PR VNÍ ÈÁST : CHARAKTER DOBY PO SRPNU 1968
jednotlivce, mezi nimiž probíhá smìna, a proto nutnì vyžaduje solidaritu. Sociologové tvrdí, že bez rodinné solidarity, dokonce bez nelegální neoficiální smìny (vèetnì èerného trhu), která vyrovnává výkyvy oficiální ekonomiky, by požadavky na státní zásahy byly vìtší.13 Potvrdilo se, že v dobì hospodáøských problémù se úloha sociálního státu nezmenšovala. Stát musel poskytovat ochranu lidem dlouhodobì vyøazeným ze zamìstnání, kteøí neobstáli v ostré konkurenci na trhu práce. Zmìna teoretické reflexe hospodáøského vývoje v 80. letech byla reakcí na nutnost hlubších technologických a strukturálních zmìn. Zmírnìní státních zásahù a deregulace mìly uvolnit prostor pro vìtší adaptabilitu hospodáøství na nové podmínky, na využívání technologií úsporných na suroviny a energie, ale nároènìjších na složitou práci. Tato orientace se odrazila ve zmìnách smìnných relací, kdy nejen pøírodní zdroje, ale i složitá práce se staly vzácnìjšími. Uvedené zmìny mìly zároveò rozporné sociální dùsledky, které se zvláš• tíživì dotkly dìlnictva a zamìstnancù v oblastech døíve orientovaných na tìžký prùmysl. Dlouhodobým dùsledkem zmìn ovšem bylo, že nutily hospodáøské subjekty, aby se pøizpùsobily novým podmínkám. Adaptace vyspìlých zemí na zmìnu situace nebyla bezbolestná. Hospodáøský vývoj vykazoval zaèátkem 80. let ve všech vyspìlých zemích nižší ekonomický rùst než v 60. a 70. letech a teprve koncem 80. let se ponìkud obnovil. V období bezprostøednì pøed prvním ropným šokem v letech 1960–1973 se Evropské hospodáøské spoleèenství vyznaèovalo vysokou mírou rùstu hrubého domácího produktu – v prùmìru o 4,8 % roènì, pøi nízkém, 0,3% rùstu zamìstnanosti, což znamenalo vysoké pøírùstky produktivity práce. Nezamìstnanost byla v celém tomto období stabilní, její prùmìrná míra èinila 2,6 %. V dalším období, mezi prvním a druhým
13
Keller, J.: Úvod do sociologie c. d., s. 146.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182548