PR VNÍ ÈÁST : CHARAKTER DOBY PO SRPNU 1968
jednotlivce, mezi nimiž probíhá smìna, a proto nutnì vyžaduje solidaritu. Sociologové tvrdí, že bez rodinné solidarity, dokonce bez nelegální neoficiální smìny (vèetnì èerného trhu), která vyrovnává výkyvy oficiální ekonomiky, by požadavky na státní zásahy byly vìtší.13 Potvrdilo se, že v dobì hospodáøských problémù se úloha sociálního státu nezmenšovala. Stát musel poskytovat ochranu lidem dlouhodobì vyøazeným ze zamìstnání, kteøí neobstáli v ostré konkurenci na trhu práce. Zmìna teoretické reflexe hospodáøského vývoje v 80. letech byla reakcí na nutnost hlubších technologických a strukturálních zmìn. Zmírnìní státních zásahù a deregulace mìly uvolnit prostor pro vìtší adaptabilitu hospodáøství na nové podmínky, na využívání technologií úsporných na suroviny a energie, ale nároènìjších na složitou práci. Tato orientace se odrazila ve zmìnách smìnných relací, kdy nejen pøírodní zdroje, ale i složitá práce se staly vzácnìjšími. Uvedené zmìny mìly zároveò rozporné sociální dùsledky, které se zvláš• tíživì dotkly dìlnictva a zamìstnancù v oblastech døíve orientovaných na tìžký prùmysl. Dlouhodobým dùsledkem zmìn ovšem bylo, že nutily hospodáøské subjekty, aby se pøizpùsobily novým podmínkám. Adaptace vyspìlých zemí na zmìnu situace nebyla bezbolestná. Hospodáøský vývoj vykazoval zaèátkem 80. let ve všech vyspìlých zemích nižší ekonomický rùst než v 60. a 70. letech a teprve koncem 80. let se ponìkud obnovil. V období bezprostøednì pøed prvním ropným šokem v letech 1960–1973 se Evropské hospodáøské spoleèenství vyznaèovalo vysokou mírou rùstu hrubého domácího produktu – v prùmìru o 4,8 % roènì, pøi nízkém, 0,3% rùstu zamìstnanosti, což znamenalo vysoké pøírùstky produktivity práce. Nezamìstnanost byla v celém tomto období stabilní, její prùmìrná míra èinila 2,6 %. V dalším období, mezi prvním a druhým
13
Keller, J.: Úvod do sociologie c. d., s. 146.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182548
2 NÁVRAT K PØEDREFORMNÍMU SYSTÉMU A JEHO DÙSLEDKY
ropným šokem v letech 1974–1983, míra ekonomického rùstu výraznì poklesla na 2 % roènì. Pøi rychlejším rùstu pracovních zdrojù v dùsledku demografických faktorù rychleji rostla zamìstnanost, a to hlavnì ve veøejném sektoru, zatímco v soukromém sektoru se snižovala. To vedlo k prudkému rùstu nezamìstnanosti, která se v zemích OECD zvýšila z 3 % v roce 1974 až na 10,8 % v roce 1985. V letech 1986–1990, kdy se projevily výsledky strukturální adaptace, se opìt zaèalo tempo ekonomického rùstu mírnì zvyšovat. Prùmìrná míra rùstu èinila 3,2 % roènì a nezamìstnanost poklesla z 10,8 % v roce 1985 na 8,3 % v roce 1990.14 Tyto tendence se v jednotlivých zemích EHS projevily nestejným tempem. Nejrychlejší rùst vykazovaly v letech 1985–1989 Dánsko a Rakousko, nejpomalejší Francie. Na vývoji nezamìstnanosti se podílely i strukturální zmìny. Od 70. let se ve vyspìlých tržních ekonomikách snižoval podíl prùmyslové výroby, pøedevším hutnictví, automobilového prùmyslu a stavebnictví. Rozvíjela se odvìtví elektroniky a chemického prùmyslu, smìøující k úspoøe energie. Zvyšoval se podíl služeb výrobì a celkový podíl terciárního sektoru. Tyto zmìny byly spojeny s vyššími nároky na kvalifikaci a tím i s rùstem nezamìstnanosti ménì kvalifikovaných a nedostateènì adaptabilních pracovníkù. S tím souviselo i zvyšování poètu dlouhodobì nezamìstnaných, zejména v oborech døíve orientovaných na tìžký prùmysl. V polovinì 80. let zasáhla nezamìstnanost v zemích OECD 35 milionù lidí. Vyøazení èásti ménì kvalifikovaných lidí z trhu práce a lépe placená kvalifikovaná práce pøispìly k prohloubení sociální polarizace. V nìkterých zemích byla tato tendence spojena se zvýšením sociálního napìtí, kterou musela vládní politika øešit aktivní politikou zamìstnanosti a dalšími sociálními
14
Rùst, konkurenceschopnost, zamìstnanost. Výzvy a cesty vpøed do 21. století. Bílá kniha Komise evropských spoleèenství. Praha 1994, s. 39.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182548
PR VNÍ ÈÁST : CHARAKTER DOBY PO SRPNU 1968
transfery. Proto také se tìmto zemím daøilo sociální napìtí ponìkud tlumit, takže se vyhnulo podobným otøesùm jako ve 30. letech. Pøes všechny tìžkosti a sociální obìti se vìtšina vyspìlých tržních ekonomik dokázala doèasnì na novou situaci adaptovat. Obnova ekonomického rùstu však nebyla pøímo úmìrná poklesu nezamìstnanosti, ta se i po obnovení ekonomického rùstu udržela na relativnì vysoké úrovni. V téže dobì, kdy se zaèaly v jednotlivých zemích tyto otázky øešit, vyvstávaly nové a daleko složitìjší problémy, které se již netýkaly jen jednotlivých zemí. V souvislosti s globalizací vystaly problémy, které se z rùzných stránek dotýkají sociálních vìcí. Nejde už jen o krizi sociálního státu v jednotlivých zemích, které mohly kontrolovat chování svého vlastního ekonomického sektoru, pøerozdìlovat èást vytvoøených hodnot a tím ponìkud mírnit sociální nerovnosti v zemi. Se zpomalením ekonomického rùstu v souvislosti s ropnou krizí a se zvýšením nezamìstnanosti ve vyspìlých zemích vystoupilo do popøedí nìkolik vzájemnì souvisejících problémù. K rostoucí nezamìstnanosti pøispìlo chování nadnárodních korporací, které i v souvislosti s deregulací zaèaly ve vìtším mìøítku pøemís•ovat práci do zemí s levnou pracovní silou. V téže dobì narùstá migrace do vyspìlých zemí, což spolu s nezamìstnaností ještì více zatìžuje sociální zabezpeèení a zvyšuje konkurenci na pracovním trhu vyspìlých zemí. Navíc tyto korporace odvádìjí danì do „daòových rájù“, èímž se ztenèují prostøedky na financování veøejného sektoru. Také v oblasti služeb, které mìly odèerpávat pracovní síly z výrobních odvìtví, se prosadila orientace na deregulaci a flexibilitu pracovních sil, což znamená, že se zvyšuje podíl lidí s doèasným pracovním pomìrem a tím i se zvýšenou sociální nejistotou. Snahy velkých korporací udržet kupní sílu obyvatelstva vedly k zadlužování obèanù a v nìkterých zemích k hypoteèní krizi.15
15
Keller, J.: Teorie modernizace c. d., s.139–148.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182548