Zateplování budov (Ukázka, strana 99)

8

MODERNÍ NEMOC FASÁD

systémy, pokud se ovšem o ně ve skutečnosti jednalo, které svou kvalitou již tehdy nesplňovaly kvalitativní podmínky. Nebo se jednalo o již zmiňované skládačky z nejlevnějších produktů. Sanace těchto domů je mnohem složitější, než sanovat nedostatečně zateplenou fasádu kvalitním ETICS. V první řadě bude nutné doložení stavební dokumentace a její zhodnocení ve vztahu k současnému stavu fasády. Další činnost bych specifikoval v revizním řízení.

Revize stávajícího stavu ETICS – základ pro stanovení Závazného technologického postupu montáže (ZTPM): vizuální posouzení omítek - stupeň zašpinění, eventuální napadení plísněmi, mechy apod., vyhodnocení přídržnosti omítek k armovací vrstvě, vyhodnocení přídržnosti armovací vrstvy k izolantu, vyhodnocení přídržnosti armovací vrstvy k hmoždinkám, vyhodnocení přídržnosti hmoždinek ke zdivu (podkladu), kontrola překrytí jednotlivých pásů armovací vrstvy, kontrola počtu hmoždinek na 1 m2, kontrola správného rozmístění hmoždinek ve vztahu k vazbě izolantu, vyhodnocení přídržnosti izolantu k podkladu, vyhodnocení přídržnosti lepicího tmelu k podkladu, doporučuje se použití TERMOVIZE za účelem zjištění funkčnosti ETICS a jedním ze základních opatření je likvidace tepelných mostů na objektu.

Z této revize bude výrobcem ETICS nebo autorizovanou osobou vypracován ZTPM, který bude muset obsahovat všechna opatření týkající se výše uvedených bodů. Zvýšená pozornost bude muset být věnována kotvení systému, protože v mnoha případech se bude jednat o systémy kotvené s dodatečným lepením.

Pro sanaci ETICS, z mého pohledu, budou muset být používána mnohem kvalitnější lepidla a armovací stěrky než na klasické ETICS. Bude zde muset být přesně specifikována vazba izolantů ve vztahu k vazbě podkladních desek, vazbám na rozích, kolem oken, dveří atd. V žádném případě se nebude jednat o jednoduchá řešení.

Dovolím si shrnout do 3 základních návrhů, tak jak to znám z praxe: 1) na stávající stav zateplení aplikovat nový ETICS, 2) sejmutí vrchního souvrství, ponechání stávajícího izolantu a případně provedení základních statických opatření a aplikace nového ETICS,

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182918

ZATEPLOVÁNÍ BUDOV

8

3) kompletní odstranění ETICS a provedení nového ETICS s ETA. V žádném případě se nebude jednat v bodu 1. a 2. o ETICS s ETA, protože podklad neodpovídá podmínkám aplikace (konstrukce objektu a požární zatřídění konstrukce) při použití ČSN 73 2901 a ČSN 13501.

Vždy se bude jednat o individuální řešení s vlastní specifikací produktů a stanovení ZTPM. Omítky Zde bych znovu otevřel kapitolu o kvalitativním posouzení některých druhů omítek.

Klasické minerální omítky, které se v naší vlasti vyrábějí již desítky let, jsou stále oblíbené pro jejich kvalitu a jednoduchost zpracování. Jsou dodávány v pytlích o váze 25 kg a míchají se v daném poměru s vodou. Navíc jsou vyrobeny z přírodních materiálů (minerálů) za použití dolomitických vápenců, křemičitých písků, ušlechtilých cementů a zušlechťujících přísad. Tyto přírodní materiály ovlivňují vysokou paropropustnost a vysoké pH, což má velmi dobrý vliv na funkčnost a životnost omítky. Lze je ošetřit různými druhy nátěrových hmot na bázích silikonů a silikátů. Pravdou je to, že velmi oblíbené barvy jsou na základech vodou ředitelných disperzí. Mají však sníženou paropropustnost a na minerální omítky je já osobně nedoporučuji. Nejoptimálnějším řešením se mi stále jeví použití minerální omítky a silikonového nátěru.

Velmi kvalitní omítky jsou na bázi vodního skla – čili silikátů. Jedná se o silikátové pastózní omítky, které se již neředí, ve výjimečných případech připouští výrobci jejich ředění silikátovou penetrací – viz níže.

