Prekancerózy v trávicím traktu (Ukázka, strana 99)

5

Prekancerózy v trávicím traktu

až 1 Mpixelů. Jak je běžně známo, současné fotoaparáty mají čipy dosahující hodnot 8 a více Mpixelů. U endoskopu jsme omezeni velikostí čipu. Ve fotografickém přístroji je za čočkou objektivu čip velikosti 24 × 36 mm (velikost políčka na kinofilmu), na který se těchto citlivých bodů vejde více, než na podstatně menší čip v endoskopickém přístroji.

Další hodnotou, která je důležitá, je tzv. optický a elektronický zoom.

Elektronický zoom vzniká elektronickým zpracováním obrazu, optický zoom je klasické zvětšení – přiblížení optickou soustavou čoček. Při elektronickém zoomu se kvalita obrazu ještě únosně zhoršuje, u optického zoomu zůstává stejná. Čím je více pixelů, tím je možné více navýšit elektronický zoom, aniž bychom příliš rozostřili obraz a převedli ho na množství nepřehledných, nic neříkajících čtverečků. U endoskopických přístrojů se často uvádí pojem zvětšení obrazu 80–100 ×. Je to srovnání obrazu, který vzniká na čipu a na obrazovce monitoru. Čím je dokonalejší čip, čím má více přiměřeně velkých bodů, tím vzniká kvalitnější obraz na obrazovce. FHD (full high definition) monitory reprodukují obraz ve 1920 sloupcích a 1080 řádcích, tj. 2 073 600 bodů. Na druhou stranu, čím menší je bod na čipu, tím větší je šum a obraz je nekvalitní. Jinými slovy se dá říci, že čím menší jsou body na čipu, tím více jich zasáhne jeden foton a reprodukce je pak nepřesná – vzniká šum. Opravdové zvětšení obrazu – optický zoom – je u nových přístrojů také možný, ale nepřesahuje hodnotu dvojnásobku.

5.2.2

Chromoendoskopie

Již v éře prvních fibrooptických přístrojů byla snaha zlepšit diagnostické možnosti přístrojů. Dařilo se to tím, že sledované změny na sliznici jícnu, žaludku, tlustého střeva, později i tenkého střeva byly „obarveny“. Nenápadné změny v nativním obraze se zvýrazní tím, že se zvýší jejich kontrast proti okolí (hovoříme o „kontrastních barvivech“). Ve druhém případě se barevná substance absorbuje nebo pasivně přechází přes buněčnou membránu různých buněk (zde užíváme termín „absorbční barviva“) či dojde k chemické reakci s povrchem sledovaných buněk a k následné změně barvy povrchu. Chromoendoskopie se uplatňuje dodnes. Nejčastěji je užíván indigokarmín při vyšetření tlustého střeva, tenkého střeva a žaludku, Lugolův roztok při detekci squamózníko karcinomu jícnu a kyselina octová k hodnocení dysplastický změn v Barrettově jícnu (tab. 5.1).

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182840

Prekancerózy trávicího traktu – endoskopická diagnostika

5

Tab. 5.1 Uplatnění chromoendoskopie Chromoendoskopie – zvýrazní patologickou tkáň • změnou kontrastu proti okolí indigokarmín 0,2–0,8 % – zvýrazní kontrast sledovaných struktur • rozdílnou absorbcí v patologické tkáni Lugolův roztok – patologická tkáň se nebarví, neobsahuje škrob methylenová modř 0,05 % – patologická tkáň se nebarví Toluidinová modř – patologická tkáň se nebarví Kresylová violeť 0,1–2 % – patologická tkáň se nebarví • chemickou reakcí kongo červeň 0,8 % – černá v kyselém prostředí, bílá políčka = patologie

Při klasické endoskopii sledovaného orgánu se nejprve zhodnotí nativní obraz. V případě předpokládané patologie se zavede pracovním kanálem endoskopu katétr (používají se speciální sprejovací katétry), který do sledované oblasti nastříká 5–20 ml barviva. Změny se hodnotí podle typu barviva ihned nebo s kratším časovým odstupem. V některých případech je vhodné před obarvením mukolytikem odstranit hlenové či fibrinové povláčky. Případně je možné před či po aplikaci barviva sliznici opláchnout vodou. Barvení nelze většinou bezprostředně opakovat, stejně jako nejde barvivo ihned odstranit. Endoskopické vyšetření se touto metodou prodlouží o 10–30 minut, očista a manipulace s přístrojem a akcesorii je vzhledem k výrazné barvící schopnosti většiny použitých roztoků komplikovanější. Také dostupnost barvicích roztoků a jejich bakteriologická stabilita je problematičtější (obr. 5.6).

K vyšetření jícnu používáme: Lugolův roztok (10% roztok jodu v roztoku jodidu draselného a vody – 10 g jodu, 25 g KJ a 96,5 g H2O). Jod způsobí zbarvení glykogenu v buňkách dlaždicového epitelu jícnu dohněda. Normální sliznice jícnu se obarví dohněda během několika minut. Místa, která se nezbarví, jsou bez glykogenu a jsou podezřelá z patologické tkáně. Histologicky zde nacházíme zánětlivě změněnou sliznici při refluxní ezofagitidě, sliznici Barrettova jícnu, dysplazie, časný karcinom, heterotopickou tkáň a podobně.

Kyselina octová (1–2% roztok) denaturuje přechodně glykoproteiny hlenu a intracelulárních cytoplazmatických proteinů. Normální sliznice 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182840

5

Prekancerózy v trávicím traktu

Obr. 5.6 Normální sliznice sigmatu obarvená methylenovou modří

jícnu je po aplikaci bělejší proti růžovější až červenější sliznici z cylindrického epitelu, dysplastického epitelu nebo karcinomu. Efekt je krátkodobý, rychle odeznívá, lze ho opakovat novou aplikací roztoku.

Metylenová modř (0,05% roztok) barví normální sliznici kardie.

Nenabarvená místa jsou podezřelá ze zánětlivých změn, intestinální metaplazie v Barrettově jícnu či neoplazie. Při vyšetření sliznice jícnu se neuplatní. V současné době se již tolik neužívá. Vstřebává se a barví moč.

K vyšetření žaludku používáme: Kongo červeň (0,8–1% roztok), která indikuje aciditu v žaludku.

V kyselém prostředí černá, při nepřítomnosti kyseliny zůstává červená.

Nepřímo tak prokazuje chronickou atrofickou gastritidu s achlorhydrií.

Bělavá ložiska v červeném okolí atrofické gastritidy jsou podezřelá z intestinální metaplazie.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182840