„Povězte, co jste si přál?“ Nastalo ticho, byl připravený na všechny možné otázky, ale že by zazněla tahle zcela soukromá a intimní, to ho ani náhodou nenapadlo. Sice mu to přišlo poněkud neomalené, ale jeho přání zase nebylo bůhví jak úžasné, aby ho nemohl prozradit. „Kérku.“ „Prosím, cože?“ zasmála se. Byl to od nehody zřejmě její první smích. „Tetování. Přes celý záda.“ Pak chvíli oba mlčeli a nakonec Filip dodal: „Byl sem kretén, no. Co chcete slyšet?“ „Ukážete mi ho?“ Tak to ho skutečně vyvedlo z míry. „Co? Jako že se mám svlíknout?!“ Jemně kývla hlavou. Filip se rozhlédl kolem, nikde nikdo. Váhal. „Prosím…“ Znovu se podíval na nešťastnou pacientku a hlavou mu prolétlo, že jestli tohle tu ženskou potěší, tak by třeba ta pitomá kérka alespoň chvíli měla smysl. Svlékl si mundúr i triko a ukázal Janě svá záda. „Fííííha! Nádhera,“ žasla. „Něco takovýho by mě ani nenapadlo.“ Filip se zastyděl. „No, to chápu…“ „Líbí se mi, co jste si přál.“ Vytřeštil na ni oči. „Líbí? Byl sem idiot! Víte, co všechno sem si moh přát?“ Pokývala hlavou. „Možná se může to vaše tetování někomu zdát jako blbost, ale přál jste si aspoň něco, co bylo jenom pro vás. Vaše přání, vaše věc. A jednou za to vy sám zaplatíte. Tak by to správně mělo být. Možná to ještě nevíte, Filipe, ale byl jste moudřejší než já. Člověk nemá právo zasahovat do svobodné vůle jiných lidí.“ Filip ji pozoroval a hltal každé její slovo. Nebyl si ale jist, jestli jí rozumí. „Můžu se zeptat, co jste si přála vy?“ Přikývla, ale nadále ještě chvíli mlčela, jako by hledala odvahu na odpověď. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182874