37 B
20. III. 1917
Ani nevím, příteli, zda jsem Vám řekl kdy o svém uznání k „Vaším přátelům“, k Vašim dopisům aj. Vynasnažím se tak učiniti výtvarným svým slovem co nejdříve, jen co vyplním dokonání dvou až tří menších prací. Za dopis, za všechnu něhu a Milost děkuji. Jaro navštěvuje Vaše Mízy.14) Jaro Nebe jich neopouštěj! František Bílek
14) Snad míněny múzy (z francouzského muse [mü:z]).
109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616
146 D
22. března 1917
Milý příteli, když jste tak hodný, že Moji přátelé Vás neobtěžují, tak Vám jich posílám ještě dvanáct počínaje Otáčkou (svlačcem) a konče Osíkem, mám ovšem přátel ještě víc, snad průběhem času některého Vám ještě přivedu, ale Vy klidně pracujte na svém díle, víte, že my přicházíme jen v neděli, to jest když se radujeme z Vašeho pozdravu, a když jsem tyto dni mluvil s Mými přáteli, povídali mně, jak prý jest spravedlivo, abych je uvedl do Vaší společnosti a před Vaše oči, protože prý i je Bůh vytesává dláty svých paprsků a vdechuje jim duši Své dobroty a Svého světla a že prý ani Šalomoun nebyl tak odín jako jedno z nich, a mnoho jiného mi toho napovídali, také že prý jsou víc nežli zvířata, poněvadž prý chodí zpříma jako člověk, ba jsou prý nějak i víc nežli člověk, protože prý se dívají do slunce zpříma, ale člověk prý se dívá ve směru vod, neboť nemaje jejich lehkosti a pokory jest odkázán ve svém poznávání moudrosti Sluneční na věci této země, atd. atd. Dnes jiného Vám nechci říci než jen svůj dík a pozdrav. Váš Jinošovský osík Prosím Vás, příteli, než se odstěhujete do Chýnova k včeličkám, oznamte mi to, abych Vás v Praze nehledal svým lístkem nadarmo, kdyby Vás někdo skrze mne potřeboval. 110
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616
(příloha zachovaná pouze v opisu) Moji přátelé – další – Františku Bílkovi OTÁČKO, brambor stále říká, že nám dává život. Jako bychom si nedávali života navzájem! RÉVO, nebyl snad Noe prvním z lidí, který byl hoden, aby sláva tvého Tajemství jej už i omráčila? A nezšílel Chám tajemstvím Jidášovým? PŠENICE, je-li pravda, že srdce lidská mohou zkameněti, bylo by nám také věřiti, že i mana někdy zolovnatí. PUPAVO, nemáme světnic malovaných, u nás se líčí před svátky velikonočními a před posvícením, protože není nic památnějšího než vítati slunce a loučiti se s ním. DURMANE, kruto jest si pomysliti, jaká asi jest láska denní a láska noční u národů, kteří ještě nepoznali požehnání orby a sladkého jha křesťanství. ROZMARÝNE, tebe pokřtili až příliš správně, dav še ti jméno, které znamená rozpoltění zmaru, ale též rosu a moře. LÍPO, uhodí-li prý do tebe blesk, všechno lupení tvé se vztýčí. Děsem slabosti: či zmocněným životem?
111
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616