stoupaly k hladině, ale Monique se nevzdávala a statečně je otáčela zpět. „Ièsous Christos Theou huios sotèr.“ Tohle Monique Champagne uměla, zachraňovat ryby v myšlenkách. Měla oči zavřené tak dlouho, dokud hejno v plném počtu opět neodplavalo. Kolem ubíhala krajina mezi Bodrumem a Istanbulem. Monique byla rozhodnuta, že bude cestou intenzivně obdivovat každý pahorek, každý lísteček a každého Turka. Z otevřeného batohu ji ovšem lákal Oskarův rukopis. Rukopis nakonec zvítězil. Bylo přece důležité spisovatele poznat do hloubky, ověřit si kvality budoucího učedníka. Když si vymyslela tuto omluvu, přečetla zbytek jedním dechem až do konce. Fischerova posedlost Franzi Knollovou vytrvala a nabyla na síle. Hlavní hrdina rostl a z příběhu se vyklubalo něco, co by se dalo nazvat sadomasochistickým kriminálním románem. Malý Fischer na svou lyžařskou instruktorku stále čekával v papírových krabicích, v supermarketech, ve vlacích a – pokud mu to okolnosti dovolily – na zasněžených vrcholcích hor. Jeho zájem o zimní sporty se rodičům líbil, a tak se mu je nakonec podařilo přesvědčit, aby mu slečnu Knollovou najali jako osobní instruktorku. Proč to tato žena všechno dopustí, proč se rozhodne sdílet tajemství se znepokojujícím hošíkem? Oskar Wanker podává následující vysvětlení: Nemlčela proto, že byl Fischer dítě a nikdo by neuvěřil, že ji má tak v moci. Nakonec by stačil jeden vážný rozhovor s jeho rodiči, aby se ho zbavila. Ale Franzi Knollová ho nechtěla ztratit. Někdo jí navrhl, že na sebe vezme všechnu její bolest, a díval se jí přitom zpříma do očí. Způsob, jak tuto bolest přijímal, popisoval Oskar Wanker s velkým potěšením a zeširoka na mnoha stránkách. Došlo na napínáčky, nabíječky baterek a prkýnka na krá98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181793
jení chleba, ale hlavní roli v těchto mučících praktikách hrál sníh, jako například v kapitole s názvem Sněhulákem zevnitř: U příležitosti Fischerových patnáctých narozenin naplnila Franzi Knollová Fischera hrstmi plnými sněhu. Namačkala mu studený pudr ústy až do krku a dlouho mu tlačila palčáky plné sněhu k uším. Fischer si stáhl kalhoty, předklonil se před ní, roztáhl půlky a zaškemral, zatímco mu zuby jen cvakaly: „Tam taky!“ Řekla mu, že je pěkný sprosťák, ale odmítnout mu nedokázala. Ukázalo se, že chlapec i jeho učitelka jsou mimořádně kreativní, co se bolesti a sněhu týče, ale zatímco jeho blížící se plnoletost u Fischera vyvolávala sny o svatbě, ona mu stále více unikala. Výlety autem do hor byly stále méně časté a Fischer ji zase začal pronásledovat. V temných vztazích se někdy stává, že jeden ze spoluviníků v určitém okamžiku odpadne, začne se bát o svou duši, začne toužit po normálnosti. Už při prvním očním kontaktu odhalil Fischer ve Franzi Knollové tu nejskrytější bytost, ale zbabělec v ní mu unikl. Kulisy, v nichž ji přistihl, byly stejně konvenční jako muž, kterému dovolila, aby ji líbal na krk. Počkal si na ni u východu z kina a kamarádsky se na ni usmál, když ho míjela, přítelovu paži láskyplně obtočenou kolem ramen. Následujícího dne mu zavolala a žádala ho, zda by si o tom mohli promluvit. Zdvořilost, se kterou mu tuto žádost přednesla, ho nezměrně mučila, ale vyhověl jí. Když si ho vyzvedla, aby spolu naposledy serpentinami vyšplhali za sněhem, ukázal jí nůž a žádal ji, aby ho správně použila, avšak: Tehdy se ukázalo, že je přece jen schopná něco mu odepřít. On ji poctil tím, že si mohla vychutnat jeho vraždu, ale ona nechtěla, chtěla být normální, usilovala o to, neboť tento prázdný pojem zaměňovala s čistotou. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181793
Následovala hádka, při níž padla noc a klesla teplota. Když ho na kolenou prosila, aby se vrátili zpátky k autu, ztratil všechny zábrany. Ačkoli s tím Fischer neměl žádné zkušenosti, neočekával od rozchodu, že proběhne, aniž by způsobil škodu. Nepoznaná Franzina neohrabanost, s níž k němu přistupovala, však sahala za hranice toho, co byl schopen snést. Z jejích ledových očí se řinuly slzy, z nosu jí tekly nudle na ocelově tenké rty. „Na tohle se nedokážu dívat, Franzi!“ vykřikl několikrát, ještě než jí vrazil nůž do prsou. A vzhledem k tomu, že ji poprvé neoslovil jako slečnu Knollovou, zdálo se, jako by zavraždil nějakou jinou. Monique neměla ráda otázky týkající se autobiografického obsahu fikce. Přesto Fischer během četby vyrostl z malého blonďatého chlapce do podoby dospělého muže, který se velice mimořádně podobal Oskaru Wankerovi. Vytvořil si snad alter ego, aby tak dal průchod svému bažení po bolesti? A touží po její kritické recenzi, nebo aby mu natloukla? Na sedadle to s Monique házelo hrubě sem a tam. Po složitém parkovacím manévru oznámil řidič autobusu, že si dají čtvrt hodinky pauzu. Obklopena turisty se Monique vydala směrem k malému trhu, který se jí zdál až neskutečný. Dva muži se snažili přivázat bečící ovci na střechu malé dodávky. Jak málo mělo toto všechno společného s Oskarovým světem a jak těžko ho dokázala ze sebe setřást. Dobrodružství Fischera a Franzi Knollové jen podtrhují, že to s jejím duševním zdravím zatím ještě není tak zlé, namlouvala si Monique. Sama sobě však zamlčela, že se jí během čtení několikrát zmocnila touha vrazit někomu pořádnou facku. Lehce pohnula prsty, až se jí pod kůží zvolna zavlnily šlachy. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181793