98 / EMOÈNÍ PORUCHY V DÌTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ
cholo ky Fandovi mohly v dùsledku zneu ívání hrozit dlouhodobé psychické následky, kterým lo pøedejít zahájením psychoterapie. Ne mì vydì ení rodièe vyhledali, celou vìc oznámili na policii a okam itì ukonèili náv tìvy u babièky. Fandovi se v ak dle jejich slov vùbec neulevilo. Zdál se jim zamlklý, nìkdy a nepøátelský, jako by nechápal, e to v echno dìlají v jeho zájmu . Rovnì se s nimi odmítal na dané téma bavit a byl èím dál uzavøenìj í. Navzdory tìmto pøíznakùm se rodièe dlouho nemohli rozhodnout, zda vyhledají doporuèenou odbornou pomoc. Otec vìøil, e pro syna bude nejlep í, kdy u se o tom vùbec nebude mluvit. Doufal, e Fanda pak na celou tu trapnou zále itost zapomene. Nechtìl ani, aby se zále itost mimo rodinu pøíli rozmazávala . Po rozhovoru s pøíbuznými se dokonce rozhodl stáhnout i trestní oznámení. Otec bratrance se rodièùm zaruèil, e syna po le na sexuologické vy etøení. Prý nejen kvùli Fandovi, ale i kvùli dal ím dìtem. Hlásil se pøece na pedagogickou fakultu. Slíbil také, e se postará, aby ke kontaktu bratránkù u nedo lo. V dobì, kdy jsem Fandu potkal, byl u tøi mìsíce bez kontaktù s bratrancem. Rodièe jsem ujistil, e úèelem na ich setkání nebude rozpitvávání toho, co se pøesnì stalo, nebo nestalo, ale zhodnocení rozsahu kod v chlapcovì nitru a hledání zpùsobu jejich nápravy a léèení. Z popisu jeho chování jsem se také dozvìdìl, e Fanda není jenom tichý a uzavøený , ale také má chvíle, kdy je naopak velmi neklidný a divoký. V tìchto chvílích ho nelze nijak zklidnit. Jako by v nìm byli dva rùzní lidé, shrnula maminka se slzami v oèích. Kdy na mì chlapeèek poprvé pohlédnul, vidìl jsem v jeho oèích strach i apatii. Silnì svíral ruku své mámy a nechtìl se jí pustit. Pøemý lel jsem, zda neoèekává, e zase bude muset vyprávìt o tìch nepøíjemných vìcech, okolo kterých dospìlí u nadìlali tolik rozruchu, o vìcech, za které se stydí a zároveò na nì nemù e pøestat myslet. Proto jsem ho ujistil o úèelu na eho setkání, jako o anci vìci, které ho trápí, lépe pochopit a pak je spolu napravit, aby ho u tolik netí ily . Samozøejmì jestli sám bude chtít. A Fanda zjevnì chtìl. Poté, co jsem ho je tì jednou ujistil, e se spolu vùbec nemusíme bavit o tom, o èem se se mnou bavit nechce, pustil svou mámu a s odevzdaným výrazem se posadil do køesla. Øeè jsem zamíøil na jeho zájmy, oblíbené sporty, hry, kamarádství, kolku apod. Bylo vidìt, e je rád, e se zajímám o v echno, co se ho mù e týkat, a nejen o to , co zøejmì sám je tì nedokázal ani pojmenovat, nato tomu porozumìt. Aby mìl mo nost pochválit se, ptal jsem na to, v èem se cítí být nejlep ím ve tøídì a co nejradìji dìlá. Jak se rozpovídal, byla jeho nervo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181622