O ND¤EJ S. N EâAS ledabyle přejel pěstí po kapotě, jeho prsten s fialovým safírem na ní zanechal zřetelný vryp. „Vrak,“ vyplivl. „Nesnaž se předstírat, že se vyznáš v autech,“ usadil jej Felix, „tohle je Volvo S40, vytuněnej dvoulitr turbodiesel, manuál šestikvalt, najeto tři sta tisíc a pořád šlape. Hele, příště řekni něco jako mrňavá lednice a není tam vířivka, a budeš za světáka.“ Kilián neposlouchal. Urovnal si své světle modré sportovní sako přinejmenším z velblouda, pod nímž měl břidlicově modrou košili a bílou hedvábnou vázanku, komplet jistě navržený osobně pro něj tak, aby podtrhoval osobnost. V tom případě by se měl jmenovat Kde nic tu nic v modré, napadlo Felixe. „Je to všechno, cos mi chtěl? Pochválit mi auto?“ otázal se s důrazným, hmatatelným nezájmem. „Ještě jedna drobnost. Na čem teď děláš, tady na tom rozsekaným?“ poctil Kilián pohledem konec ulice. „Řekl bych, že to víte. Když mě teď sledujete…“ „Jen si nefandi. Taxík, účet v hospodě, to se všechno dá dohledat, když platíš kartou.“ „A co že tolik zájmu?“ opáčil Felix a dal si záležet na klidném tónu. Žádný stín nevole, žádná touha použít žhavé kombinačky na něčí genitálie… Kilián se zatvářil o chloupek vážněji. Ne o moc. „Pamatuješ na Franka Boštíka?“ „Trouba.“ „Jo, ale byl to můj trouba!“ zavrčel Kilián. „A teď se nám nějak nehlásí. Ty čistě náhodou nevíš, kde by mohl být?“ „A proč bych to čistě náhodou měl vědět?“ Kilián neskrýval znechucení ze všeho, co ho v té chvíli obklopovalo. Svět ho obtěžoval, štvalo ho i to, že musí dýchat stejný vzduch s nižšími životními formami. „Boštík měl za úkol běžný monitoring, nic speciálního, jen musel denně odesílat hlášení. Psal tam spousty banalit a blbostí a obvykle to nikdo nečetl, ale dneska – hádej, co tam nebylo. »Setkání s Felixem Jonášem, vyhání duchy na univerzitních kolejích, neškodný ztroskotanec.« To cituji. Nepíše už, co tam dělal on.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182339
K LADIVO
NA âARODùJE
3 / K RUTÉ
STROJE
Felix viděl, že se od něj čeká reakce. Probral v duchu pět způsobů, jak poslat Kiliána do háje, žádný mu nepřipadl dost efektní, tak odvětil: „Tvrdil, že tam má nějakou roštěnku. Tlumočnice, nebo co.“ „Blbost. Víme, že Boštík občas dělal melouchy pro detektivní agentury, které mu sežraly, že je odborník přes nadpřirozeno.“ „Asi měl pocit, že je u vás nedoceněnej,“ pokrčil rameny Felix. „To, co teď máš,“ zamyslel se Kilián, „říkáš tomu detektivní agentura, co?“ „To si vážně myslíš, že bych si najal někoho jako on? K čemu bych ho měl? Jako svačinářku?“ Kilián se vrátil pohledem k rohu ulice, kde zrovna technici nakládali sekačku obalenou v plastové fólii do policejní dodávky. „Počkáme, jestli se objeví,“ řekl, jako by jen tak uvažoval. „To jen, že když někde vidím tvoje jméno, hned mám předtuchu průseru. No nic. Užívej si svoje kolejní duchy.“ Nechal si otevřít zadní dveře černého phaetonu a uložil se na sedadlo, gorila se vtěsnala dopředu a odšuměli, Felix za nimi hleděl a marně přemýšlel, co to mělo znamenat. Frank zřejmě pracoval bez vědomí šéfů, někdo si ho najal, aby pro něj našel sémě brány Segili. Je jasné, že kdyby ve VVK tušili, po čem doopravdy šel, zřejmě by už Felix visel někde v podzemní výslechové místnosti a sděloval veškeré detaily ze svého života od narození po rozhovor s Motejlkem před pěti minutami. Takže buďto o ničem nevědí, nebo naopak vědí, že je to nějaká bouda a žádné kouzlo neexistuje. Přesto si Kilián dal tu práci, aby Felixe informoval o Frankově zmizení. Felix viděl jen dvě možnosti. Buďto si Kilián opravdu jen chtěl trochu nahonit ego, anebo jej chtěl záměrně popíchnout určitým směrem. Záleželo mu na tom, aby si myslel, že VVK o ničem neví? Posadil se do auta a zavolal Walterovi. Zvedl to obratem. „Jsem zrovna v knihovně,“ oznámil polohlasem. „V té, co dělal Svoboda.“ „A máš něco?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182339
O ND¤EJ S. N EâAS „Omrknul jsem jeho kancelář a našel jsem seznam knížek, co si vyhledával pro sebe, aspoň myslím. Je toho pěkná hromada.“ „Něco zajímavýho?“ „Zatím se tím probírám. Jsou tu knížky o golemech, o magickém oživování hmoty, o nekromancii, kuchařka na rybí speciality, něco pro kutily…“ „Vidíš v tom systém?“ navrhl Felix. „Sotva. Ale projdu to a uvidíme, třeba se něco vyloupne.“ Nikdo nesměl pochybovat, že by se před ním, Walterem, snad něco nevylouplo. „Fajn. Poslyš, viděls někdy člověka rozsekanýho sekačkou na trávu?“ obrátil list Felix. „Hm…“ Walter se nad tím poctivě zamyslel. „Ne, to je novinka. Jak vypadal?“ „Přišel jsem, až když ho sesbírali. Ale prý byl na spoustu kousků.“ „Hm,“ řekl Walter znova. „Víš, co to bylo za sekačku?“ „Nevím přesně, myslím že Honda. Proč?“ „Chci říct, sekačka, to je taková vrtule, ne? Dva nože se točí…“ Felix skoro viděl, jak si Walter pro sebe gestikuluje. „Jo,“ potvrdil. „A co jsem viděl, byly to pěkně velký nože.“ „Snažím se představit si to… Abys věděl, člověčí tělo není zas tak křehké, jak se nás snaží přesvědčit v hororech.“ Walter nasadil svůj přednáškový tón. „Když hodíš chlápka do motoru letadla, letadlo exploduje. Neudělá to puf a spršku krve, jako ve Smrtonosné pasti. Neexistuje drát, který přesekne kosti, jako v Kostce, a motorová pila není dělaná na maso, brzo by se zanesla… Hele, sekačka ti snadno usekne prsty, i ruku v zápěstí, ale aby přesekla nohu a nevzpříčila se…“ „Myslíš, že to nejde?“ ujišťoval se Felix. Věděl, že Walter rád přehání a těžko opouští názor, pro který se právě nadchne. „Bez testů můžu jenom hádat,“ vžíval se Walter do role odborníka. „Ale o velkých kostech pochybuju. Vsadím se, že kdybych před tebe položil na špalek čerstvou stehenní kost a dal ti sekyru, dřív než na třetí pokus bys ji nepřesekl.“ „Jak říkám, neviděl jsem to. Možná že větší kosti byly v celku a jenom je vytrhli z kloubů.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182339