Lháfi / kniha ãtvrtá
101
chal mu zprávu. Krátk˘ vzkaz, sotva pár slov ze soli nasypané na dece, ale v˘stiÏn˘ch. „Cokoli bude‰ potfiebovat. Pod pol‰táfiem. S.“ Bakchus se usmál pod nosem. Smetl sÛl, sundal boty, lehl si a zaloÏil ruce za hlavu. Sáhl pod pol‰táfi a vytáhl odtamtud maliãk˘ notes a tuÏku. Rychle zaznamenal v‰echno, co mu pfiipadalo nezbytné, potfiebné nebo prostû jen dostateãnû dramatické. Byl si jist˘, Ïe v tomhle ohledu se faerie od lidí pfiíli‰ neli‰ily – i jim staãilo ve správnou chvíli zahrát na emoce, pfiidat závûreãné scény ze Stateãného srdce nebo Mufasovu smrt, aby se slzami v oãích udûlaly v‰echno, co se jim fiekne. Právû odtud se rodil patriotismus a jemu podobné pitomosti. KdyÏ Bakchus dokonãil seznam, odhodil notes pod postel a zavfiel oãi. Teì uÏ staãilo jen ãekat, aÏ ãerná hadofilní pfierostlá vû‰tkynû-kostliveãek udûlá, co má. BÛh vína si byl jist˘, Ïe to nepotrvá dlouho. * Nûkdo mu zatfiásl ramenem, vyslovil jeho jméno. Bakchus ospale otevfiel jedno oko a vzápûtí, bleskovû probuzen˘, vyskoãil a pra‰til se hlavou o horní pryãnu. O‰klivû zaklel. Mikulá‰, stojící u jeho postele, mu pohrozil prstem, pfiestoÏe se mu ve tváfii zraãilo spí‰e pobavení neÏ hnûv. Neb˘t vzhledového monopolu, kter˘ na celém svûtû zavedla Coca-Cola, nejspí‰ by pfiesnû takhle vypadal svat˘ na po‰tovních známkách. Ménû tlustû, ale zato mnohem, mnohem pohlednûji. „To se dûlá, mluvit takhle v pfiítomnosti svat˘ch?“ zeptal se. Bakchus si promnul bolavé místo. „A to se dûlá, takhle na sebe upozorÀovat boha?“ odpovûdûl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182383
102
Jakub åwiek
„Nejsi m˘m bohem.“ „A ty nejsi m˘m svat˘m.“ Chvíli na sebe hledûli. Mikulበzamraãenû, Bakchus s grimasou bolesti, na‰tvan˘, Ïe usnul a nechal se pfiepadnout. Nakonec ticho pfieru‰il svat˘. „No dobfie, touché,“ pfiiznal a vycenil zuby v úsmûvu. „Nese‰li jsme se tady pfiece, abychom mluvili o teologii, Ïe? Chtûl jsi mi pfiedestfiít nûjak˘ plán, je to tak? Jsem tady. A poslouchám.“ JenomÏe já ti nemám moc co fiíct, uvûdomil si Bakchus. Nebo jinak, nemám ti co nabídnout – kromû drobkÛ zaloÏen˘ch na pfiedpokladu, Ïe budu mít v‰echno, co potfiebuju. Ale zatím nemám nic, protoÏe jsem zaspal a mÛj parÈák s ãernou kÛÏí, ten sam˘, kter˘ trpaslíkÛm pomohl vy‰típat tû z tvého trÛnu, si je‰tû nestaãil vyzvednout mé dopisy JeÏí‰kovi. O splnûní poÏadavkÛ nemluvû. Co nadûlá‰, tlusÈoch Bakchus to zase podûlal. Nehodí se... A právû v tu chvíli Bakchus zahlédl na zdi stín. Hodnû mal˘, sotva ‰ediv˘ na krémové stûnû, ale pfiesto viditeln˘. Nepatfiil ani jemu, ani Mikulá‰i. Spatfien˘ stín zamával, dfiepl si, natáhl ruku k podlaze a ukázal pod postel. Bakchus se mimovolnû usmál. Voodoo po‰ta viditelnû fungovala rychleji, neÏ si myslel. „Mohl bych vûdût, na co ãekáme?“ zeptal se Mikulá‰. „Nebo sis to rozmyslel?“ „Ale kdepak,“ zavrtûl bÛh vína hlavou. „Jenom ãekám, aÏ se zbaví‰ svého doprovodu. OdpusÈ, ale mám trochu problém ti vûfiit, a navíc mû jedna z tûch váÏek chtûla zabít, pamatuje‰?“ Svat˘ se otoãil a opravdu za sv˘mi zády uvidûl hromadu faerií vyklánûjících se zpoza rohu, sedících na zábradlí nebo shlíÏejících z vy‰‰ího poschodí s pomocí zrcátka na klacku. Vût‰ina bez nejmen‰ích pochybností Bakchova slova sly‰ela, ale ani jedna z víl nevypadala, Ïe by se nûkam chystala. Jeden víl dokonce – ten ze
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182383
Lháfi / kniha ãtvrtá
103
zábradlí – kdyÏ vidûl, Ïe se bÛh vína dívá zrovna na nûj, pfiiloÏil k oãím prostfiedníãek a ukazováãek, naãeÏ otoãil zápûstím, aby oba prsty ukazovaly na Bakcha. „Pozoruju tû,“ fiíkalo to gesto. „Proveì nûco hloupého, no tak, udûlej mi tu radost,“ dodával v˘raz v obliãeji. Na Mikulá‰Ûv pfiíkaz se ale v‰echny rozprchly. Trochu váhavû, dívajíce se na sebe a varujíce Mikulá‰e, aby tlusÈochovi nevûfiil, ale nakonec ‰ly. Teprve pak se svat˘ vrátil do cely. Bakchus si klekl a sáhl pod postel. Chvíle nervózního ‰átrání na podlaze mu v hlavû explodovala tisícem pochybností. Co kdyÏ se spletl, co kdyÏ vÛbec nevidûl stín, nebo co kdyÏ stín naopak gestikuloval, Ïe bude muset poãkat, a pak pfie‰el pfies podlahu, ãemuÏ Bakchus rozumûl pfiesnû opaãnû? A nakonec, co kdyÏ Samedi ve skuteãnosti chtûl po‰tvat dva nepfiátele proti sobû, donutit je ke konfrontaci, po které – bez ohledu na to, kdo vyhraje – bude mít o jednoho nepfiítele ménû... Najednou nûco ucítil pod prsty. Vydechl úlevou. Popadl to, pfiitáhl a nakonec strãil pod postel i druhou ruku a vytáhl ‰irok˘ koÏen˘ tubus. Pfiitiskl ho k sobû jako nemluvnû a neohrabanû se vyhrabal z kleku. „Tady máme v‰echno, co budeme potfiebovat,“ prohlásil. A v my‰lenkách dodal: Doufám. Mikulበnevypadal potû‰enû. Právû naopak, pfii pohledu na tubus o krok ustoupil a chytil se mfiíÏe, pfiipraven˘ vlastnoruãnû ji zasunout, pokud by Bakchus udûlal tfieba jen pÛl kroku jeho smûrem. BÛh vína ale místo toho, aby vykroãil, otevfiel tubus a vysypal obsah na postel. Uprostfied se nacházely dvû mapy svinuté do ruliãky, balíãek rychletvrdnoucí plastelíny, dûtská péfiová bunda, malé ochranné br˘le a trocha jídla. A nakonec krabiãka a v ní malé kladívko a stejnû drobná ãepel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182383