správné politiky. Umírněný politický pragmatismus by měl být nadřazen vizionářskému politickému idealismu, který se nanejvýš může zvrhnout v utopii. Závěry týkající se České republiky jsou takové: 1) Česká republika je zralá na reformu svého demokratického režimu. Český parlamentní režim evidentně neodpovídá politickým a společenským podmínkám, v jakých se nachází. Český parlamentarismus je těžce poškozen a nefunguje, jak by fungovat mohl a měl. Jeho reforma je proto nanejvýš potřebná a měla by být uskutečněna. 2) Reforma českého parlamentarismu by měla být uskutečněna v rámci politiky, nikoli mimo ní. Je iluzorní domnívat se, že politika může být nahrazena právem, ekonomií či nějakými společenskými procesy. Tendence nahrazovat politiku například „bojem proti korupci“ český parlamentarismus v žádném případě nezlepší, jakkoli je korupce patologií, která má být potlačována, ovšem nástroji k tomu určenými. 3) Česká republika je vhodným místem pro uplatnění majoritního modelu demokracie. Neexistují žádné významné empi100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS183134