je do sebe. Někdy se Rebecca musela smát, poněvadž Jack trval na tom, aby měla jedno chodidlo spuštěné z postele nebo z pohovky, jako by se připravovala ke sprintu. Čekáš snad, že tu někdo provede zátah, nebo co? Dnes večer neříkala nic. Zvedla boky, dovolila mu, aby jí stáhl semišové kalhoty, položila mu ruce na hlavu, přejela mu prsty ve vlasech a přemítavě se zadívala do stropu. Jakmile dosáhla vyvrcholení, Jack se napřímil, svlékl si košili a otřel si do ní obličej. Právě se chystal svléci si kalhoty, když se Rebecca protáhla kolem něj, sklouzla z postele a zvedla z podlahy svoje šaty. „Kam jdeš?“ „Umýt se.“ „Cože?“ „Umýt se.“ Vyšla z pokoje, přičemž úmyslně tlačila paty do parket. Caffery se převalil zády na postel a zakryl si rukama obličej. Jeho erekce byla tak tvrdá, že téměř bolela. Co to, ksakru, dělá? Poslouchal skří− pění starých vodovodních trubek, poslouchal, jak Rebecca vypíná vodu, vychází z koupelny a míří dolů. Už se nevrátila. Budík na nočním stolku tikal a jeho erekce ochabovala. Zasténal, svěsil ruce a zůstal jen tak ležet. Díval se do stropu a v hlavě mu bušilo. S něčím jsi v ní hnul, Jacku. Tohle všechno se týká včerejška. Když se Rebecca o několik minut později vrátila, měla na sobě jeho starý župan. Vlasy měla vykartáčované a v rukou nesla skle− ničku s vodkou a zapálený tenký doutník. Postavila se před malou knihovnu, potáhla z doutníku a začala klidně pročítat tituly, jako by se nic zvláštního nestalo. Caffery vstal a položil jí ruce na rame− na. „Hele…, pokud jde o ten včerejšek, tak…, já…“ „S tím si nelam hlavu.“ Odtáhla se od něj. „Půjdu si lehnout.“ A bylo to. Caffery stál ve dveřích s odhodláním se nerozčílit, když Rebecca zamáčkla doutník do popelníku na nočním stolku, vlezla si pod přikrývku, vytáhla kolena a položila si na ně knihu. Noční lampa osvětlovala její pohlednou tvářičku. S vážným vý− razem upřeně civěla do knihy, jako by nikdo jiný v pokoji nebyl. Caffery věděl, že by teď měl říct několik věcí. Věcí, jež by měl dokázat vyslovit. Byl však natolik vyčerpaný a plný výjevů z Ro− ryho pitvy, že mu bylo jasné, že na dlouhé debaty teď není vhod− ná doba. „Tak jo,“ řekl, otočil se a zamířil přímo do zadního po− koje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182006