hle odjezdy! Nebylo snadné vydat se na cestu. Cecilie však zároveň pociťovala ulehčení, protože oběd se Simonem proběhl nad očekávání dobře. Nakonec všechny děti seběhly po schodech dolů a nadělaly přitom, pokud to bylo vůbec možné, ještě víc rámusu než předtím. Cecilie cítila, jak jí buší srdce. Občas, když měla uši plné dětského křiku, se jí špatně dýchalo, špatně myslelo. Najednou si připadala hrozně vyčerpaná. Jenže žádný odpočinek není v dohledu, čeká ji celonoční práce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182350
KRÁTKÝ KOUSEK CESTY k tramvaji rychle utekl a za chvilku už Cecilie stála na zastávce. Byl chladný a vlhký večer a ulice byly prázdné. Většina rodin teď zřejmě sedí u televize nebo uklízí, připravuje se na zítřek. To jen ona osaměle putuje večerem, je na cestě na svou noční směnu. Na zastávce Lindängstorget touhle dobou zpravidla nikdo nebýval. Je opravdu příjemné, říkala si Cecilie, že se nemusím bavit s nikým ze sousedů a známých. Potřebovala chvíli klid. V tramvaji to ovšem bylo jiné. Tam byli spolucestující naopak vítaným prvkem. Cecilie takhle večer nerada cestovala sama. Prostorné vozy, pár obsazených sedadel. Nebylo jí příjemné, když seděla sama v úplně prázdné tramvaji. Vybírala si spíš vozy, kde už někdo seděl, aby měla v chladném večeru alespoň nějakou společnost. Vždycky si v duchu představovala, kam ti lidé asi jedou. Domů do svého bytu či domu: čeká tam na ně někdo, nebo odemykají zamčené dveře a vstupují do tmavé a tiché předsíně? Nebo že by stejně jako ona mířili do práce, na nějakou noční směnu… Celé Švédsko přece stojí na lidech, kteří pracují v noci, kteří bojují s únavou ve chvílích, kdy zbytek obyvatelstva spí. Cecilie na sebe občas byla i trochu hrdá, že to všechno zvládá. Před sebou uviděla chladná světla nemocnice, cedule se slovy Dětská pohotovost – Porodní oddělení jí ukazovala cestu, kterou tak dobře znala a jež pro ni přitom stále byla tak trošku nová. Auta na parkovišti před porodnicí – nejspíš patřila nastávajícím maminkám a tatínkům – za pár dní budou mít na sedadle napevno usazenou dětskou autosedačku. Asfalt pod Ceciliinýma nohama se po dešti leskl. U dvojitých skleněných dveří projela kartu čtečkou a vešla do budovy. Nalevo od vchodu byly výtahy. Jeden čekal přímo v přízemí. Vstoupila do kabiny a nechala se vyvézt do šestého poschodí, kde se nacházelo porodní oddělení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182350
Gunilla už byla v šatně, právě si svlékala džíny. – Nazdárek, děvče, tak jak je? zeptala se hlasem překypujícím energií. Kdyby tak i ona dokázala být pořád tak plná života jako Gunilla! Cecilie kamarádce občas její sílu a svěžest záviděla. Že by to bylo tím, že Gunilla vlastně žije sama? Protože člověka přece nejvíc nevyčerpávají děti. Spíš všechno to ostatní. Manželství. Potřeba zorganizovat domácnost, aby nějak fungovala. Spolupráce s partnerem. To, že se člověk musí v jednom kuse někomu přizpůsobovat. Nepředvídatelné události, například syn, o kterém nikdo nevěděl… Polkla. Ne, tohle všechno teď nedokáže probírat. – Nooo, řekla a náležitě to protáhla. – Byli jsme dneska u mámy na obědě a já jsem z toho vždycky totálně vyřízená! Napřed musí člověk nachystat a obléknout všechny děti, potom nějak přežít tu cestu, a pak ještě ty rozhovory s mámou a s Miou a se Suss… Dokážou mě odrovnat i menší věci. – Ha, to znám, usmála se Gunilla. – Já měla tentokrát celkem klid. Max vyrazil s kamarádama do laserovýho centra a Jonathan je u Håkana. Takže jsem si celkem odpočinula. Chudinko malá, zato ty budeš úplně grogy. Stihla ses odpoledne trochu prospat? Cecilie odemkla vysokou bílou kovovou skříňku se svým jménem a začala se zouvat. – Prospat? To si děláš legraci, ne? Kdepak, já nespím nikdy, aspoň mi to tak připadá. Teda samozřejmě si pak zdřímnu po noční. Ale do té doby ne. Obě si oblékly bílé erární kalhoty a povinné bleděmodré blůzy. Přes to flísové bundy, do vlasů gumičku – a porodní asistentky Gunilla Svensénová a Cecilie Lundová byly připraveny na další noc na oddělení. – Vypadá to, že tady dneska byl celkem klid, poznamenala Gunilla, když za sebou zavřely dveře šatny a zamířily na oddělení. – Tak to tu teď v noci bude určitě pěkně rušno, zavěštila si Cecilie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182350