km 473
km 195 UNTERHEID
SANKT JOHANN IM PONGAU
i na klikatosti cesty. V zatáčkách totiž vyrazí pramen vody nashromážděné a přelévající se ve skulinách. Je to sice nepohodlné, ale nic dramatického, i za silného deště vylijeme za hodinu jízdy z nádoby u spolujezdkyně jen asi litr vody. Míjíme městečko Gmunden56, příjemné lázně půvabně položené v místě, kde se řeka Traun vlévá do stejnojmenného jezera. V okolí byly nalezeny zajímavé prehistorické památky, méně vědychtivé návštěvníky zlákají spíše - dobovou terminologií - „moderně vypravené písečné lázně“ nebo „velmi vděčný“ výstup na horu Traunstein. Pospícháme, snad někdy příště… Lázeňská letoviska v okolí si bohužel nemůžeme užít, oblačnost klesla dosti nízko, prší, je chladno a čas běží. Je jasné, že z plánovaného kempování v Hallstattu nic nebude. Na silnici stojí voda, provoz znatelně polevil. Cestou k Bad Ischlu si to ovšem rapid vykračuje, jako by neznal únavu. Čtyřválec pravidelně běží, motoru se v takovém nečase doslova lépe dýchá. Do válců se totiž díky příznivé teplotě kolem 12 °C a vysoké relativní vlhkosti vzduchu dostane více kyslíku a benzin je proto efektivněji spálen. Co prospívá škodovce, naopak zmohlo navigátorku Petru. Trasa do Ischlu je vcelku jasná, může tedy odložit mapu i itinerář. Ještě před chvílí prohlašovala, že v hlučném a v zatáčkách se dost výrazně naklánějícím rapidu rozhodně neusne. Zvláště s ohledem na nízká opěradla, která nám při naší plus minus dvoumetrové výšce sahají jen do půlky zad. Po chvíli ale už navigátorka tluče špačky, nashromážděná únava z přípravy cesty, časné vstávání a více než dvanáct hodin ve veteránu ji zmohlo. Zdeněk zatím svírá oběma rukama volant a představuje si, jak tenké pneumatiky s mělkým diagonálním dezénem rozřezávají skoro souvislou vrstvu vody na vozovce. Raději zpomaluje, aby se vyhnul akvaplaninku. V půl šesté večer archaická škodovka zastavuje na okraji lázní Bad Ischl. Když sem přijel 21 let po císařově smrti Karel Čapek ve „spodovém“ rapidu, žilo tu 10 000 lidí a navzdory republikánskému zřízení stále vládl monarchistický duch. Jsme rádi, že už máme Ischl prochozený ze svých předchozích návštěv za lepšího počasí. Rukou psaný doplněk itineráře upozorňuje na zážitky ze zámku a zámecké zahrady, kam jsme se při minulé návštěvě podívali i my. Spíše než o zámek se jedná o vilu s původním vybavením, připomínajícím Františka Josefa I. a jeho nešťastnou manželku Sissi. Než ji anarchista Lucheni probodl pilníkem, toulala se císařovna z nudy a manželského osamění světem a sbírala ostrovy, jako jiný shromažďuje třeba pivní etikety. Tentokrát je město prázdné, okolní pohoří můžeme kvůli nízké oblačnosti jen vytušit. Ubytováváme se ve stylovém penzionku Gasthaus zu Bären. Po 380 kilometrech z Prahy a zhruba dalších třiceti z Berouna brzy usínáme navzdory bujaré oslavě číchsi narozenin v suterénu.
56
Gmunden bylo místo, kam se na sklonku války uchýlila z bombardovaného Německa rodina Ferdinanda Porsche a kde s nejbližšími spolupracovníky jeho syn Ferry roku 1948 odstartoval kariéru známé značky sportovních vozidel. Oba Porscheové nás zajímají i proto, že ještě ve 30. letech používali československý pas otevírající jim dveře do světa lépe než německý.
