98
Kreativita a inovace v organizaci
Také další badatelé v oblasti kreativity dospěli k tomu, že u kreativního jedince mohou některé typy vnější motivace působit společně s motivací vnitřní. U vysoce kreativních jedinců je zmiňována zejména silná potřeba vnějšího profesionálního uznání, která spolupůsobí společně s hlubokou vnitřní angažovaností pro kreativní práci (Mansfield a Busse, 1981, podle Collins a Amabile, 2008). Csikszentmihalyi (1996, 2008) ve svých výzkumech potvrdil jak stěžejní roli vnitřní motivace u kreativních lidí, tak potřebu uznání. Aby jedinec mohl chtít zavést do určitého oboru něco nového, je třeba, aby byl nejprve nespokojen s aktuálním stavem znalostí v tomto oboru. Schopnost objevovat problémy je tedy stimulována pocitem nespokojenosti se současným stavem v oboru – a tato nespokojenost může být motivována takovými vnějšími motivy, jako je právě potřeba uznání (Csikszentmihalyi, 2008). Synergické vnější motivátory se mohou pozitivně podílet na kreativitě dvěma způsoby (Amabile 1993, podle Collins a Amabile, 2008; Amabile, 1996, podle Collins a Amabile, 2008): • první způsob se dá označit jako „vnější ve službě vnitřního“, kdy synergické vnější motivátory podporují jedincův pocit kompetence nebo zvyšují jeho zaujetí úkolem a spolupůsobí v souhře s vysokými úrovněmi vnitřní motivace, čímž dochází ke zvyšování kreativity; • druhý možný způsob pozitivního vlivu synergických vnějších motivátorů na kreativitu je založený na shodě motivace s pracovním cyklem; jde o to, že různé typy motivace hrají roli v různých částech kreativního procesu; např. vysoké úrovně vnitřní motivace jsou zvláště důležité tehdy, když je důraz na novosti: když se jedinec pokouší identifikovat problém nebo vytvořit možná řešení, bude mu vnitřní angažovanost a soustředěnost, nerozptylovaná vnějšími ohledy či obavami, pomáhat vytvořit více originálních nápadů; ovšem v jiných fázích kreativního procesu, když je větší důraz na vytrvání nebo hodnocení, mohou synergické vnější motivátory hrát důležitější roli než vnitřní zájem o úkol; synergické vnější motivátory mohou tvůrce udržovat angažovaného v průběhu někdy i dlouhého časového období, kdy potřebuje získávat dovednosti a informace nutné k řešení problému; a jakmile je jednou dosaženo možné řešení, mohou synergické vnější motivátory pomoci tvůrci potvrdit řešení a komunikovat je v okruhu jeho působnosti.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182586
Kreativita a inovace jedince
99
Výzkumy vnitřní i vnější motivace ke kreativitě přesvědčivě potvrdily potřebu integrovaných přístupů ke studiu kreativity. Snaha porozumět složitému vztahu mezi motivací a kreativitou nemůže zůstat sama o sobě, je třeba ji doplnit o začlenění vlivu osobnosti, talentu, kultury, kognice a dalších faktorů ovlivňujících kreativní proces (Collins a Amabile, 2008). Přesto lze z dosavadních výzkumných závěrů zdůraznit pro využití v praxi především tato významná zjištění: • Nejlepší způsob, jak pomoci lidem maximalizovat jejich kreativní potenciál a jeho využití, je umožnit jim dělat něco, co mají rádi (např. Amabile, 1996, podle Collins a Amabile, 2008; Runco a Chand, 1995, podle Collins a Amabile, 2008); svoboda výběru úkolu dovoluje jedincům vyhledávat problémy, které jsou pro ně vnitřně vysoce motivující; tato vysoká úroveň vnitřního zájmu je základem kreativního úspěchu; proto zejména na těch pracovištích, kde je krea tivita vysoce žádoucí, by zaměstnanci měli být managementem povzbuzováni k tomu, aby se věnovali těm pracovním problémům, které jsou pro ně osobně vzrušující (Collins a Amabile, 2008). • Vnitřní motivaci a kreativitu na pracovišti podporuje také