Roku 1969 získal společnost NSU koncern VW prostřednictvím automobilky Audi. Tím značka NSU zanikla – a s ní i německý Wankel.
BMW
Obr. 7.11 Porsche 356 a 911
Automobil byl původně označen 901 podle číselné řady projektů, ale kvůli konfliktu s firmou Peugeot bylo číslo změněno. Pohonnou jednotkou je šestiválcový plochý motor (boxer). Až do roku 1997 bylo charakteristické vzduchové chlazení motoru. První závodní verzi tohoto automobilu představoval typ 911 Carrera. V letech 1965–1969 se vyráběl i levnější, vzhledově totožný typ 912 se čtyřválcovým motorem, odvozeným od typu 356.
Rozdělení Německa připravilo firmu BMW o část výrobních kapacit a obnovení výroby bylo náročné. Předválečný výrobní program luxusních a sportovních automobilů se do období obnovy hospodářství nehodil. Počátkem šedesátých let byla firma před úpadkem a zachránil ji až zásah bavorské zemské vlády. Firma přežila díky výrobě tří- a později čtyřkolových vozítek v licenci Isetta a později i vlastních malých vozů BMW 600 a BMW 700.
NSU
Vedle výroby motocyklů byla výroba automobilů obnovena až roku 1958 vozítkem NSU Prinz s motorem 600 cm3 a karoserií typu coupé italského designu firmy Bertone. Senzací byl v roce 1963 NSU Spider s rotačním motorem Wankel. Vynálezce Felix Wankel poskytl společnosti NSU exkluzivní právo dalšího vývoje a výroby rotačního motoru (pod vlastním vedením) pro použití v automobilech. Zkušenosti s jednorotorovým motorem v malém voze byly využity u typu Ro 80 s dvourotorovým motorem Wankel. Tento vůz se stal laureátem titulu „Automobil roku 1967“.
Obr. 7.13 BMW Isetta z roku 1956
Návrat na výsluní přinesla typová řada středních dvou- nebo čtyřdveřových automobilů BMW 1500/1600/1800/2000 klasické koncepce z roku 1964. Velké vozy se šestiválcovými motory představovala řada 2500/2800/3200. Pohnutý osud měly motocykly BMW, u kterých byla dotažena ke konstrukční dokonalosti koncepce s pohonem zadního kola kloubovou hřídelí od podélně uloženého čtyřdobého vzduchem chlazeného plochého dvouválce s protilehlými válci. Podobně jako v případě továrny Opel se i know-how BMW dostalo do Sovětského svazu, kde byla zahájena výroba pod jmény Dněpr a Ural. V současné době je výroba motocyklů BMW soustředěna do berlínského závodu.
Auto Union
Obr. 7.12 NSU RO 80 s motorem Wankel
a detail motoru
98
Ze svazku Auto Union byla životaschopná jen firma DKW, která obnovila výrobu typu F8 a v roce 1949 představila typ F9 rámové koncepce s celokovovou karoserií.
Automobil a spalovací motor Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182806
OHV, které se tak osvědčily, že je (1969) začala používat švédská automobilka SAAB jako náhradu za dvoudobé tříválce. Od roku 1967 se postupně sjednocovala konstrukce a výroba německých a anglických modelů (Escort, Fiesta, Consul, Granada atd.) a proces byl završen typem Sierra (1982), nahrazujícím německý Taunus a anglickou Cortinu.
Daimler-Benz
Obr. 7.14 DKW (IFA) F9 z roku 1961
Původní dvoudobý, kapalinou chlazený dvouválec byl nahrazen tříválcem stejné konstrukce. Koncem padesátých let bylo zřejmé, že z hlediska exhalací a ekonomiky provozu nemá dvoudobý motor v automobilu budoucnost a poslední typ dostal zážehový čtyřdobý motor s kompresním poměrem přes 10 : 1. Motor pocházel z vývoje Daimler-Benz. Vozem s označením F102 byla posléze vzkříšena značka Audi, patřící do sdružení Auto Union z roku 1932. Firmu Auto Union koupil roku 1958 Daimler-Benz a roku 1965 ji prodal společnosti VW.
