Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? (Ukázka, strana 99)

6

Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?

Paní G. 22. 4. „Dnes přijata v preterminálním stavu pokročilého nádorového onemocnění. Na otázku, s jakou nemocí k nám přichází, odpověděla, že ji sem syn a obvodní lékařka posílají, aby tu ztloustla. Zdá se, že o závažnosti svého stavu není vůbec informovaná. Sděleno paní doktorce.“ 2. 5. Zápis lékařky: „Při dnešním delším pohovoru vyšlo najevo, že pacientka moc dobře ví, co jí je a jakou má prognózu. Bála se smrti, bála se, jak to bude, kdy to bude, chtěla slyšet podrobnosti. Po ujištění, že případnou bolest zvládneme, se zklidnila. Ráda by se vyzpovídala a přijala svátost nemocných. Nechán vzkaz na faře na záznamníku.

Stěžovala si na syna, že je sice moc hodný, ale kdykoliv se zmínila, že umře, vždy ji seřval. Na moji otázku, zda o tom s ním potřebovala mluvit, odpověděla: ,Potřebovala. A jak!‘ Objeví-li se tu syn na návštěvě, pošlete ho za mnou.“ 9. 5. „Dnes v 7,30 paní G. v tichosti zemřela. Včera u ní byl syn a vnuk, oba jsou naprosto nesmíření, bude potřeba se jim věnovat.“ Paní H. 9. 5. „Dnes přijata i s dcerou. Pacientka chvílemi zmatená. Dle sdělení dcery jsou obě katolického vyznání. Maminka v mládí chodila do kostela, v dospělosti už ne, protože se to prý v té době nesmělo. Obě se ale pravidelně modlí. Odpoledne jsem je provedla po hospici, ukázala všechno včetně kaple, řekla, kdy tu jsou bohoslužby, a nabídla i možnost rozhovoru s panem kaplanem, budou-li mít zájem, stačí přihlásit se u sester.“ 21. 5. „Rozhovor s dcerou, uvažuje o svátosti nemocných pro maminku, má ale strach, jak by na to reagovala.“ 22. 5. „Dnes dcera odjela vyřídit si neodkladné záležitosti. Před odjezdem velmi naléhavě prosila ošetřovatele, aby v případě, že bude s maminkou zle, určitě přivolal kněze.“ 23. 5. „Zvečera ještě čilá, později prohlubující se bezvědomí, na základě přání dcery ve 2 hodiny v noci přivolán kaplan, udělena svátost nemocných, ve 4,45 exitus. Dcera informována telefonicky, nikdy nám to prý nezapomene a panu kaplanovi dojde na faru osobně poděkovat a omluví se mu, že to tak dlouho odkládala a on pak musel jet do hospice v noci.“

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182872

Cenný archivní studijní materiál

6

Pan Ch. 24. 9. „Dnes přijat i s manželkou. Na kolečkové židli projížďka po hospici, ukázána i kaple a dána informace o možnosti rozhovoru s knězem. O něm nechce ani slyšet, reaguje prudce, odmítavě. Respektovat, nenabízet!“ 26. 9. „Manželka je s ním stále, on ji často volá, i v noci. Jak mám ve zvyku, dnes jsem i jeho na dobrou noc pohladila a udělala mu křížek na čelo. Nebránil se, usmál se a chytil mě za ruku. Poděkovala i manželka.“ 1. 10. „Paní se dnes trochu víc rozpovídala. Kdysi jim auto přejelo čtyřletého chlapečka. Dodnes je to velká, nezahojená bolest. Zdá se, že mají Bohu za zlé, že tomu nezabránil. Tím může být vysvětlena i ta jejich prudká reakce na nabídku rozhovoru s knězem. Když jsem odcházela do kaple, řekla jsem jí, že tam na ně i na jejich chlapečka budu myslet.

Nic na to neřekla, ale objala mě a dlouho mě nechtěla pustit. Pana Ch. jsem se zeptala, jestli má nějaké přání, které bychom mu ještě mohli splnit. Neměl.“ 2. 10. „Dnes v přítomnosti manželky tiše zemřel.“ Paní I. 3. 11. „Paní je tu už druhý týden, teprve dnes jsem měla čas si s ní víc popovídat. Vyptávala se na hospic, na sestry, na doktory, ale taky chtěla vědět, kdo zařídí pohřební službu, až umře. Nepřeje si, abychom o její smrti rovnou informovali manžela, ale děti, ty mu to pak šetrně sdělí.

