měl pěkné počasí. Jsem skutečně zvědava, jak se spraví. Upřímně řečeno, není to s ním nijak zlé, přemýšlím-li o tom, ani bych to nevěřila, ale je-li to pravda, pak je mi ho velice líto. Dobrý brouček, a povahu jeho bych předepsala každému chlapci. Mimoděk vzpomínám, že dnes měsíc jsem se s chlapci rozešla. Uteklo to jako voda; konstatuji, že na návrat je přece jen brzy a ukládám si další měsíc. Mám přece „tvrdou českou“ a nezmohu to? Nebo je to právě tím, že mám tvrdou hlavu ?
V neděli 1. srpna přihnal se v 11 h
mašinou, já legračně dole. Všechno pro psinu „buštěhradských“, kterých u obou malérů bylo dost. Pepíčkova sestra a Čendův bratr operovali – tj. v kanceláři se zřídila ambulance. Karel B. v bílém mantlu obvazoval, Pepíčkova sestra vymývala rány, krve bylo dost. Po obvázání jelo se (po srovnání sunbeamských stupaček) k Zvěřinovi. Tam se Franta pro nic za nic „nafoukl“ – jel pak s Bubnou, který chtěl být už odpoledne ve 4 h v Praze, asi o 6 h domů. Vrátili jsme se k Bukům – asi o 8 h jsem odjela. Vinda mě odváží do Prahy. Cestou spravuje AJS řetěz přední (primární – pozn. ed.). Jsem v ½ 11 doma. Nemohu zapomenouti hezoučkého okamžiku, kdy těsně před výjezdem z pivovarských vrat vylítly ze dveří domu na dvůr do večerního už šera 2 maličké košilaté postavičky – Radka a Zorka! Udýchaní broučci přinesli každý v pacince trs drobných růžiček – musela jsem je zlíbat.
Sunbeam – Bubna s Frantou. Bubna už jezdí sám. Jedeme na Buštěhrad. Cesta rozmoklá, mizerná, se sidecarem to jde. Jsme asi o ¾ 12 u Buků. Po 2 h se chceme podívat do Brandejsku na Čudlasa. Ale 1. srpen byl historické datum pro Sunbeama a Scouta. Zahneme na cestu k pile v pořadí: Sunbeam s K. Buků (a malou Zorkou, kterou na pile vyndali), AJS, Scout s Javůrkem. Před pilou stojí Sunbeam a K. B. při předjíždění jich hlásí, že Scout se válel. Zůstáváme stát, Čenda se vrací. Přijíždí zpět pro obvazy a jod. Když to takhle vypadalo, Bubna obrátil a jede zpět. Sidecar prázdný, já tandem. U pivovarského sklepu obracíme „švunkem“, Sunbeam to nesnesl a tradá ležel na mašině s kočárem ve výšce. Bubna pod
V sobotu 7. srpna dozvím se o 3 h, že Čudlas je daný dohromady, že sice ještě nezapaluje, ale že asi půjde, abych si jela pro něj. Odjíždím tedy tramwayí do Břevnova, tam už Vinda Buků čeká s AJS – AJS letí, cesta tak ubíhá a mně je ohromně, ač se nemohu zbavit dojmu, že se budu dnes válet. Jsme na šup v Buštěhradě, zdržuji se chvíli s Raďkou a Zorou – což možná – ne – a jecháme na Brandýsek. Dojíždíme ke šraňkům: vidíme hloučky lidu, hovořící o nějakém neštěstí, u brandýského lékaře fůra lidu. Vinda se obrací a povídá: „Tady se asi někdo boural, dovezli ho k doktorovi“, a jede
V sobotu 31. července prší s přestávkama. Chtěla jsem na Buštěhrad, pak mně to rozešlo a odložila jsem to na zítra. Bubna mně slíbil v neděli asi o ½ 10 odvézti na Buštěhrad. Theimer návštěvou odpoledne na chvíli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182799
DENÍK MOTOCYKLISTKY dále. Malý kousek dále vidíme Edu od Zvěřiny mávajícího nám vstříc nějakým předmětem. Vinda zvolňuje – a než si uvědomím, že předmět ten je Čudlasova stupačka, slyším: „Mistr se boural“ – „s Čudlasem“ – „je u doktora“ – „nikdo tam nesmí“ – „rozbitá hlava, nohy, ruka“ – je mi k zoufání – Zvěřina prý třeští. Jedeme k Zvěřinovi do dvora – sletím s tandemu, vletím do dílny – a vidím Čudlasa, ne Čudlasa, ale bestii krvelačnou, a při tom přece jen tak moc a moc milou. Mimoděk vzpomínám dnešního snu – výsledek příliš brzo. Naposledy budu ještě snům věřit – co by pak znamenal sen noci následující? Přiženou se chlapci z dílny, shánějí vůz, který by chudinku Zvěřinu dopravil do nemocnice; nechtěla bych znovu něco podobného prodělávat. Je přirozeně po náladě, chtěla bych tak domů, nebo někam daleko a nemyslet. Zůstávám na Buštěhradě přes noc.
