Číslo jednací: láska (Kniha II. 1912-1928) (Ukázka, strana 99)

37 B

20. III. 1917

Ani nevím, příteli, zda jsem Vám řekl kdy o svém uznání k „Vaším přátelům“, k Vašim dopisům aj.

Vynasnažím se tak učiniti výtvarným svým slovem co nejdříve, jen co vyplním dokonání dvou až tří menších prací.

Za dopis, za všechnu něhu a Milost děkuji. Jaro navštěvuje Vaše Mízy.14) Jaro Nebe jich neopouštěj!

František Bílek

14) Snad míněny múzy (z francouzského muse [mü:z]).

109

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616

146 D

22. března 1917

Milý příteli, když jste tak hodný, že Moji přátelé Vás neobtěžují, tak Vám jich posílám ještě dvanáct počínaje Otáčkou (svlačcem) a konče Osíkem, mám ovšem přátel ještě víc, snad průběhem času některého Vám ještě přivedu, ale Vy klidně pracujte na svém díle, víte, že my přicházíme jen v neděli, to jest když se radujeme z Vašeho pozdravu, a když jsem tyto dni mluvil s Mými přáteli, povídali mně, jak prý jest spravedlivo, abych je uvedl do Vaší společnosti a před Vaše oči, protože prý i je Bůh vytesává dláty svých paprsků a vdechuje jim duši Své dobroty a Svého světla a že prý ani Šalomoun nebyl tak odín jako jedno z nich, a mnoho jiného mi toho napovídali, také že prý jsou víc nežli zvířata, poněvadž prý chodí zpříma jako člověk, ba jsou prý nějak i víc nežli člověk, protože prý se dívají do slunce zpříma, ale člověk prý se dívá ve směru vod, neboť nemaje jejich lehkosti a pokory jest odkázán ve svém poznávání moudrosti Sluneční na věci této země, atd. atd. Dnes jiného Vám nechci říci než jen svůj dík a pozdrav.

Váš Jinošovský osík Prosím Vás, příteli, než se odstěhujete do Chýnova k včeličkám, oznamte mi to, abych Vás v Praze nehledal svým lístkem nadarmo, kdyby Vás někdo skrze mne potřeboval.

110

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616

(příloha zachovaná pouze v opisu) Moji přátelé – další – Františku Bílkovi OTÁČKO, brambor stále říká, že nám dává život.

Jako bychom si nedávali života navzájem!

RÉVO, nebyl snad Noe prvním z lidí, který byl hoden, aby sláva tvého Tajemství jej už i omráčila?

A nezšílel Chám tajemstvím Jidášovým?

PŠENICE, je-li pravda, že srdce lidská mohou zkameněti, bylo by nám také věřiti, že i mana někdy zolovnatí.

PUPAVO, nemáme světnic malovaných, u nás se líčí před svátky velikonočními a před posvícením, protože není nic památnějšího než vítati slunce a loučiti se s ním.

DURMANE, kruto jest si pomysliti, jaká asi jest láska denní a láska noční u národů, kteří ještě nepoznali požehnání orby a sladkého jha křesťanství.

ROZMARÝNE, tebe pokřtili až příliš správně, dav­ še ti jméno, které znamená rozpoltění zmaru, ale též rosu a moře.

LÍPO, uhodí-li prý do tebe blesk, všechno lupení tvé se vztýčí. Děsem slabosti: či zmocněným životem?

111

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182616