než svůj návrh vyslovil. Bylo mi dopřáno stát se svědkem zrodu jednoho přátelství. „Mohli bychom se sejít při večeři. Bude to možná lepší. Probereme vaši záležitost v klidu, bez těchto formalit…,“ rozhodil svoje paže ve snaze pojmout celou okázalost právnické kanceláře Schwarz a jejího dědictví.
MÍJEJÍCÍ SE KOMETY Nejspíš to byla nepřítomnost mého fyzického těla, na které jsem byla přes třicet pozemských let zvyklá. Nevnímala jsem pohyb času. Netušila jsem, jak proplouvám mezi událostmi v životě dvou mužů z mého nedávného života. Vyzývala jsem ten prostor okolo mě. Odpovědí mi bylo vytrvalé ticho. Jen tam v dáli na mě čekal světelný horizont. Ano, jednou tam zamířím. Později. Teď ne. Až Adam… Opět mě nečekaně uchopil vír a rozmazal můj vnitřní zrak. Octla jsem se v útulném přítmí kavárny zařízené v asijském koloniálním stylu. Porozhlédla jsem se. Předpokládala jsem, že opět uvidím tu podlouhlou, ostře řezanou tvář s rozcuchanými vlasy. Tvář, která mě věrně doprovázela po celý můj dospělý život. Místo ní jsem ve vzdáleném koutu kavárny spatřila Michala. Tak jako já kdysi si liboval v podnicích moderního, minimalistického stylu. V tomto eklektickém prostředí, které si zakládalo na přeplácanosti barev, sklíček, fáborků a tmavého dřeva, působil ve svém naškrobeném obleku a blýskavých botách nepatřičně. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. Jeho pozornost však patřila úplně někomu jinému. Pokoušel se uchopit drobnou, dívčí ruku. Ne, nebyla to dívčí ruka, ta která ležela na stole. Patřila ženě, která klamala tělem. Zpozorovala Michalovu snahu. Rychle ruku stáhla dolů na svůj klín a Michal hřbetem ruky zavadil o křišťálovou skleničku plnou červeného vína. Pohotový číšník přiskočil s papírovými ubrousky.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182860