Jóga dechu vědomí (Ukázka, strana 99)

si uvědomit, že i když se centra a nádí umisťují vzhledem k tělu fyzickému, nejsou v těle fyzickém, ale v těle duchovním, a jsou ryze subjektivně vnitřně pociťované z „nitra“ z vědomí.

Ani tím duchovní proces, dle mého názoru, nekončí. Naopak. Síla Já ze Srdce nakonec zahrnuje vše; nikoliv se vrací do Srdce, ale ze Srdce naopak tryská. Dosažení sahadža samádhi a rozetnutí uzlu ega (hridaja granthi) v Srdci současně vede k trvalému vnitřnímu kontaktu s tímto proudem síly – světla – blaženosti ryzího vědomí tryskajícího ze Srdce – amritou. To je známka realizace, tedy sahadža samádhi. Pouhé občasné neustálené zkušenosti Já nejsou realizací.

Dle mé zkušenosti duchovní proces nekončí výstupem latentní moci nad hlavu a do srdce, ale naopak plnou regenerací amrita nádí ze srdce. Tedy musíme spočívat v Srdci – jeho vnitřním prostoru vědomí, které je všezahrnující, a současně udržovat kontakt s prvotním proudem moci – světla – dechu – blaženosti ryzího sebe si vědomého vědomí, jenž je základem a substancí všeho.

V kundaliní józe se hovoří o tzv. „zavedení prány do sušumny“. Často se má za to, že se toho dosahuje tak, že v představě vedeme pozorností pránu po stranách páteře do první čakry a přes první čakru nadechujeme páteří vzhůru. To je přístup řekněme imaginační. Tento přístup ke kundaliní józe je znám v tradicích buddhismu nebo v klasickém podání hinduistické jógy například swámiho Vivékánandy.

K tomuto vnitřnímu procesu současně přirozeně dochází v okamžiku uvědomění v sebe si vědomém pozorujícím vědomí v mezeře mezi nádechem a výdechem v Srdci, kdy vycentrujeme pohyb dechu vědomí – obou jeho fází ve svém zdroji, což vede k uvědomění si všepronikajícnosti jediného všezahrnujícího vědomí. Současně prána stoupá vzhůru v podobě sušumny a do Srdce, jako vnitřní pohyb dechu vědomí ve vědomí. Oba postupy se samozřejmě potencují a doplňují. První přístup se opakuje tradičně v józe, druhý přístup je znám v nauce kašmírského šivaismu.

Sušumna je označována v původních tantrách jako osa tvořivé moci vědomí. Slovo „osa“ se pak také překládá jako „páteř“. Výsledkem je symbolické umisťování sušumny do páteře fyzického těla a s tím související 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182281

„esoterika“. Přesto se sušumna nenachází v těle hmotném, tedy ani v páteři, ale ve vědomí – v duchovním těle vědomí, jako vnitřně pociťovatelná osa moci vědomí – místo, kde je vyrovnán nádech a výdech v duchovním srdci.

Zde skutečně začíná centrální nádí – madhyjanádí, jak se toto centrum nazývá v šivaistické tantře.

Ida a pingala Ida a pingala jsou druhé dvě nejdůležitější – tzv. „postranní“ nádí, proudy moci vědomí – prána šakti. Nejedná se o nic jiného, než o nehmotný impuls nádechu a výdechu moci vědomí – dechu vědomí – prány spojený s dýchacím cyklem. Ida není nic jiného než označení pro vnitřní nádech prány. Pingala je vnitřní výdech prány. Tyto dva pohyby dechu vědomí a jim odpovídající zevní fáze dechu probíhají zcela samovolně, ať jsme si toho vědomi, nebo nikoliv. Jejich vědomé řízení urychluje duchovní pokrok a usnadňuje samo soustředění na vědomí a ve vědomí. O těchto proudech se říká, že spojují dech se svým zdrojem – mocí vědomí a tvoří tak nádí – proudy dechu vědomí – prány. To se na symbolickém schématu těla maluje jako spojnice jdoucí kolem páteře mezi nosními dírkami a kořenem páteře, kam se umisťuje sídlo neprojevené moci vědomí.

