fiží. Nebyla to typická kráska, ale její souměrná tvář vyzařovala zvláštní půvab. A vypadala jako mramorová socha. Jemná růž na tvářích a na rtech ještě víc zdůraznila její nepři rozenou bledost. Že by nervozita před obřadem? Tu prý pociťuje každá nevěsta, ale Cate měl sto chutí se k ní rozběhnout, chytit ji za ramena, zatřást s ní a ujistit se: Opravdu si to přeješ? Co kdyby řekla, že ne? Proč by měla? Středověku už dávno odzvonilo. Jaký je ale Draydale doopravdy? Muž, který pohřbil dvě manželky. To se může přihodit komukoli. Nic to ještě neznamená… Přesto musí něco podniknout. Ženich už jistě čeká před oltářem. Poodstoupil a zamířil k boční straně kostela. Spatřil další vchod, přesně jak očekával. Vzal za kliku. Povolila. Když vstoupil dovnitř, ocitl se v postranní uličce, oddělené od hlavní lodi mohutnými sloupy. Na lavicích ve středu kostela sedělo asi třicet lidí, všichni ve slavnostních šatech. Darlingtonská honorace. Další známka toho, jak si Hera polepšila. Tak proč se tváří, jako by šla na popravu? Cate zůstal v uličce a přešel dál k oltáři, aby si prohlédl ženi cha. Nejprve zahlédl jen Draydaleova záda – byl to statný muž střední postavy v módním kabátci z vínově červeného sametu. Svým sebevědomým postojem dával všem najevo, že si je vědom svého postavení a vlivu. Když Cate přistoupil ještě blíž, zahlédl zlatý prýmek na před ní straně kabátce a mužův profil. Měl masitou tvář s velkým nosem a silnými rty. Nic proti tomu. Vyzařovalo z něj zdraví, blahobyt a síla. V nedaleké lavici tiše seděly čtyři děti – nejstaršímu mohlo být kolem dvanácti, nejmladší, ještě batole, držela na rukou slu žebná. Draydale tedy potřebuje matku pro své potomky. To taky ještě nemusí znamenat nic špatného. Muž, který mu šel za svědka, se mu trochu podobal, ale měl štíhlejší postavu a jemnější rysy. Nejspíš sir William Draydale, rytíř nebo baronet, majitel rodinného sídla někde na venkově.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182431
Sir William náhle do Draydalea šťouchl loktem a zamumlal. „Máš to ale z pekla štěstí, Harry.“ A nebylo divu, protože do kostela právě vcházela Prudence Youlgraveová. Kráčela po boku pohledného mladého muže, nepochybně svého bratra. Aron měl sice hnědé vlasy, ale jinak se své sestře hodně podobal. Cate se ohlédl na ženicha – a jeho úsměv ho znepokojil. Nezračila se v něm zamilovanost či obdiv, spíše chlípný chtíč. Draydale mu v té chvíli připadal jako pes, který právě spatřil šťavnatou kost. Ne, Cate. Ale nevěsta kráčela k oltáři s pohledem sklopeným k zemi. Panenská cudnost. Nebo strach. Byla naprosto závislá na těch pár guinejích, které jí posílal bratr. Že by jí teď přikazoval, co má dělat? Bude mít z toho svaz ku nějaký prospěch? On nebo Tallbridge, jeho zbohatlý tchán z chatrče? Stávají se přece případy, kdy příbuzní vnutí ženě sňatek, ze kterého chtějí něco vytěžit. Že by Hera svým příjezdem do Darlingtonu vstoupila do jámy lvové? Ne, lev je příliš vznešené zvíře. Padla snad za kořist hyenám? Když došla k oltáři, Draydale se uklonil jejímu bratrovi a jak se zdálo, jeho úklona současně patřila i Tallbridgeovi, který seděl v těsné blízkosti. Cate si jeho gesto vyložil po svém: Děkuji vám za výhodný obchod, pánové. Obřad započal. Cate se za svůj život účastnil jen několika málo svateb. Kromě narychlo uzavřených sňatků u armády byl u toho, když se vdávala jeho sestra Arabella a když se o něco později ženil Roe. Moc si z toho ovšem nepamatoval, jen to, že se coby dospívající chlapec hrozně nudil. „… pokud si je někdo vědom okolností…“ Jakže? Cateovi se náhle rozbušilo srdce, přesně jako během bitvy ve chvíli, kdy se mu naskytla příležitost udeřit, příležitost, která znamenala obejít příkazy nadřízených. Ne, ne…
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182431
Ale musí přece něco udělat, musí tuhle frašku zastavit. Pozorně Heru sledoval a snažil se odolat naléhavému popu du jednat. Když vtom vzhlédla k oltáři, v očích prosebný, zou falý výraz. „… které by bránily…“ Ano, je správné, aby promluvil. Takových okolností si je vědom, to nemůže popřít. Předstoupil před svatebčany. „… nebo ať o nich pomlčí navždy…“ „Ano,“ prohlásil a v duchu se usmál, když si uvědomil, že užil slovo, které mělo zaznít z úst ženicha a nevěsty. Vikář na něj ohromeně pohlédl. „Co prosím, pane?“ „Kdo sakra jste?“ rozohnil se Draydale a celý zbrunátněl. „Catesby Burgoyne, pane.“ Cate se uklonil. Jakmile začal jednat, rázem jej zaplavil klid. Tak jako pokaždé. „Ne tak docela k vašim službám,“ přisadil si jízlivým tónem. „Tak se odsud kliďte. Tady nemáte co pohledávat.“ „Pane Draydale, pane Draydale,“ uklidňoval ho vikář, „ten gentleman vznesl námitku a musí být vyslechnut. Co je důvo dem vašeho znepokojení, pane? Jistě se to vysvětlí.“ Cate se obrátil k nevěstě. Ještě před chvíli byla bílá jako stěna, ale teď se jí ve tváři rozlil ruměnec a oči ožily vzrušením. Kéž by věděl, jestli se v nich zračí naděje, nebo hněv. S pohledem upřeným na ni pronesl: „Omlouvám se za vyru šení, důstojný pane, ale musím zde přítomné dámě připome nout, že už se zaslíbila mně.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182431