98
/
LÉKAØSKÁ PSYCHOLOGIE V PRAXI
10. ZÁSADY PSYCHOLOGICKÉ POMOCI
10.1 POMOC V NÁROÈNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍCH Úkolem lékaøe by mìlo být pomáhat nejen v pøípadech somatického èi psychického onemocnìní. Pacient se na nìj mùže obrátit napø. se svým problémem na pracovišti nebo v rodinì. Tyto problémové situace mají, pokud zùstanou neøešeny, èasto nepøíznivý vliv na psychický i somatický stav jedince, a proto rovnìž zasluhují pozornost. Pomoc pøi øešení problémových situací v životì ještì není ve vlastním slova smyslu psychoterapií. Psychoterapeutická pomoc (napø. formou podpùrné psychoterapie) bude aktuální tehdy, dojde-li v souvislosti s problémy v životì jedince ke zdravotním obtížím. Kvalifikovaná pomoc v problémových situacích má tedy i svùj preventivní význam a úzce souvisí i s oblastí poradenské èinnosti. Mùže se stát, že se náš pacient na nás s urèitým svým problémem sám obrátí, jindy to mùže být nìkdo z jeho okolí, kdo pøijde se žádostí o pomoc. Obojí je známkou dùvìry a dobrého vztahu k lékaøi. Pole našeho pùsobení by mìlo být v takovém pøípadì vymezeno tím, že se budeme snažit pomoci najít urèité øešení situace a pomùžeme odhadnout, do jaké míry se situaci tímto zpùsobem podaøí zvládnout. Musíme poèítat s tím, že ne vždy je možno realizovat optimální øešení. Pøedpokladem spolupráce pøi øešení problémové situace je dobrý vztah obou zúèastnìných, založený na dùvìøe a angažovanosti. Pro dosažení dobré spolupráce se doporuèuje nejprve struènì popsat, jak bude další postup probíhat. Psychologicky pùsobí lépe, má-li pacient alespoò rámcovì pøedstavu o dalším postupu. Proces zvládání problémové situace mùžeme rozdìlit na tøi fáze. n
1. fáze: Vymezení problému Odlišení základního problému od podružných je dùležité nejen pro lékaøe, ale i pro druhou osobu, aby ze zmatku nejasných tušení došla k poznání jádra vìci. Abychom podpoøili motivaci ke sdílnosti (popisu událostí a vylíèení vývoje), je potøeba naslouchat a projevit úèast a porozumìní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182733
ZÁSADY PSYCHOLOGICKÉ POMOCI /
99
Mùžeme nenásilnì napomáhat ke konkrétnìjšímu vyjádøení pomocí výrokù typu Není mi jasné, co vám na té situaci vadí. Pøíèinu nepochopení v tom pøípadì bereme sami na sebe, abychom neblokovali druhého agresivnìjším výrokem (To se mi nìjak nezdá, proè to radìji neøíkáte tak, jak to doopravdy bylo?). Proces zvládnutí problémové situace mùže úspìšnì probíhat jen pøi spolupráci obou stran. Pacient nikdy nemùže být pasivním pøíjemcem, ale vždy musí být aktivním spoluúèastníkem procesu léèby. Pøi formulaci problému je tøeba vycházet nikoli z hlediska našeho, ale i z hlediska druhé osoby. Usuzujeme na základì toho, že vidíme problém jejíma oèima, z hlediska její zkušenosti, øídíme se její potøebou. n
2. fáze: Porozumìní problému Poznání širších souvislostí a pohled z dalších hledisek, která je tøeba vzít v úvahu. Rùzné informace je tøeba uspoøádat do urèitého rámce, sami mùžeme urèité odborné informace o problému doplnit, pokud disponujeme pøíslušnými znalostmi, nebo odkázat na zdroj informací. To se mùže týkat tøeba postupu pøi invalidním dùchodovém øízení nebo jiné pracovnì právní tematiky. Je také možno sdìlit svou konkrétní osobní zkušenost, pokud to je pøínosné. Je dùležité jasnì, ale nenásilnou formou verbalizovat to, co pacient øekl „mezi øádky“, a poukázat na nové souvislosti, konfrontovat názor, hlediska, postoje: (Zdá se mi, že) z toho, co jste øekl, vyplývá, že máte na mysli… Snažím-li se porozumìt vašim slovùm, pak vám zøejmì jde o… Døíve jste o té vìci øíkal… Pro zachování kvality interpersonálního