Funkce gastrointestinálního systému (GIT)
7.3
7
Žaludek
V žaludku je potrava skladována a pak dále zpracována, a to mechanicky a působením žaludeční šťávy (tedy chemicky). Stěna žaludku je kromě sliznice (viz dále) vybavena mohutnou hladkou svalovinou, mající cirkulární a podélný charakter. Jednotlivá sousta se v žaludku hromadí a žaludeční stěna jim povoluje. Mluvíme o adaptivní relaxaci (peristole). Přitom se tlak v žaludku nijak výrazně nemění. Po této fázi určitého klidu (asi 1 h) začne tzv. žaludeční peristaltika. Znamená to, že kontrakce na obou zakřiveních žaludku postupují odshora dolů, tj. k pyloru. Horní část žaludku přitom tvoří určitý rezervoár, ze kterého je postupně trávenina (chymus) posunována zmíněným peristaltickým pohybem. Žaludeční sekrece. V žaludku se tvoří v průběhu 24 h asi 2 litry žaludeční šťávy. Tato žaludeční šťáva má zásadní význam na dalším zpracování přijaté potravy. Naředěním žaludečního obsahu a promíchávacími pohyby žaludku zajišťuje vytvoření chymu (natráveniny). Je velmi důležitou trávicí šťávou. Obsahuje proteolytické enzymy (pepsiny), štěpící bílkoviny na menší peptidy. Pepsiny jsou produkovány hlavními buňkami jako neúčinné pepsinogeny a teprve v kyselém prostředí žaludku se aktivují a mohou být účinné. Kdyby tomu tak nebylo, pak tyto enzymy mohou natrávit vlastní stěnu žaludku (žaludeční vřed), nahlodat stěnu cévy a může dojít v takovém případě až k úplnému vykrvácení.
Kyselost žaludeční šťávy (pH okolo 2–3) je způsobena kyselinou chlorovodíkovou (HCl), která je tvořena krycími buňkami žaludečních žlázek. Význam této komponenty žaludeční šťávy je mnohočetný. Zde zdůrazníme nejdůležitější z nich: a) ničí bakterie (antibakteriální účinek), b) pomáhá redukci železa v potravě (Fe3+) na jeho Fe2+ formu, která je snadno vstřebatelná, c) pomáhá resorpci vápníku tím, že nerozpustné vápenaté soli mění na rozpustný CaCl2, d) nízké pH chrání některé vitaminy před inaktivací (např. vitaminy C, B1, B2), e) porušuje uspořádání bílkovin (denaturuje) a usnadňuje pak následné působení proteolytických enzymů, 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182846
7
Fyziologie
f) aktivuje hlavní proteolytický enzym žaludeční šťávy – pepsinogen na aktivní pepsin (štěpící proteiny na jednotlivé složky – ještě ne na aminokyseliny) a zajišťuje jim optimální pH pro jejich působení. Žaludeční pepsiny mohou svou kapacitou zpracovat přibližně 1/5 proteinů obsažených v chymu. Zbytek je pak zpracováván v duodenu a v tenkém střevě. Žaludeční sliznice produkuje také hlen (mucin), který má vysokou schopnost odolávat kyselému prostředí žaludku i působení pepsinu, a tak chrání žaludeční sliznici před poškozením. Vrstva hlenu na sliznici žaludku je velmi silná (více než 0,5 mm). Hlen navíc vykazuje zásaditou reakci a v poslední době se ukázalo, že není pouze ochranným faktorem sliznice, ale že se rovněž aktivně podílí na některých dalších mechanizmech (hydrofobie). Vyprazdňování žaludku je velmi přesně řízený proces, který začíná v okamžiku, kdy trávenina (chymus) je dostatečně mechanicky i chemicky zpracována. Vyprazdňování žaludku (pylorická pumpa) se děje po částech, a to tak, aby ve dvanáctníku (duodenum) mohlo probíhat další trávení a další velmi významné pochody pro vstřebávání. Inhibiční vliv na motilitu žaludku, a tedy na jeho adekvátní vyprazdňování má především tzv. enterogastrický reflex. Význam tohoto děje tkví v tom, že po vystříknutí chymu pylorem do duodena se vlivem peptidů, tuků, nízkého pH, množství