Velmi účinné a přitom jednoduché duchovní cvičení – meditace spočívá ve vnitřním dýchání centrálním nádí. To provádíme tak, že vždy vedeme dech vědomí skrze uvědomování v duchovním srdci. S nádechem jej vedeme v celém prostoru vědomí vzhůru; a s výdechem opačně. Současně se zaměřujeme na vnitřní expanzi vnitřního prostoru ryzího vědomí v Srdci, které zahrnuje i proniká vše. Lze i současné vnitřní dýchání centrálním nádí spojit se sférickým dýcháním Srdcem. Nedýcháme mechanicky a silově. Spíše si uvědomujeme jemné pohyby moci vědomí za přirozeným pohybem dýchacího procesu. Ty prohlubujeme do samotného vědomí jako pohyby moci vědomí se současným zaměřením na co nejsilnější uvědomování ve vědomí a rozšíření vnitřního prostoru vědomí, tedy jeho moci v podobě neomezenosti a substanciality – všepronikajícího dechu vědomí – prány.

Pránájáma je práce s božskou všepronikající mocí vědomí – pránou, a s tím souvisí i nutný celkový postoj lásky, pokory a otevírání se vlivu všepřesahující moci neomezeného dechu vědomí.

V tantře a józe existuje celá věda o tom, jak se mění intenzita dýchání 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182281

jednotlivými proudy ve spojení s nosními dírkami. Vždy v určité době převládá těžiště zevního dýchání v určité nosní dírce.

Jóga usiluje obecně o uklidnění mysli a roztříštěné pozornosti právě snahou o ovládnutí zevního dechu.

To je nižší podoba chápání pránájámy. Pro tyto účely se používá střídavá pránájáma – regulace zevního dýchání jednotlivými nosními dírkami. Pro duchovní praktiky se nabízí možnost přímější, a tou je přímé vycentrování vnitřního pohybu dechu vědomí v duchovním srdci. Místo postupu „ze spodu“, tedy přes zevní dech a zacpávání nosu, abychom dosáhli klidu mysli pro usnadnění soustředění na vědomí, můžeme naopak soustředěním na střed vědomí a jeho dechu v duchovním srdci nakonec vyrovnat zevní dýchání, až je zcela přirozeně zastaveno uklidněním vědomí a pohybu jeho dechu, a tím i aktivit mysli.

Sdělení původních tanter, že tyto vedlejší proudy moci vědomí – nádí ida a pingala jsou spojem mezi impulsem – počátkem k nádechu a výdechu a neprojevenou mocí vědomí, se pak symbolicky znázorňuje jako dráha spojující nosní dírky (počátek zevního dechu) a kostrč – kořen osy vědomí – páteře, „prohloubené“ do neprojevené moci vědomí. Jde však o spojení nehmotného impulsu dechu a neprojevené moci vědomí v duchovním těle vědomí, nikoliv o objektivní „energetické dráhy v těle fyzickém“ jdoucí „podél páteře“. Tyto proudy – nádí moci vědomí – dechu vědomí – prána šakti si můžeme uvědomit ve vědomí při bdělém pozorování nehmotného impulsu k nádechu (ida) nebo výdechu (pingala), který necháme po přirozeném zastavení pociťování zevního dýchacího procesu „prodloužit“ do ryzího neprojeveného prostoru vědomí, aniž bychom se nadechli nebo vydechli ústy nebo nosem. Jedná se čistě o duchovní dýchání vědomí, vědomím a ve vědomí neboli duchovní vnitřní tělo vědomí a jeho dech – prána šakti.

Vědomí jako tvořivá moc – Šakti Běžně se chápe a hovoří o Šakti, tedy i o kundaliní, jako o tvořivé „energii“ vědomí. Je nutné opět správně chápat tento pojem, který se dost vžil s rozvojem esoterického pohledu tzv. „new age“ a s ním související 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182281