„To je zase ta bláznivá street party anarchistů,“ zareagoval po chvíli předseda. „Zase tam huláká ta lůza. Už aby s nimi někdo zatočil!“ „Však až to ve volbách vyhrajeme, šlápneme jim na kuří oko! To vám můžu slíbit,“ se vší rozhodností prohlásil ředitel Babinský, aby všichni zřetelně věděli, jaký je jeho stranický program. Dívali se pak ještě chvíli oknem na hlučný dav na ulici, pak znechuceně odstoupili, zabouchli okno a pokračovali v jednání. Grin stál ve výklenku jednoho domu, jak bylo jeho zvykem. Nikdy se netlačil do popředí, vždy vyrážel až ze zálohy a byl často úspěšný. Nyní tu stál, čekal až k němu dojde hlučný průvod a vyhlížel příležitost pro svou práci. Po ulici se valil dav lidí s muzikou a transparenty. Nadšeně volali hesla, tloukli na bubny, pískali na píšťaly a vřeštěli na trubky. Grin četl transparent, který nesli dva výrostci. Stálo na něm: KAŽDÝ ANARCHISTA BIČ NA VLÁDU CHYSTÁ Lidé volali: „Pryč s vládou!“ A jiní zase: „Chceme práci a chleba!“ Hned za nimi řval vousatý mladík „Nechceme už šlapat do psích výkalů!“ Hubená holčička prosila: „Mějme rádi zvířata, nebuďme xenofobní!“ Tlustý kluk tloukl na plecháč a nad ním nesli nápis: DOKTOŘI JSOU NAŠI HROBAŘI „Doktoři – hrobaři,“ skandoval dav Nu, byl to parádní rámus, křik a mumraj, že Grin nevěděl, má li se smát nebo se přidat k hulákání. Ti lidé mu byli sympatičtí, protože i on patřil k nespokojencům. Pojednou se dav zastavil a začal sborově hučet. „HU - U ! HU - U ! HU - ÚÚ!“ A znovu: „HU - U ! HU -U ! HU - ÚÚ!“ Z protější ulice vyrazila jízdní policie a současně z boční se hrnuli policajti se štíty a černými pendreky. Dav zesílil hukot a řev. Bylo slyšet
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182630