98 / EMOÈNÍ PORUCHY V DÌTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ
cholo ky Fandovi mohly v dùsledku zneu ívání hrozit dlouhodobé psychické následky, kterým lo pøedejít zahájením psychoterapie. Ne mì vydì ení rodièe vyhledali, celou vìc oznámili na policii a okam itì ukonèili náv tìvy u babièky. Fandovi se v ak dle jejich slov vùbec neulevilo. Zdál se jim zamlklý, nìkdy a nepøátelský, jako by nechápal, e to v echno dìlají v jeho zájmu . Rovnì se s nimi odmítal na dané téma bavit a byl èím dál uzavøenìj í. Navzdory tìmto pøíznakùm se rodièe dlouho nemohli rozhodnout, zda vyhledají doporuèenou odbornou pomoc. Otec vìøil, e pro syna bude nejlep í, kdy u se o tom vùbec nebude mluvit. Doufal, e Fanda pak na celou tu trapnou zále itost zapomene. Nechtìl ani, aby se zále itost mimo rodinu pøíli rozmazávala . Po rozhovoru s pøíbuznými se dokonce rozhodl stáhnout i trestní oznámení. Otec bratrance se rodièùm zaruèil, e syna po le na sexuologické vy etøení. Prý nejen kvùli Fandovi, ale i kvùli dal ím dìtem. Hlásil se pøece na pedagogickou fakultu. Slíbil také, e se postará, aby ke kontaktu bratránkù u nedo lo. V dobì, kdy jsem Fandu potkal, byl u tøi mìsíce bez kontaktù s bratrancem. Rodièe jsem ujistil, e úèelem na ich setkání nebude rozpitvávání toho, co se pøesnì stalo, nebo nestalo, ale zhodnocení rozsahu kod v chlapcovì nitru a hledání zpùsobu jejich nápravy a léèení. Z popisu jeho chování jsem se také dozvìdìl, e Fanda není jenom tichý a uzavøený , ale také má chvíle, kdy je naopak velmi neklidný a divoký. V tìchto chvílích ho nelze nijak zklidnit. Jako by v nìm byli dva rùzní lidé, shrnula maminka se slzami v oèích. Kdy na mì chlapeèek poprvé pohlédnul, vidìl jsem v jeho oèích strach i apatii. Silnì svíral ruku své mámy a nechtìl se jí pustit. Pøemý lel jsem, zda neoèekává, e zase bude muset vyprávìt o tìch nepøíjemných vìcech, okolo kterých dospìlí u nadìlali tolik rozruchu, o vìcech, za které se stydí a zároveò na nì nemù e pøestat myslet. Proto jsem ho ujistil o úèelu na eho setkání, jako o anci vìci, které ho trápí, lépe pochopit a pak je spolu napravit, aby ho u tolik netí ily . Samozøejmì jestli sám bude chtít. A Fanda zjevnì chtìl. Poté, co jsem ho je tì jednou ujistil, e se spolu vùbec nemusíme bavit o tom, o èem se se mnou bavit nechce, pustil svou mámu a s odevzdaným výrazem se posadil do køesla. Øeè jsem zamíøil na jeho zájmy, oblíbené sporty, hry, kamarádství, kolku apod. Bylo vidìt, e je rád, e se zajímám o v echno, co se ho mù e týkat, a nejen o to , co zøejmì sám je tì nedokázal ani pojmenovat, nato tomu porozumìt. Aby mìl mo nost pochválit se, ptal jsem na to, v èem se cítí být nejlep ím ve tøídì a co nejradìji dìlá. Jak se rozpovídal, byla jeho nervo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181622
LECHTIVÉ TAJEMSTVÍ (FANDA, 5 A 15 LET) / 99
zita èím dál men í. K pøekvapení rodièù mì pak ujistil, e za mnou pøijde i pøí tì. Na druhé náv tìvì se osmìlil sáhnout i na hraèky. Z krabice zvìdavì vytahoval zvíøátka, na chvíli se zastavil u zebry a u slona, aby se pak na del í chvíli vìnoval oblíbeným autùm. Vybral se nákladní dodávku a osobní auto a zaèaly závody. Jezdil s nimi po koberci po celém pokoji, stále rychleji a divoèeji. Auta do sebe nará ela, Fanda se tomu hlasitì smál a nad enì køièel. V jeho hlase jsem poznával vzru ení i zdì ení. Vyzval mì, abych si hrál s ním, a nabídnul mi dodávku. Podle herních instrukcí jsme se zaèali honit po koberci. Jeho autíèko se v dy nechalo dostihnout a nechalo do sebe mým autem vrazit anebo se nechávalo pøejet pøes kapotu. Pak navrhnul, abychom autíèka nechali zmizet pod postelí. Zmizení a nacházení trvalo asi deset minut. Auta zají dìla a vyjí dìla zpod postele a Fanda vzru enì výskal a smál se. Trval na tom, abych se smál také, a zlobil se, kdy jsem se nesmál dost nahlas. Na konci hodiny byl zcela vyèerpán, ale skonèit nechtìl. Nebylo lehké usmìrnit ho, abychom se mohli v klidu rozlouèit. Na tøetí hodinì si vybral z krabice modely rùzných divokých a domácích zvíøat. Zvíøata spolu hrála takovou hru , e se navzájem po írala. Pøipadalo mu to moc zábavné. Po chvíli vzal stranou lvíèe a slona. Jsou kamarádi, vysvìtloval a rychle je odlo il zpátky do krabice. Proè si tedy spolu nehrají? zeptal jsem