Úterý 6. července Následující den se obloha zatáhla, poprvé po nejméně dvou týdnech. Knutas byl v práci brzy jako obvykle. Když vešel do budovy policejní stanice a pozdravil vrátného, bylo teprve čtvrt na osm. Prohodili spolu pár slov, jak to dělávali každý den, a potom Knutas zmizel na kriminálním oddělení ve druhém patře. Donesl si šálek kávy a prolistoval dnešní noviny. Netrvalo dlouho a do jeho pracovny nahlédla Karin, stejné ranní ptáče jako Knutas. – Dobré ráno, pozdravila ho. Dáš si kafe? – Ne, díky, už jsem si vzal. Vypadala unaveně. – Jak se máš? Knutas si ji zkoumavě prohlížel. – Ale jo, díky. Skoro jsem nespala. – Přemýšlela jsi o Martině Flochtenové? – No, to taky, řekla vyhýbavě a napila se. Měla mimořádně vyvinutou schopnost dát najevo, že je čas přestat se vyptávat. – A přišla jsi na něco? zeptal se radši. – Ne tak úplně. Přemýšlela jsem o tom s tím autem. – Aha? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182212