fiží. Nebyla to typická kráska, ale její souměrná tvář vyzařovala zvláštní půvab. A vypadala jako mramorová socha. Jemná růž na tvářích a na rtech ještě víc zdůraznila její nepři rozenou bledost. Že by nervozita před obřadem? Tu prý pociťuje každá nevěsta, ale Cate měl sto chutí se k ní rozběhnout, chytit ji za ramena, zatřást s ní a ujistit se: Opravdu si to přeješ? Co kdyby řekla, že ne? Proč by měla? Středověku už dávno odzvonilo. Jaký je ale Draydale doopravdy? Muž, který pohřbil dvě manželky. To se může přihodit komukoli. Nic to ještě neznamená… Přesto musí něco podniknout. Ženich už jistě čeká před oltářem. Poodstoupil a zamířil k boční straně kostela. Spatřil další vchod, přesně jak očekával. Vzal za kliku. Povolila. Když vstoupil dovnitř, ocitl se v postranní uličce, oddělené od hlavní lodi mohutnými sloupy. Na lavicích ve středu kostela sedělo asi třicet lidí, všichni ve slavnostních šatech. Darlingtonská honorace. Další známka toho, jak si Hera polepšila. Tak proč se tváří, jako by šla na popravu? Cate zůstal v uličce a přešel dál k oltáři, aby si prohlédl ženi cha. Nejprve zahlédl jen Draydaleova záda – byl to statný muž střední postavy v módním kabátci z vínově červeného sametu. Svým sebevědomým postojem dával všem najevo, že si je vědom svého postavení a vlivu. Když Cate přistoupil ještě blíž, zahlédl zlatý prýmek na před ní straně kabátce a mužův profil. Měl masitou tvář s velkým nosem a silnými rty. Nic proti tomu. Vyzařovalo z něj zdraví, blahobyt a síla. V nedaleké lavici tiše seděly čtyři děti – nejstaršímu mohlo být kolem dvanácti, nejmladší, ještě batole, držela na rukou slu žebná. Draydale tedy potřebuje matku pro své potomky. To taky ještě nemusí znamenat nic špatného. Muž, který mu šel za svědka, se mu trochu podobal, ale měl štíhlejší postavu a jemnější rysy. Nejspíš sir William Draydale, rytíř nebo baronet, majitel rodinného sídla někde na venkově.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182431