Technologie výroby vodního skla je založena na zpracování křemičitého skla (draselného, sodného). Získaná tavenina po ochlazení poskytuje sklovitou hmotu, která je za normálních podmínek ve vodě nerozpustná. Výroba je tak uskutečněna s využitím autoklávu, do kterého se nadávkuje dané množství křemičité frity a vody. V dalším kroku je autokláv natlakován vodní parou na hodnotu cca 0,6 MPa. Za těchto podmínek je daná křemičitá frita po několik hodin rozvařována. Po skončení výrobního procesu je daný obsah autoklávu vytlačen do zásobníku. To tvoří základ k výrobě pastózních omítek na této bázi. Tyto výrobky jsou specifické kombinací různých typů pojivových bází. Kombinují se tak pojivové schopnosti vodního skla a organických polymerních sloučenin. Způsob tvorby filmu tak není založen pouze na fyzikálním odpaření vody, ale také na chemické reakci vodního skla s oxidem uhličitým. Mezi ostatní složky můžeme zahrnout pigmenty (pouze anorganické), plniva (vápence, křemenné písky, mastek, bentonity) a aditiva (dispergátory, odpěňovače, záhustky atd.). Fyzikálně-che99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182918

8

MODERNÍ NEMOC FASÁD

mický charakter pevných látek dispergovaných v systému obsahujícím vodní sklo může ovlivňovat chování celé směsi. Může tak docházet ke změnám jak ve složení vodního skla, tak rovněž ke změně povrchové aktivity pevné látky.

Jedná se o vysoce paropropustné omítky, které však mají velikou nevýhodu v technologii aplikace. Protože jak je výše uvedeno, tvorba povrchu je dána vlastní krystalizací.

K tomu je za optimálních klimatických podmínek 20 °C a 50% relativní vlhkosti vzduchu potřeba asi doba tří dnů. Stejné je to s penetračními nátěry.

Zde vzniká problém právě při aplikacích omítek, kdy, jak já tvrdím, nejsou vytvořeny klimatem v naší vlasti podmínky. To by se musely omítky a nátěry aplikovat pouze v létě za „objednaného“ počasí. Navíc po určité době užívání dochází k degradaci povrchu.

Z mého pohledu jsou nejkvalitnější omítky na bázi silikonů. Silikony (organopolysiloxany) jsou polymerní látky, v nichž křemíkové atomy substituované alkyly nebo akryly jsou spojeny atomy kyslíku. Tato vazba [-O-Si-O-]n dodává silikonům řadu vynikajících vlastností, které ostatní organické polymerní látky nemají. Mezi přednosti těchto typů pojiv patří především vynikající tepelná odolnost, odolnost vůči UV záření, chemická stabilita (odolnost vůči chemickým činidlům) při současné toxikologické nezávadnosti. Z těchto uvedených vlastností silikonů pak u materiálů založených na silikonové bázi, pokud jsou součástí stavebních nebo nátěrových hmot, vyplývá jejich ochranná funkce. Hlavní aplikační oblasti silikonů představují oleje (hydraulické kapaliny), kaučuky (oplášťování kabelů) a pryskyřice (pojiva pro stavební a nátěrové hmoty). Jednotlivé typy silikonů vhodné pro dané aplikační oblasti se navzájem liší délkou polymerního řetězce, jeho strukturou (rozvětvené, lineární) a charakteristickými funkčními skupinami vázanými na atom křemíku.

V našem případě je využíváno silikonových emulzí (polysiloxany emulgované do vodného prostředí). Tyto silikonové emulze můžeme rozdělit na dva základní typy. Prvním typem jsou emulze filmotvorné, které po odpaření vody vytvářejí suchý film. V podstatě se jedná o částečně zesítěné methyl či methylfenylpolysiloxanové pryskyřice rozpuštěné ve vhodném rozpouštědle (xylen, toluen) a následně převedené za pomoci emulgátorů do neionogenní vodné emulze. Druhým typem jsou emulze nefilmotvorné, které po odpaření vody suchý film nevytvářejí. V tomto případě se jedná o neionogenní emulze alkylalkoxysilanů nebo lineárních polysiloxanů. Tyto emulze jsou do systému vnášeny za účelem zvýšení jeho hydrofobity. Přikláním se k názoru na nedostatečnou účinnost těchto hydrofobizantů.

Hydrofobní impregnace, kde konečná fáze aktivní látky má charakter kapaliny či gelu, mají tendenci s rostoucí dobou expozice na atmosféře ke snižování hydrofobní účinnosti. (Na rozdíl od hydrofobních látek, kde konečná fáze má povahu pevného filmu-parafinu.)

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182918