98 / Jak komunikovat chytře n Počítač (Computer) Tento typ je velice racionálně zaměřený a chladný. Bagatelizuje hrozby a upevňuje své sebevědomí velkými slovy. Téměř nevnímá rozpoložení své ani druhého. Mohli bychom ho přirovnat k počítači nebo k příručce. Má suchý a monotónní hlas, slova znějí trochu abstraktně. Vystupuje strnule, napjatě a ztuhle. n Rušič (Distractor) Jde o člověka, který touží po blízkosti, ale zároveň se jí obává. Je roztěkaný, čímž odvádí pozornost od tématu sporu. Jeho odpovědi se zřídkakdy vztahují k položeným otázkám. Jeho hlas může být zpěvavý a často se nehodí ke slovům. Má nápadné vystupování, bohaté na gesta a mimiku.
Jestliže se k vám někdo chová jedním z výše popsaných způsobů, pravděpodobně se ocitl ve stresu a musí bránit svůj pocit vlastní hodnoty. Abyste se celkově naučili lépe zvládat konflikty, je užitečné poznat, ke kterému chování máte sami ve stresových situacích sklony. Většinou nemáme na repertoáru pouze jeden z těchto vzorců chování, ale více. Některý nám může být zcela vzdálený, jiný třeba volíme jen ve zcela mimořádných situacích. Chcete-li se vyhnout komunikačním blokům, měla by vás zajímat otázka: Jak během konfliktu na jednotlivé typy chování reagujete? S některými zřejmě dokážete vycházet dobře, na další jste však pravděpodobně „alergičtí“!
Jiný – lepší, nebo horší? Všechny popsané modely nabízejí snadno srozumitelná a jasná rozdělení, která mohou být velmi užitečná při obtížných rozhovorech. Rozhodněte sami, který z nich je vám nejbližší. Ty z vás, kteří by se chtěli jednotlivými modely zabývat podrobněji, odkazujeme na seznam literatury na konci knihy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182779
„Za všech okolností se pořád hádá...“ / 99
Podobné vlastnosti účastníků rozhovoru i rozdíly mezi nimi mohou způsobovat komunikační bloky. Říká se, že „vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá“, ale právě to někdy vede ke konfliktu. A navzdory tomu, že „protiklady se přitahují“, může i rozdílnost být příčinou bloku. Závisí do značné míry na našem pozitivním či negativním pocitu vlastní hodnoty, zda podobnosti a rozdíly vedou k bloku, nebo je pociťujeme jako užitečné a prospěšné. Vrána k vráně sedá? V případě, že se nám druhý účastník rozhovoru podobá a nám je to příjemné, s velkou pravděpodobností bude komunikace úspěšná. K bloku však může dojít tehdy, když jeden ze zúčastněných tuto podobnost výslovně zdůrazňuje a druhý získá pocit, že jde o manipulaci. Například jakmile vám někdo řekne: „My ženy (muži) přece musíme držet pohromadě!“ I pokud skutečnost, že jste žena či muž, posuzujete kladně, může vzniknout blok. A to tehdy, když vám začne připadat, že partner na podobnost upozorňuje, jen abyste ho podpořili. Stejně obtížná situace nastává, když si jsou obě osoby podobné a hodnotí to negativně, například když se obě rády prosazují. Zde existují dvě možnosti: n Možnost A: Uvědomujete si, že je pro vás důležité stát
v popředí. A nejste s tím spokojeni. V takovém případě může vzniknout komunikační blok, protože nejspíš zareagujete naštvaně, když se váš partner bude příliš prosazovat. Když určitou vlastnost odmítáte u sebe, odmítáte ji i u ostatních. Čím více se naopak přijímáte takoví, jací jste, tím menší je pravděpodobnost vzniku bloku. Na podobné chování pak totiž dokážete reagovat uvolněněji.
n Možnost B: Sami si neuvědomujete, že rádi stojíte v po-
předí. A zároveň se vám nelíbí, když se někdo příliš prosazuje. Velmi často pak druhému vytýkáte právě to, co
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182779
100 / Jak komunikovat chytře
sami u sebe nechcete nebo nedokážete brát na vědomí. Komunikační blok v tomto případě vzniká proto, že tuto vlastnost, kterou si sami u sebe nepřipouštíte, vehementně „potíráte“ u druhého. Vlastně tak bojujete sami proti sobě! Projekce
Odborný výraz pro obě možnosti zní projekce. Podle Sigmunda Freuda znamená projekce připisování vlastních přání druhým.
Karel: Hm, to o té projekci je nějaké složité. Tak úplně to nechápu. Nemáš nějaký příklad? Emil: Počkej... Ano, mám. Měl jsem kdysi nadřízeného, kterému jsem se zkrátka ničím nemohl zavděčit. Neustále mě kontroloval a nedával mi vůbec žádný prostor. Šlo mi to na nervy, popravdě řečeno moc nechybělo a dal bych výpověď. Karel: A pak? Emil: Pak jsem se dozvěděl o projekci a najednou mi bylo jasné, proč mě šéfovo chování tak strašně štvalo! Karel: Začíná mi to být jasné! Ty sám jsi typ člověka, který chce mít vždycky všechno pevně v ruce a pod kontrolou. Emil: Přesně. A než jsem si to uvědomil, vždycky jsem si myslel, že ostatní nechávám pracovat samostatně. Což bylo přesně to, co jsem chtěl po svém šéfovi. Karel: Takže to bylo asi takové, jako by ses podíval do zrcadla a tvůj obraz by se ti ale vůbec nelíbil! Emil: Právě. Neustálé šéfovo kontrolování mi vadilo právě proto, že jsem nedokázal vidět svou vlastní potřebu mít sám všechno pod kontrolou. Karel: Aha. A teď už ses smířil s tím, že jste si podobní, a díky tomu s ním vycházíš lépe.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182779