Mýtus Věčného Žida (Ukázka, strana 99)

xíru stane hříčkou pekelných mocností.

Sotvakdo pochopí tajuplnou ahasverskou existenci malíře, živého-mrtvého majitele obrazové galerie. Jeho jméno, prosím?

Nemá ho. Je „Ahasver-Věčný Žid, satan či Mefisto, Cellini, Bertram de Bornis“? Tohle je tázací věta z románu a končí: „Je to bez pochyb revenant,“ navrátilec, chcete-li, pak živý-mrtvý. Funguje jako jakýsi deus ex machina, zauzluje i řeší děj románu a celá jeho minulost je zastřena tajemstvím. Je figurou návratu, nemrtvým Medardovým prapředkem. Medard ho poprvé spatřil v chrámu ve své domovině v Posvátné Lípě: „Tak je mi, jako bych byl v tom rozsáhlém chrámu na vlastní oči spatřil podivuhodnou postavu vážného muže, onoho záhadného malíře totiž, který se tam objevil kdysi dávno, když se chrám stavěl, jehož řeči nikdo nerozuměl a jenž školenou rukou zakrátko vyzdobil kostel přeskvělými malbami, pak však, když byl hotov, zase zmizel…“ Při svém pozdějším kázání spatřil Medard znovu „dlou97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182421

hého vyzáblého muže … byl zahalen způsobem zcela neobvyklým a zvláštním v tmavě fialový plášť … tvář měl mrtvolně bledou, pohled jeho velkých černých, strnulých očí … upíral na mne svůj strašlivý pohled … celá postava měla v sobě cosi hrozivého … byl to onen neznámý malíř z Posvátné Lípy.“ Medard dorazil po svém útěku z kláštera do Říma, nazýval se Leonhard po svém předchozím převorovi, pronásledován svými milostnými sny a láskou k nedostižné Aurélii. Dospěl až do věznice s mučírnou.

I tam uviděl malíře. Jako mnicha: „Můj sen ožil, mnich tu stál nepohnutě jako sloup … nebyl to přelud.“ Přítel Schönfeld Medardovi svěřil, že „onen záhadný malíř druhý den ráno poté, co jsi uprchl, tajemně zmizel i se všemi svými obrazy“. Medard vstupuje do římského kapucínského kláštera. Od převora si vyslechne: „Osud, kterému jsi nemohl uniknout, dal satanovi moc nad tebou, vedl sis bezbožně.“ I tajuplný malíř navštěvuje klášter a sepisuje svou knihu. Exis98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182421

tuje? Není to čirá fantazie? Převor si rady neví: „Pokládám ho za jeden z mimořádných zjevů … jsme na pochybách, zda je tím, čemu říkáme skutečnost. Tolik je však jisté, že obvyklé životní funkce u něho nikdo nevypozoroval. Neviděl jsem ho nikdy psát nebo kreslit.“ Převor předá Medardovi malířovu drobným písmem psanou knihu. Obsah? Medard říká: „Byly to mé sny, moje předtuchy,“ obsah stejný jako vlastní Medardův rukopis. Obsahuje i Medardův podrobný rodokmen. Medard je svědkem umíráni své milované zavražděné Aurélie a opět se objeví malíř ve fialovém plášti: „Pokoj s tebou, Medarde, čas tvých zkoušek končí.“ Rozluštění? Kdeže! Nebyl malíř jen Medardův dvojník? Knihovník kapucínského kláštera páter Spiridon zaslechl z cely umírajícího Medarda „odporný hlas: „Pojď se mnou, bratříčku Medarde, půjdem hledat nevěstu.“ Z cely vyšel „podivný vysoký muž s bílým kučeravým vousem ve fialovém plášti“.

Medard zemřel. A malíř? Prý jen „idea bez 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182421