98
Rakouskem včera a dnes
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181549
Probouzíme se do poměrně jasného počasí, na zdravém vzduchu nám vytrávilo. Snídaně je poměrně bohatá a nemusíme hostitele přesvědčovat, jak nám chutná: vždyť jsme ve čtyřech lidech zdolali skoro čtvrt kila másla, o ostatním nemluvě. Nadějný začátek dne se však ještě během snídaně kazí a deštivá série zřejmě jen tak neskončí. Z Dolní Březinky, „týlu“ výpravy, dochází od Zdeňkových rodičů dlouhá SMS s nepříliš povzbudivou předpovědí počasí pro Ischl i další body proponované trasy. Co je nám tedy platné, že nás itinerář vede kolem půvabného jezera St. Wolfgang. Můžeme jen ze vzpomínek vylovit dojem, že patří k nejkrásnějším vodním plochám v Solné komoře. Je jedenáct kilometrů dlouhé a dva široké, dosahuje hloubky až 112 metrů. Stejnojmenné městečko zůstává na protilehlé straně jezera, než kudy nás vede krásná silnička. Panoramatu dominuje vrchol Schafberg (1780 m), na nějž usnadňovala již před více než sedmdesáti lety výstup zubačka. Využil ji i Karel Čapek? Nevíme –
V notebooku si s sebou vezeme fotografické vzpomínky na lepší časy, kdy jsme jezero svatého Wolfganga zastihli v méně uplakané náladě
V posmutnělé atmosféře dál lovíme z paměti naše předchozí návštěvy Solnohradska, třeba túru v horkém dni do kopců nad St. Gilgenem (s krásným výhledem na masiv Dach steinu), vyjížďku na Loser panoramatickou silnicí, romantickou plavbu elektrickým dvoumístným člunem po přilehlém jezeře, nebo dvoudenní, kaloricky a zvláště na sacharidy bohatý odpočinek v zámeckém hotelu s výhledem na uklidňující, jen mírně zčeřenou vodní plochu. Přestože tentokrát spíše okolní krásy tušíme, než vidíme, souhlasíme s tvrzením autoklubu o právě brázděné silnici: „Jest považována za nejlepší cestu Solnou komorou.“ Po třiapadesáti kilometrech z Bad Ischlu se ocitáme v centru Salcburku. Čapek a jeho doprovod zřejmě byli z prvního dne přesunu stejně unaveni jako my, proto strávili druhou noc právě zde. Bohužel se nám nepodařilo vypátrat zahrádku hostince „Sterntreu“ (?, špatně čitelný rukopis v itineráři), tedy ani porovnat, zda platí postřeh: „Je to jako Flekovic, ale má to úroveň! Výborné pstruhy!“ Rakouskem včera a dnes
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181549
km 473
km 195 UNTERHEID
SANKT JOHANN IM PONGAU
Originální partitura salcburského rodáka Mozarta v jeho muzeu
Po opuštění Salcburku doporučujeme spojit zastávku na protažení těla ztuhlého cestováním s návštěvou atraktivního zámku Hohenwarten s pestrou škálou expozic prezentovaných i v češtině.
Lesnatým údolím Salzachu vede klikatá silnice již tehdy prý dobré kvality přes průsmyk Lueg s maximálním stoupáním 17 % a klesáním 15 %. Názvy městeček připomínají, že se v této oblasti tradičně těží sůl – německy Salz, ještě dříve označovaná Hall. Odtud Hallstatt nebo – na naší trase ze Salcburku aktuální – Hallein. Zajímavý pohled do zákulisí těžby bílého minerálu nabízí expozice muzea v nedalekém německém Berchtesgadenu, zvláště se nám líbilo sjíždění do podzemí a mezi jednotlivými patry po dřevěných skluzavkách, přičemž prošoupání nohavic brání zapůjčené zástěry ze silné kůže.
Nad Berchtesgadenem, na samotě Berghof, vyrostlo ve třicátých letech Hitlerovo oblíbené letní sídlo. Z jeho terasy se prý před očima návštěvníků otevírala jedna z nejkrásnějších vyhlídek na místní Alpy. Zpočátku se turisté mohli dostat prakticky až k fýrerově rezidenci, později však byl areál uzavřen. V osudném roce 1938 se zde konalo jedno z klíčových jednání mezi Hitlerem a britským premiérem Chamberlainem, v současné expozici najdete také fotografie zachycující další významné osobnosti nadbíhající jednomu z největších zločinců v dějinách. Vítězní Spojenci po válce zbořili tento dům i celý areál zahrnující vily vysokých pohlavárů toužících být z kariérních důvodů „Vůdci“ vždy na blízku, ale také kasárna SS a mateřskou školku pro děti zaměstnanců. Američané nenechali kámen na kameni, aby se z Berghofu nemohlo stát poutní místo neonacistů. 100
Rakouskem včera a dnes
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181549