58
Záleží na směru
Lewis Carroll, známý britský spisovatel, profesor, kněz a matematik, byl koktající podivín. Dospělí lidé si ho takřka nevšímali a on se jim vyhýbal. V přítomnosti dětí ale ztrácel svoji koktavost a propadal náhlé kreativní obrazotvornosti. Obklopen dětmi pookřál, „vystoupil“ ze svého podivínství a změnil se v úplně jiného člověka. Z prostředí dětí čerpal radost a bezstarostnou pohodu. Svět dospělých ho nedocenil, ale děti ho milovaly. A on miloval je a jejich dětskou logiku. V jeho knize „Alenka v říši divů“ se ve čtvrté kapitole Alenka ptá kočky: „Mohla bys mi říci, jak se dostanu odtud?“ „To záleží na tom, kam chceš jít,“ říká kočka. „Je mi to jedno,“ říká Alenka. „Pak nezáleží na tom, kterým směrem půjdeš,“ odpovídá kočka. Stejně jako potřebuje loď spolehlivého kormidelníka, jehož úkolem je znát polohu plavidla a udržovat zvolený směr, i organizace – její vrcholový management – musí vědět, kde se nachází a kterým směrem chce jít. Směr je často vyjádřen ve „vizi“ nebo „strategickém plánu“ organizace. Tyto strategické dokumenty musí proto obsahovat dobře volené smysluplné myšlenky, které by mohly pomoci všem zaměstnancům chápat, co se od nich očekává a kterým směrem se mají ubírat. Během adaptačního procesu se každý nový zaměstnanec musí seznámit s klíčovými dokumenty, jako jsou poslání, vize a cíle organizace, jinak se s nimi nemůže ztotožnit. Abychom mohli bezpečně navigovat v dnešních „turbulentních vodách“, potřebujeme znát nejen „směr“, ale i „rychlost“. Pokud budeme sami přesvědčeni o důležitosti těchto dvou podmínek úspěchu, budeme umět motivovat druhé k vyvinutí potřebného úsilí. Pak v organizaci nebude problémem, aby všichni zaměstnanci „táhli za stejný konec lana“.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182745
59
Bankovka
Výroba bankovek i jejich padělání má dlouhou a vzrušující historii. Během druhé světové války se Němci pokoušeli destabilizovat měny řady zemí tím, že zaplavili trh obrovským množstvím padělků. Ve snaze chránit své měny a ekonomiky se v roce 1943 poprvé objevil nový ochranný prvek – metalický proužek „zapuštěný“ do materiálu bankovky. Tento proužek nejen že nelze od papíru oddělit, ale také je jen s velkými obtížemi možné jej napodobit. V životě organizace existuje celá řada skutečností a věcí, které by se měly stát neoddělitelnou součástí organizační praxe nebo organizační kultury stejně tak, jako je tomu v případě stříbrného proužku v našich bankovkách. V organizacích, které touží po excelenci, by měl management a personál stavět na hodnotách, které jako „stříbrný, neoddělitelný proužek“ budou vetkány do jejich organizační kultury. Jde o následující a zdaleka ne vyčerpávající charakteristiky, vlastnosti nebo požadavky: • integrita (svědomitost, poctivost, průhlednost), • pozitivní postoj každého zaměstnance ke kvalitě a bezpečnosti, ať již výrobku, nebo služeb, • osobní odpovědnost – všech členů týmu organizace za kvalitu své práce, • kreativita. Potřebujeme-li vést své posluchače či zaměstnance k vážnému zamyšlení nad posláním či hodnotami, které si organizace vytyčila či nastavila, potom je vhodné použít tuto metaforu. Můžeme ji využít i v případě, když chceme zdůraznit požadavek na přijetí určitého principu, pravidla nebo charakterové vlastnosti, které by se měly dokonale vžít do naší organizační kultury.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182745
60
Černý puntík
Profesor začal svoji prezentaci tím, že na velký bílý arch čistého papíru udělal černým fixem malý bod. Úkol zadaný studentům byl až trapně jednoduchý. Jednou větou popsat to, co vidí na flipchartu. „Černý bod“, napsalo 100 % studentů. Správná odpověď ale podle profesora zněla: „Před námi je velká bílá plocha s malým černým bodem uprostřed.“ Ať již jde o život jednotlivce, nebo organizace, u obou platí poměrně neférové pravidlo: Jestliže dojde k selhání, pod drobnohledem se objeví malý „černý puntík“. Lidé okamžitě přestanou vnímat velký „čistý list“ bezúhonné minulosti a rozjedou často destruktivní kritiku. Jen soud někdy přihlédne k bezúhonné minulosti a potrestá viníka podmíněně. Dobrou pověst není snadné vybudovat, ale lze ji ztratit během jediného okamžiku. Zatímco se člověk nebo organizace mohou pojistit proti celému spektru rizik, proti ztrátě dobré pověsti se pojistit nelze. Zmapujte potenciální rizika ve svém životě nebo ve své organizaci a snažte se najít strategie, které by snížily tato rizika. I když všichni souhlasíme s názorem moudrých, že „errare humanum est“ – chybovati je lidské, je na nás, aby zvlášť těch selhání, která mohou ohrozit lidské životy nebo pověst lidí či organizací, bylo co nejméně.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182745