V pondělí 8. srpna – nic do mě není. Dopoledne hraji si s dětmi – nevím, jak jsem k tomu přišla, možná že je to důsledek mého oddělání – odpoledne jsem venku také. Navečer chce mě Pepíček dovézti do Prahy. Slavně se vypravíme až před vrata Tovarů, když Scout dále nechce, a výsledek: Cesta do Středokluk na vlak o 21:28. Proč máme všichni dnes takovou náladu? Proč mě oddělává i Pepíček? Jsem o 11 h doma, páchám toto a chtěla bych tak spát, jenže myšlenky spát nedají.
Čudlas nepřijel. Nemám teď soboty ráda – co se stalo před týdnem? Do 6 h to se mnou ujde, ale pak: buď Čudlas nejde, nebo zase šel a – nechci domyslet. Naši mě konečně dostanou alespoň ke koupání. Jdu spát, přijde Franta: „Já byl na Buštěhradě, Čenda ráno asi v 9 h přijede s Čudlasem: – To je mi už dobře, tedy se mu nic nestalo. Chudinka Vinda, co si s Čudlasem nahraje.
V neděli 15. srpna (před rokem na Krkonoších!) jsem nedočkava, kdy Čenda přijede. Je poledne – pořád nic. Ráno u mě byl Franta s Dr. Br. a sl. I. a ještě nějaký Raleigh OHV, jedou na Jílové – mám přijet za nimi. Po ½ 2 jsem už úplně oddělaná – Čudlas nikde. Přijde Franta – povídáme. Konečně asi o ½ 3 h uslyším mašinu – vylítnu do okna, protože jsem přesvědčena o tom, že je to Čenda s Čudlasem – a to se to zdálo dlouho! – konečně je oba vidím. Slítnu oknem, sednu na Čudlasa, projedu okolo baráků. Hoši pak ještě něco na spojce upravují. Čenda, chudinka, celé dopoledne se mořil! Tak moc jsem se těšila – a bezmála bych byla – no jsem štěně špatný! Ke 4 h jsme s Frantou odjeli na Unhošť. Zpět necháváme Vindu na Buštěhradě – objeví se AJS. Vinda nás po zastávce na Zájezdu doprovází k akcízu. Ohromná cesta s Frantou! Přetáčení oleje v Celetné ul. Ve ¾ 10 doma. Čudlas zase jednou doma; narukoval do garage (a jak to našemu sklepu sluší, když tam Čudlas je!)
V sobotu 14. srpna čekám Čudlasa. Jenomže zůstalo jen při čekání, anžto 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182799
„Jsem štěně špatný, musím se polepšit…“
„Motocyklový sport vyžádal si včera opět jednu oběť a snad je po prvé v dějinách naší motocyklistiky, že přišla tu o život žena, která si sama svůj stroj řídila“ (Tragická smrt pražské sportovkyně. Národní listy – Večerník – Národ, č. 227, str. 2). Došlo k tomu na Dlouhé míli v katastru obce Kněževes u Prahy
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182799