vztahu a spolupráce se doporuèuje otevøenì hovoøit i o pøípadných neshodách mezi lékaøem a pacientem (Zdá se mi, že mi teï nevìøíte. Mám dojem, že jste se proto na mne naštval. Asi se vás dotklo, když jsem øekl… Vím, že se vám to asi nelíbí, ale…). Dalším úkolem této fáze je stanovení cíle, výsledku, k jakému by mìlo øešení problémové situace dojít. Od vágních formulací (napø. Mìl bych s tím nìco dìlat… Mìlo by to vypadat nìjak jinak… Chtìlo by to, aby se to nìjak zlepšilo. Pøál bych si, aby to dál vypadalo lépe.) smìøujeme ke konkrétním: Chci dosáhnout toho a toho. Je tøeba to a to. Mìlo by to být tak a tak, a to proto, že nyní vidím zcela zøetelnì tyto souvislosti a vztahy. Je mi jasné, že doposud to nemohlo být lepší, protože… A proto jsem se rozhodl, že pro mne bude nejlépe, abych… K takovému postupu bychom mìli pomoci, ale nelze ho nikomu pøedepsat ani jej (jakkoli nenásilnì) do nìj vmanipulovat. Zdùrazòujeme, že samotné porozumìní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182733
100
/
LÉKAØSKÁ PSYCHOLOGIE V PRAXI
situaci, které oznaèujeme jako náhled, nestaèí, je tøeba jinak jednat a zmìnit chování. n
3. fáze: Hledání optimálního øešení a zpùsobu jeho realizace Pøedpokládá nejen rozbor situace a plánování, ale hlavní vìcí je dospìt k jednání. Ve tøetí fázi je proto na místì vypracovat program k dosažení cíle. Je tøeba mít pøipraveny rùzné alternativy. Doporuèuje se nejprve získat co nejširší výèet možností, které se v první fázi nehodnotí, ale pouze uvádìjí vedle sebe. Nìkdy zpoèátku až absurdním dojmem pùsobící nápad ukáže cestu. Pomoci mohou i rùzné fantazie o tom, jak by k øešení mohlo dojít. Z rùzných alternativ se pak vybírá program vhodný k dosažení cíle. Doporuèuje se poèítat pøedem i s pøekážkami pøi jeho realizaci. Proto i pøi realizaci zvolené alternativy programu poskytujeme podporu. Znamená to, že se zájmem sledujeme postup, upozorníme na pøekážky a jsme k dispozici pøi nesnázích. Je dobøe mít na pamìti, že rychlost postupu je urèována možnostmi daného jedince, z tìch bychom mìli vycházet. Sledujeme nejen verbální, ale i nonverbální stránky projevu druhé osoby, jsme pøítomni nejen fyzicky, ale i psychologicky. Také naše lidská blízkost je patrná nejen z verbálního, ale i z nonverbálního projevu. Pokud chceme nìkomu pomoci, musíme sledovat i své vlastní myšlenky a pocity a jejich vztah k myšlenkám a pocitùm druhé osoby. A to proto, abychom neovlivòovali rozhodnutí a postup druhé osoby svými názory, ale pomohli jí najít a realizovat vlastní øešení. Klademe-li otázky, mají pøispìt nejen našemu porozumìní, ale také napomoci druhému, aby problém vidìl zøetelnìji. Dùležité jsou otevøené otázky: Jak si to vysvìtlujete? Jakou máte pøedstavu do budoucna? Pokud klademe konkrétnì cílené otázky, pak se máme ptát slovy „kdo“, „co“, „kde“, „kdy“, „jak“, ale nikoliv „proè“. Odpovìï na takovou otázku není snadné dát, vyplyne vlastnì až z celého procesu klarifikace a porozumìní problému. Jinak má odpovìï na takovou otázku spíše pouze spekulativní charakter. Formulací otázek jsme se již podrobnìji zabývali na jiných místech. Zde je jednalo pouze o doplnìní a pøipomenutí. V nìkteré z fází procesu zvládání problémové situace mùže dojít k poznání takových souvislostí a skuteèností, které otøásají pacientovými dosavadními hodnotami. Mùže se to týkat hodnocení urèitých osob a vztahù nebo nìkterého životního období apod. Ohrožení dosavadních hodnot vyvolá pocit strachu, neboť naše vnitøní jistota je na urèitých hodnotách založena. Urèitá míra zpochybnìní minulého postupu je sice žádoucí,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182733