98
Velký lexikon společenského chování
Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu a v oblasti umění též získání akademického titulu. Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu ze střední školy, popřípadě vyšší odborné školy nebo vysoké školy; v případě přijímání ke studiu v magisterském studijním programu, který navazuje na bakalářský studijní program, též podmínky týkající se příbuznosti studijních oborů nebo počtu kreditů získaných během studia ve vybraných typech předmětů. Kredity se přitom rozumí kvantitativní vyjádření studijní zátěže určité části studia. Kromě toho může stanovit nejvyšší možný počet přijímaných uchazečů, kteří splnili stanovené podmínky; splní-li tyto podmínky větší počet uchazečů, rozhoduje pořadí nejlepších. Prvním krokem k přijímací zkoušce je podání přihlášky na předtištěném formuláři. Její součástí je vždy poplatek, jehož výše se liší podle školy. Poplatek se většinou hradí bankovním převodem na číslo účtu nebo poštovní složenkou. Doklad o úhradě je nutno přiložit k přihlášce (pokud není v pokynech školy uvedeno jinak). Přihlášku ke studiu podává uchazeč na každý obor zvlášť. Musí být vyplněna přesně a ve všech předepsaných rubrikách (kromě rubriky pro středoškolský prospěch a lékařské osvědčení) a musí být zaslána poštou nebo podána osobně. Uchazeč obdrží třicet dnů před konáním přijímací zkoušky písemné pozvání ke zkoušce, ve kterém budou uvedeny podrobné informace o jejím průběhu. Uchazeč při přijímací zkoušce předloží originál, případně úředně ověřenou kopii maturitního vysvědčení. Telefonické informace týkající se přijímacího řízení většinou nejsou školou podávány. Vraťme se tedy k přijímacím zkouškám,8 které u nás přetrvávají. Je vůbec možné se na ně dostatečně připravit? Tuto otázku by si uchazeči měli začít klást alespoň rok předtím, než se na studium budou hlásit, a začít tak s přípravou dostatečně v předstihu. Podle zaměření svého budoucího studia by si žáci měli vybrat nejen maturitní předměty, ale i témata svých seminárních prací a volitelné předměty. Měli by se dostatečně informovat, jak dané přijímací zkoušky probíhají, neboť se to liší na každé fakultě, byť stejného oboru. Většina vysokých škol prodává brožury s informacemi o přijímacích zkouškách, někdy i s příklady testů. Mnohé školy také pořádají přípravné kurzy, při kterých žáci projdou látku a typové příklady ke zkouškám. Všechny kurzy jsou placené, ať už je pořádá střední škola, či přímo sama fakulta. Ale ani absolvování těchto kurzů vám úspěšnost při přijímacím řízení nezaručí – zejména ne u těch škol, kde je přijímáno 10–15 % zájemců o studium a kde přijímací zkoušky neslouží k ověřování vědomostí uchazečů, ale jsou pouze a jen metodou, jak vytvořit mezi zájemci nějaké pořadí, kde ti „nad čarou“ jsou přijati. (Pak se samozřejmě setkáváme s absurdními otázkami, které nemají nic společného ani s předchozím vzděláním, ani s přirozenou inteligencí nebo se schopností logicky myslet, ale jsou pouze jedním z kolíčků v dráze stolní hry nazvané „Přijímací zkouška“, v níž se řítí kulička uchazečova.)
8
Některé zajímavé informace o přijímacích zkouškách naleznete např. na www.zkousky-nanecisto. cz, www.kampomaturite.cz, www.seminarky.cz, www.scio.cz, www.vysokeskoly.cz apod.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182609