Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182587
V zaměstnání Chování v zaměstnání Velkou část našeho života trávíme v nějakém zaměstnání a chování lidí okolo nás působí na naše jednání, chování, myšlení, my zase na oplátku na ně a společně se snažíme splnit dané úkoly, něčeho dosáhnout (někteří ale také jen přežít a zinkasovat svůj plat). V zaměstnání se (společně s rodinou) vytváří nejpevnější síť sociálních vztahů. (Důkazem toho je i pracoviště jako nejčastější místo navazování milostných poměrů.) Tak jako ve vztahu či v rodině, je i na pracovišti pravděpodobnost konfliktů vyšší, neboť:
Na pracovišti
a) trávíme pravidelně delší dobu se stejnými lidmi; b) pracovní skupiny, jichž jsme členy, se vytvářejí formálně, bez možnosti našeho většího ovlivňování, nejsme-li majiteli či hlavními manažery firmy, a nikoliv na základě vzájemné přitažlivosti; c) lidé jsou odlišní ve svých přístupech, výkonech i v hodnocení svého a cizího pracovního výkonu; d) chceme v zaměstnání (většinou) něčeho dosáhnout, „někam to dotáhnout“, mít slušné postavení, dobrý příjem, uznání svého okolí, „udělat kariéru“, ale manažerem nebo mistrem může být jen jeden; e) máme své kolegy či spolužáky, ale i podřízené, popřípadě nadřízené různých charakterů a povah, pro něž tyto body platí rovněž. V mezinárodních firmách se setkávají lidé pocházející z odlišných kultur, s různými pracovními i společenskými zvyklostmi. Chování vůči kolegům, nadřízeným, podřízeným, obchodním partnerům, zákazníkům je proto významnou složkou naší potenciální pracovní (obchodní, manažerské) úspěšnosti. Na chování člověka v pracovním procesu má vliv řada jeho osobních charakteristik a vliv prostředí – od globálního,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182587
100 Lexikon společenského chování kterým je celý podnik a jeho image (dojem, který podnik vyvolává na veřejnosti), až po nejužší kontakty v rámci pracovního kolektivu. Uplatňují se zde dvě složky, možná bychom měli říci dvě síly, které jsou mírně odstředivé. • Jednou jsou pracovní povinnosti, motivace spojená s morální či finanční odměnou. • Druhou jsou naše osobní touhy po seberealizaci, kontaktech s jinými lidmi, zábavě – ale i naše starosti každodenního života. Často se můžeme setkat s případy, kdy je jedna z těchto dvou složek potlačena: existují pracovní skupiny, kde se hledí pouze na výkon, jako by člověk ani neexistoval; stejně tak se vyskytují kolektivy, které jsou spokojeny s průměrnou (až podprůměrnou) pracovní výkonností, zatímco spoustu času věnují oslavám, kulturnímu a sportovnímu životu, kolektivním i individuálním koníčkům – a to na úkor pracovní náplně. Konečně ani v ideálním, vyváženém případě se v pracovním kolektivu nevyhneme konfliktům. Ty vznikají v důsledku specifického spojení některých vnějších a vnitřních faktorů (rozdělení práce a odměňování, vztah vedoucího k podřízeným, hodnocení práce kolektivu vyššími nadřízenými, osobní zájmy jednotlivých členů kolektivu, popř. vznik „klik“, prosazujících zájmy určité skupiny atd.). Jak se jich tedy vyvarovat? Zásady chování v zaměstnání
• Se svými kolegyněmi a kolegy se snažíme vycházet přátelsky, kamarádsky, rovnocenně, uznávat jejich zásluhy, učit se z jejich zkušeností a vzájemně si pomáhat. • S mladšími a stejně starými spolupracovníky si brzy můžeme začít tykat a potěší nás, když nám tykání nabídnou i starší spolupracovníci. • Donášení, patolízalství, pomluvy a jiné taktiky přinášejí jen krátkodobý užitek za cenu daleko větších pozdějších ztrát. • K nadřízenému se chováme zdvořile, je to společensky významnější osoba. To se projevuje ve věcech, o nichž jsme již hovořili – pozdrav, pomoc, dání přednosti… • Do místnosti šéfa (ale i kolegy) vcházíme po zaklepání a na vyzvání, bez klobouku na hlavě a cigarety v ústech, nemá-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182587