se. Nevím, asi nesmìjí, odpovìdìl a u sahal na dal í zvíøata. Cítil jsem, e Fanda mi v této chvíli dával pøíle itost zeptat se na nìco podstatného. Nesmìjí si hrát, to je zvlá tní. Proèpak ne? zeptal jsem se. No, oni si dìlali zle. A jak si dìlali zle? No, já nevím, mo ná si nedìlali zle já nevím. Myslí si, e je jim to teï líto? Ne, to jsou jenom hraèky, smál se mi. Chvilku si pohrál, pak se koukal pøed sebe, jako by èekal, co øeknu. Vidím na tobì, e jsi trochu zmatený a také mo ná smutný. Hmm, odpovìdìl. Sly el jsem, e se v poslední dobì kolem tebe dìly vìci, kterým mo ná úplnì nerozumí . Hmm, pøikývnul. A mo ná ti je to také líto, jako je to líto tìm zvíøátkùm. Trochu jo, pøiznal se a smutnì svìsil hlavu. Poté, co jsem vyjádøil lítost nad jeho smutkem, jsme se shodli, e by bylo dobré, kdybychom si mohli povídat i pøí tì. Na schùzce s rodièi jsem doporuèil zahájení pravidelných terapeutických sezení s Fandou. Tatínek potøebu dal í péèe o syna pøíli nechápal. Chtìl, abych mu pøesnì vysvìtlil, v èem jeho syn trpí a jestli to má souvislost s tím, co pro il. My nevíme, co se vlastnì dìlo, nebo nedìlo, nechceme to nafukovat, tøeba o nic ne lo, rozumíte, normální klukovina
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181622
100 / EMOÈNÍ PORUCHY V DÌTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ
Slovo normální znìlo z úst tatínka v elijak, jenom ne normálnì. On i matka samozøejmì vìdìli, e to, co se stalo, bylo nejen divné , ale také stra né a odporné . Mo ná proto bylo pro nì tak tì ké pochopit, co se vlastnì mezi jejich synem a jeho bratrancem odehrávalo a jaký to mìlo pro chlapce, pro nì a pro celou rodinu dopad. Jako by na jedné stranì fakt zneu ití uznávali a na stranì druhé jej popírali nebo bagatelizovali. O nìco lépe ne otec, který si zjevnì pøál na celou zále itost co nejdøíve zapomenout, na tom byla matka. Ta dokázala Fandovy projevy chování, kvùli kterým pøi li, hodnotit více objektivnì, a také je dovedla dávat do souvislostí s minulými zku enostmi. Pro terapii chlapce to bylo pøíslibné. I u ní jsem v ak cítil jak tì ké a bolestivé téma nedávné minulosti je. Mohl jsem jenom odhadovat, s èím v ím je tento hrozný objev v její mysli spojen, jaké pøedstavy v ní zneu ívání syna vyvolává a s èím v ím se musí vnitønì vyrovnávat a bojovat. Pro otce homosexuálnì zneu itých synù je fakt zneu ití èasto spojen s pocity studu a strachem, kterému psychoanalytikové øíkají kastraèní, proto e je spojován s obavou ze ztráty mu né síly , maskulinity. Nejèastìj ími pocity, se kterými se rodièe obìtí sexuálního zneu ití potýkají, jsou v ak pocity viny za skuteèné nebo domnìlé selhání, za to, e svou dceru nebo syna neochránili. Rodièe se zlobí na sebe, e se o ubli ování vèas nedovìdìli, e jej nepøedvídali a e mu nezabránili. Málokterý rodiè si pøitom je rizika sexuálního násilí na dítìti plnì vìdom, nato aby s ním poèítal. Zneu ití dìtí se obecnì pokládá za spí e výjimeèný, okrajový jev vyhrazený nìkolika deviantùm , kteøí na dìti èíhají v køoví a na opu tìných místech. Pøitom v naprosté vìt inì pøípadù jsou dìti zneu ívány lidmi, které dùvìrnì znají. Mezi pachateli zneu ití jsou nejèastìji pøíbuzní z u í a ir í rodiny, pak následují osoby, které jsou s dìtmi v denním kontaktu. Obìtí zneu ití se dìti mohou stát pøi bì né èinnosti, v domácím èi výchovném prostøedí, nezøídka za zády svých rodièù. V rozporu s v eobecným vìdomím je tímto zpùsobem v na í zemi ublí eno nìkolika tisícùm dìtí a dospívajících roènì. Dal ím faktem, o kterém Fandovy rodièe, podobnì jako vìt ina rodièù u nás, nebyli informováni, je skuteènost, e sexuální uspokojování dospìlých pomocí dítìte nemusí probíhat nijak dramaticky a ne v dy ho doprovází násilí. Naopak. Dìti jsou do her dospìlých zasvìcovány a postupnì svádìny pomocí odmìn. Odmìny mohou mít formu materiální, napøíklad v podobì dárkù, ale také abstraktní v podobì pocitu výjimeènosti a dùle itosti. Obojí zøejmì hrálo roli i v pøípadì Fandy. Dùvìra k bratranci, radost z dárkù i pocit dùle itosti ze zasvìcení do tajné hry zøejmì hrály významnou roli v tom, e rodièe na zneu ívání tak dlouho nepøi li. A kdyby ho jeden veèer nenapadlo strkat tatínkovi jazyk do pusy, mo ná by k jeho zneu ívání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181622