Opel (GM)
Po vyplenění hlavní továrny nebylo na čem vyrábět a přestože byla automobilka takřka na kolenou, byla obnovena výroba vozů Kadett-Olympia s rámovým podvozkem a připravena nová řada Kadett-Olympia-Rekord se samonosnou karoserií, všechny klasické koncepce. Nejúspěšnějším se stal nejmenší Kadett, modernizovaný tak, že od roku 1970 byl vybaven předním pohonem. Podobně úspěšný byl Rekord, v několika generacích. Největším vozem byl luxusní Kapitän. Zde se začal silně projevovat vliv mateřské společnosti GM, a to v konstrukčním konzervatizmu a silně „americkém“ designu. S postupující stabilizací firmy se prohlubovala kooperace s dalším závodem koncernu GM ve Velké Británii, firmou Vauxhall. Výrobní program se postupně sjednotil a rozdílem je dnes jen pravonebo levostranné řízení a emblém výrobce.
Samostatnou kapitolou je Daimler-Benz, výrobce automobilů Mercedes-Benz všech kategorií. Přestože Stuttgart byl válkou těžce poškozen, továrny společnosti nedopadly zle. Byla obnovena výroba předválečných nákladních automobilů a menších osobních typů 170, 230, včetně motorů vznětových. Všechny vozy byly rámové konstrukce. V padesátých letech nabíhala výroba typů se samonosnými karoseriemi: 180, 220 a 240. Stále se jednalo o vozy střední a vyšší třídy klasické koncepce. Roku 1952 byl představen Mercedes-Benz 300 SL Cabrio a Coupé se vzhůru výklopnými (křídlovými) dveřmi, šestiválcem 3 l (∅ 85 × 88 mm), 129 kW (175 k)/5200 min–1, 240 km/h. Od roku 1955 byl výkon motoru s mechanickým vstřikováním benzínu Bosch zvýšen na 161 kW (215 k)/5800 min–1. Zajímavější byl vývoj v kategorii malých a středních užitkových automobilů. Malá „dodávka“ Mercedes se objevila po připojení automobilky Hanomag-Henschel ke koncernu Daimler-Benz (1969). Výsledkem byl upravený typ s trubkovým rámem a pohonem přední nápravy od podélně uloženého motoru. Typ 100D s motorem Mercedes byl nahrazen typy Sprinter se zadním pohonem a Vito, původně s předním pohonem.
Ford
Roku 1944 byly Fordovy závody v Kolíně nad Rýnem silně poškozeny bombardováním. Po částečné obnově provozů a výrobní dokumentace byla na podzim 1947 obnovena výroba typu Taunus a roku 1950 byl vůz modernizován. Do roku 1952 bylo vyrobeno přibližně 74 tisíc vozů, včetně verzí kombi, pickup a čtyřdveřové verze s prodlouženým rozvorem (taxi). Taunus de Luxe s řazením pod volantem se vyráběl od roku 1951, kdy už byla připravena série M. S vývojem zůstávalo jméno, ale měnila se konstrukce. U typů 12M/15M s předním pohonem (1963) byly použity vidlicové čtyřválce
Obr. 7.15 Mercedes-Benz 100D
K obnově hospodářství přispěla firma Daimler-Benz nezapomenutelným počinem, když roku 1949 představila univerzální vozidlo pro zemědělství, lesnictví a další obory: Mercedes-Benz Unimog (Universal Motor Gerät). Tento automobil, či spíše pracovní stroj se postupně vyvíjel, vyrábí se dodnes a stal se legendou i vzorem.
Rozdělená Evropa: Západ
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182806
Roku 1989 byl typ 353 vybaven čtyřdobým motorem VW 1,3 a získal světový primát posledního silničního osobního automobilu rámové konstrukce. V továrně (Audi, Horch) patřící společenství Auto Union ve Zwickau byla obnovena výroba vozů DKW 700 (F8) pod značkou IFA P60 a později AWE P70.