takové pracovní prostředí, v němž si mohou lidé volně vyměňovat své myšlenky a nápady a zkoumat vzájemné profesionální zájmy; pro ochranu vnitřní motivace a zvyšování kreativity je důležité snížit důraz na ta vnější omezení v pracovním prostředí, které vnitřní motivaci a kreativitě přímo škodí, tj. hodnocení, dozor, smlouvání odměn, úkolová omezení a soupeření; i když na většině pracovišť není možné úplně eliminovat vnější zájmy, lze alespoň redukovat jejich převahu nebo změnit jejich povahu využíváním synergických vnějších motivátorů (Collins a Amabile, 2008). • K synergickým vnějším motivátorům patří to, co potvrzuje kompetentnost jedince, tedy i odměny, uznání a zpětná vazba, mají-li tento charakter; podobně působí zpětná vazba poskytující důležité informace o tom, jak kompetentnost zlepšovat (Deci a Ryan, 1985, podle Collins a Amabile, 2008); přitom k odměnám podporujícím vnitřní motivaci a kreativitu patří především ty, které tvůrci poskytují více svobody, času nebo dalších zdrojů k řešení vzrušujících problémů – např. různé specifické projekty a granty (Collins a Amabile, 2008).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182586
100
Kreativita a inovace v organizaci
2.1.4 Znalosti Na tom, že znalosti a zkušenosti hrají ve schopnosti jedince být kreativní důležitou úlohu, se shoduje celá řada autorů, zejména těch, kteří dospěli k integrovanému přístupu ke studiu kreativity.22 Má-li jedinec dosáhnout výrazných kreativních úspěchů v určitém oboru lidské činnosti, je třeba, aby měl v tomto oboru potřebné znalosti a zkušenosti. Znalosti jsou součástí modelů individuální kreativity, které vytvořili Woodman a Schoenfeldt (1989, podle Woodman, Sawyer a Griffin, 1993) nebo Amabile (2008), v jejímž modelu jsou znalosti jednou ze tří hlavních komponent. Také Gardner (1993a, podle R. J. Sternberg, 2002, s. 421) zdůrazňuje roli znalostí v oboru kreativní práce a uvádí, že „k revolučnímu průlomu“ v kreativní práci došlo u tvůrců až poté, co se stali experty ve svém oboru, tj. přibližně po deseti letech praxe. Podobně jako Gruber a jeho kolegové (např. Gruber a Davis, 1988, podle R. J. Sternberg a Lubbart, 2008) také Csikszentmihalyi (2008) klade důraz na interakci jedince, oboru a sociálního pole s tím, že kreativní jedinec čerpá informace v oboru své působnosti a rozšiřuje je nebo transformuje. Znalosti jsou jedním z důležitých zdrojů kreativity i v tzv. investiční teorii kreativity vypracované R. J. Sternbergem a Lubartem (např. R. J. Sternberg a Lubart, 1995, 1996, podle R. J. Sternberg, 2002).23 Ačkoliv byla důležitost oborových znalostí a zkušeností zejména v pracovním kontextu mnohokrát zdůrazněna, role znalostí a zkušeností v kreativitě nemusí být vždy pozitivní. Např. zkoumání vztahů mezi pamětí a kreativitou identifikovalo pozitivní i negativní dopady předchozí zkušenosti na kreativitu (Stein, 1989, podle Woodman, Sawyer a Griffin, 1993). Předchozí zkušenosti a znalosti mohou totiž vést k funkční fixaci, která jedinci brání nalézt kreativní řešení (v této souvislosti se někdy hovoří o „provozní slepotě“). Proto by např. v brainstormingových24 skupinách měli být kromě expertů v daném oboru i tzv. laikové, tj. lidé z jiných oborů, kterým funkční fixace v daném oboru nehrozí, a mohou tak k tvorbě kreativních řešení v jiném oboru než ve svém vlastním podstatně přispět. Přes možný negativní dopad jsou znalosti a zkušenosti indikátorem nesmírné plodné síly lidské mysli (Ward, Smith a Finke, 2008). Slouží důležitým funkcím, 22 Více viz subkap. 1.3.9. 23 Více viz subkap. 1.3.9. 24 Brainstorming viz např. Ritter a Brassard, 1998.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182586