chymu a ještě dalších faktorů činnost pyloru na určitou dobu utlumí a duodenum stačí přijatou porci zpracovat. Vlivem těchto stimulů se tvoří i některé inhibiční hormony (GIP = gastric inhibitory peptid, VIP = vazoaktivní intestinální peptid, sekretin atd.). Po zpracování této porce duodenem odezní příslušné stimuly s inhibičním účinkem na žaludek a znovu může dojit k jeho aktivitě a vstříknutí další porce chymu do duodena. Mezi aktivity žaludku patří i zvracení. Jde o obranný reflex, který je zajišťován tzv. antiperistaltikou. Ta je doprovázena nevolností, sliněním, bledostí. Vypuzování obsahu až do úst a ven je doprovázeno současně zvýšením tlaku v břišní dutině (břišní lis). Centrum zvracení se nachází v prodloužené míše. Rozlišujeme zvracení (vomitus) periferní a centrální. Periferní je např. po požití závadné potravy, po alkoholickém abúzu atd. Centrální zvracení vzniká při podráždění center v CNS (mozkové příhody, otřesy mozku apod., včetně silných negativních emocí).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182846
Funkce gastrointestinálního systému (GIT)
7.4
7
Regulace sekrece a motility žaludku
Produkce žaludeční šťávy je proces, který je přísně regulován a podílí se na něm jak hormonální (humorální), tak i nervové složky. Gastrin je hormon, který velmi silně podporuje tvorbu žaludeční šťávy. Uvolňuje se v důsledku aktivity parasympatického systému (nervus vagus, n. X), ale i vlivy mechanickými (náplň žaludku) a chemickými (malé množství alkoholu, oxid uhličitý, peptidy, kofein atd.). Gastrin je syntetizován G-buňkami v žlázkách antra žaludku. Zvyšuje také tonus žaludeční stěny, kontrakce žaludku a podporuje vazodilataci. Sekretin je hormon GIT, který je sice secernován duodenem a tenkým střevem (zásadním způsobem podporuje sekreci pankreatické šťávy), ale ovlivňuje i žaludek, tj., podporuje sekreci žaludečních enzymů v žaludeční šťávě a tlumí žaludeční motilitu, což souvisí s vyprazdňováním žaludku. Je známa ještě další řada hormonů (humorálních faktorů), které se podílejí různým způsobem na řízení rozličných funkcí GITu. Z dalších je to např. somatostatin (SS), který tlumí produkci gastrinu a zpomaluje zpracování potravy. Vazoaktivní intestinální peptid (VIP) má výrazný vazodilatační účinek, stimuluje sekreci střevní šťávy, motilin zvyšuje motilitu žaludku. Nejen v CNS, ale rovněž v GIT jsou syntetizovány peptidy, které působí na receptory shodným způsobem jako morfin. Mluvíme o enkefalinech a endorfinech. Jejich účinek je velmi pestrý, ale v oblasti GIT potlačují kontrakce svaloviny (dříve hojně používáno jako protiprůjmový lék – tzv. opiová tinktura), mají analgetické účinky atd.
Systém GIT je inervován vegetativním nervovým systémem, tj. sympatikem (sy) a parasympatikem (pasy). Pasy stimuluje svalstvo GITu k větší aktivitě, podporuje sekreci trávicích šťáv. Sy má účinky spíše opačné, tj., snižuje obecně motilitu hladké svaloviny GITu a snižuje činnost žláz. Složitost ale současně dokonalost souhry hladké svaloviny GITu je totiž podmíněna existencí tzv. nervových plexů, které jsou umístěny ve stěnách GITu. Je to plexus myenterický a plexus submucosus. Hladká svalovina GITu (podélná a cirkulární) je sama o sobě schopna produkovat rytmické kontrakce doprovázené současně i elektrickou aktivitou. Tato aktivita je pak základem peristaltického pohybu, kdy cirkulární i longitudinální hladká svalovina posouvá tráveninu různou rychlostí aborálně. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182846