Obr. 7.16 Mercedes-Benz Unimog z roku 1949
Největším přínosem společnosti je výzkum a vývoj, podporující zavádění technických novinek do sériové výroby. V šedesátých letech začali technici s výzkumem pasivní bezpečnosti pomocí řízených kolizí vozidel mezi sebou nebo s bariérou. Zde se uplatnil především technik maďarského původu Béla Barényi. Není divu, že Mercedes zavedl jako první bezpečnostní pásy, protiblokovací systém brzd ABS a celou řadu dalších novinek.
Ostatní výrobci
Zbývající firmy jako Adler, Borgward, Maybach a další byly pohlceny konkurenty nebo výrobu automobilů ukončily. Borgward ve třicátých letech získal firmy Goliath, Hansa a Loyd. Úspěšné bylo elegantní kupé Borgward Isabella. Goliath byl známý tříkolkami s poháněnými zadními koly. Tříkolky Tempo s poháněným předním kolem byly vyváženy do Indie, kde se později i vyráběly. Poválečný typ Hansa byl první německý automobil s pontonovou samonosnou karoserií a čtyřválcem OHC. V padesátých letech se vyráběl jednoduchý malý automobil s dvoudobým dvouválcem a předním pohonem Loyd 600, který byl inspirací pro automobil AWE P70. Posledním pokusem pak byl úhledný typ Arabella. Společnost Borgward byla zrušena v roce 1961. Zajímavý je vývoj automobilek, jejichž továrny zůstaly po rozdělení Německa v sovětské okupační zóně. Sdružení IFA (Industrial Fahrzeugbau) bylo založeno roku 1948 na příkaz sovětské vojenské správy a tvořilo jej 65 firem, vyrábějících automobily, motocykly, jízdní kola a příslušenství. V Eisenachu se vyráběly vozy BMW 326 a 328 se značkou EMW (Eisenacherische Motoren Werke) a později IFA F9 (DKW 1000). Na základě typu F9 byl vyvinut Wartburg 900, později Wartburg 1000.
Obr. 7.17 Wartburg W353
100
Obr. 7.18 AWE P70
Na základě zkušeností s těmito vozy byl vyvinut nový typ IFA (AWE) P50, který dostal označení Trabant 600. Včetně počátečního typu P70 se smíšenou konstrukcí karoserie se Trabant udržel ve výrobě čtyřicet let a stal se legendou. Jeho podlahová plošina svařená s kostrou karoserie byla z ocelového plechu, ale povrchové panely byly lisovány za tepla z kompozitu bavlněné tkaniny s fenol-formaldehydovou pryskyřicí, což není nic jiného než první umělá hmota, bakelit. Odtud pramení lidové názvy „pryskyřičník“ nebo „bakeliťák“. Oproti primitivnímu dvoudobému tříválci s pevným předstihem pro Wartburg měl vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec pro Trabant sání řízené rotačními šoupátky na klikové hřídeli a odstředivou regulaci předstihu. Není divu: jeho otci byli konstruktéři motorů závodních motocyklů DKW, Herbert Friedrich a Siegfried Rauch. Pro snížení provozní spotřeby byla u převodovky na čtvrtém rychlostním stupni použita volnoběžná spojka. Typ 601 pak představoval jeho modernizaci. Podobně jako Wartburg dostal poslední typ motor VW 1,1 OHC. Touto motorizací se pokoušelo vedení obou podniků odstranit již jinak neřešitelný problém škodlivin v exhalacích dvoudobých motorů. Rok 1989 sjednocením Německa výrobu zastaralých automobilů ukončil. Jediným typem z programu IFA, který přežil sjednocení, byl malý komunální užitkový Multicar. Podobně došlo i ke změnám ve výrobě ostatních vozidel. Nákladní automobily ve výrobě NDR představovaly typy Granit, Phänomen a Horch S 4000, později Garant, Robur a IFA W50 a IFA L60. S využitím úplného ústrojí pohonu a částečně i náprav osobního automobilu Wartburg byly vyráběny skříňové dodávky Barkas B1000, které
Automobil a spalovací motor Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182806