Chválí si všechno, včetně stravy, a na otázku, jak se vlastně o hospici dozvěděla, mi vyprávěla, jak na onkologii viděla naše letáčky a knížku Hospice a umění doprovázet. Tu by prý nejraději ukradla, aby ji mohla dát přečíst svým známým. Tak jsem jí hned jednu pro ty známé dala.

Taky jsem se dozvěděla, že byla v dětství pokřtěná v katolické církvi, v dospívání byla i biřmovaná, ale pak téměř celý další život žila bez Boha.

Teprve v hospici, prý ani neví jak, znovu našla cestu k víře. Nevynechala tu ještě žádnou bohoslužbu, čte si v Bibli, kněz ji několikrát navštívil i na pokoji, věnuje se jí a připravuje ji na přijetí svátostí. Vypadá spokojeně, říká, že je tu šťastná, až na ten strach o manžela.“ 5. 11. „Stále se raduje ze znovunalezení víry, říká, že jí je velkou posilou. Těší se, že bude ještě moci manželovi pomoci k návratu k víře, kterou kdysi měl, ale pak ji ztratil. Zaúkolovala ho, aby dvanáctileté vnučce koupil k Vánocům Bibli, napíše jí do ní věnování, aby na ni měla památku.“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182872

6

Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?

12. 11. „Všimla jsem si, že paní I. byla dnes při mši u sv. přijímání.

Když jsem ji vezla s lůžkem zpátky do pokoje, řekla, že je už i zaopatřená svátostí nemocných. Je moc milá.“ 14. 11. „Povídaly jsme si o věcech, které ji napadají. Jsou to převážně poslední věci člověka. Říká to vše s ohromným klidem a vyrovnaností, v úžasné víře, kterou zde znovuobjevila. Má potřebu o svou radost se dělit.“ 24. 11. „Dnes to na povídání moc nebylo, cítí se unavená.“ 1. 12. „Má tu manžela, ale byla by ráda, kdyby odjel, potřebuje být víc sama, zřejmě je už z poloviny na druhém břehu.“ 2. 12. „Znovu dává najevo, že potřebuje být víc sama se sebou, manžel zítra odjede zařídit nějaké věci, je tomu ráda.“ 6. 12. „Paní říká, že chce umřít dřív, než se manžel vrátí. Většinu dne už prospí, prospala i dnešní mši v kapli, ale zavezli jsme ji tam, protože si to vždy přála.“ 7. 12. „Dnes v 9,30 paní I. za přítomnosti sestry a ošetřovatelky vydechla naposledy.“ Paní J. 2. 12. „Paní je tu pátý den, dnes v noci opakovaně zvonila, chtěla, abych byla u ní, chvílemi říkala, že se bojí smrti, pak zase ,neboj se, smrt není zlá‘. Dočetla jsem se v chorobopise, že je evangelička, tak jsem jí zkusila nabídnout návštěvu evangelického duchovního, ale nechtěla. Nabídla jsem katolického, který se tu ráno určitě zastaví, nechtěla ani toho.

Nabídla jsem jí tedy společnou modlitbu, to přijala ochotně a s radostí.

Moc ji potěšilo, že umím stejný Otčenáš jako ona. Pak usnula a dospává ještě teď, nemohu se s ní rozloučit, pozdravujte ji, až se probudí, já se jdu vyspat taky.“ 3. 12. „Během dne chvílemi zmatená, říká, že vaří guláš, pak zase, že je Bůh dobrý, ale nechápe, proč ji už chce k sobě. Po mé odpovědi, že asi proto, že ji má moc rád, se spokojeně zachumlala do deky a usnula.“ 4. 12. „V 11,15 zemřela klidně, v přítomnosti dvou ošetřovatelek.

Paní K. 7. 1. „Dnešní příjem, je bez vyznání, proto jsem ani neměla v úmyslu ukazovat jí kapli, ale ona si o to při projížďce po hospici sama řekla.

Přeje si účastnit se bohoslužeb.“ 18. 1. „Dnes opět na mši, moc si to přála, pak se dívala až do noci na televizi.“ 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182872