edice PRO RODIÈE
telné. Problém bývá v tom, že se po èase opakují. Jeden vztah poznamenaný handicapem konèí a je tu další, v nìèem ovšem podobný pøedchozímu.
Stáøí nás moøí A: Nejsem zvyklý vykládat o svých problémech, natož vyhledávat psychologa. Teï ale opravdu nevím kudy kam a pochybností i otázek mám moc. Nejsem utrápený z rodiny, dcery studují na vysoké škole, já ještì pracuji. S manželkou vycházíme pomìrnì dobøe. Problém zaèal pøed lety a nenápadnì. Moje matka je vdova, vychovala nás spoleènì se sestrou sama. Po smrti otce se nám maximálnì vìnovala. Byl jsem už jako kluk sice jediný, ale zároveò i „nejstarší chlap“ v rodinì. Maminka mì vedla k zodpovìdnosti. Poèítala s tím, že jednou pøevezmu starost a péèi o ni, o barák, o zahradu. Že se prostì postarám. Jako mladému klukovi mi to lichotilo. Pøipadal jsem si starší a jaksi významnìjší. Uèil jsem se dobøe, vystudoval jsem a to znamenalo jít pracovat do mìsta. Je to 85 kilometrù. Mladší sestra si naštìstí našla kluka ve vesnici, odkud pocházíme. Jako svatební dar dostali pozemek a postavili si domek. Maminka se starala o náš rodný dùm a o malé hospodáøství, dlouho všechno šlo svým tempem. Pak zaèala mít rùzná onemocnìní, která podceòovala. Byla zvyklá všechno léèit „vypocením pøes noc“ a mátovým èajem s trochou tøezalky a dobromyslu. Když bylo moc zle, tak pøidala štamprlièku slivovice. Jenže to jednou nestaèilo. Její zdravotní stav se zhoršoval. Nejdøív nenápadnì, potom rychleji. Dnes lékaø mluví dokonce o podezøení na staøeckou demenci. Navíc chodí o francouzských holích. Užívá mnoho lékù a bez pomoci být nemùže. Naštìstí na druhém konci vesnice bydlí moje mladší sestra a ta jí pomáhala se vším, co bylo tøeba. Jenže jen do èasu… B: Jak èasto jste se s maminkou vídali? A: Jednou nebo dvakrát za mìsíc. Je to pøece jenom dost daleko. Obvykle jsme se vidìli o víkendu. Snažil jsem se kolem domu udìlat, co bylo tøeba. Ale hlavnì jsme se spoleènì se sestrou snažili ji pøemluvit, aby bydlela u ní. Tam by mìla vlastní pokoj a klid. Sestra má dìti již odrostlé a samostatné. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181531
VZTAH MATKY A SYNA
Maminka ale nechtìla jít ze svého nikam jinam. Dokonce zaèala být podezíravá vùèi nám – vlastním dìtem. Sestru obvinila, že jí vzala nìjaké peníze… To byl úplný nesmysl. Sestra je v tomto smìru až úzkostlivì peèlivá a solidní. Jenomže to byl jen zaèátek. Situace se vyhrotila, když se mamince jednoho dne koncem srpna zamotala hlava. Upadla a pohmoždila si kyèelní kloub. To bylo veèer a ona zùstala bezmocnì ležet na zemi až do následujícího dne, kdy ji objevila sestra. Pak byla nìjakou dobu v nemocnici a potom asi dva mìsíce u sestry doma. Já s rodinou jsem ji vzal k nám na Vánoce. Myslím, že se jí to líbilo, jenom se ale stále ptala, kdy už pojede domù? B: Jela pak domù, nebo k sestøe? A: Nakonec šla k sestøe. Tam vydržela ještì mìsíc. Za tu dobu byla sestra tak vyèerpaná a zaèala mít ke všemu problémy se svým manželem, že se nedalo pokraèovat. Rozhodli jsme se se ženou, že matku vezmeme alespoò na nìjakou dobu k nám domù. Byla to pro mne urèitá povinnost, vrátit mamince všechno dobré, co pro mne udìlala. Protože moje žena je již v pøedèasném starobním dùchodu, pøipadl ovšem nejvìtší díl péèe na ni. Je trpìlivá, ale nebyla to pro ni legrace. Maminka ji obèas nepoznávala, chovala se k ní jako k cizí osobì. To by snad ani nevadilo. Horší bylo, když moji ženu obviòovala, nadávala, že ji držíme v bytì, kde nechce být, že nám jde o její dùchod a barák atd. Žena se tak dostala na dno svých sil. Abych to zrychlil – nastalo léto, my odvezli maminku k ní domù, zajistili peèovatelku, pomáhala sestra a také alespoò èásteènì i moje žena. Jenže ani tak to nešlo. Jako jediná možnost se rýsuje umístìní do ústavu, ať už by šlo o léèebnu dlouhodobì nemocných, nebo o domov dùchodcù. B: Chápu takovou úvahu. A: Jedna vìc je pochopit a druhá vìc je dovolit. Mnohokrát jsem to sám i se ženou a se sestrou rozebíral a nemohu se s tím smíøit. Maminka mne vychovala tak, že mojí prvoøadou povinností je postarat se o své blízké. Mùj zmatek a pocity viny se stále stupòují. Rozumovì si nutnost daného øešení pøedstavit dovedu. Citovì se s ním vyrovnat nedovedu. Jsem jako v kleci. V noci mne budí strašné sny. Trápí mne, že jsem matku zklamal a svým zpùsobem ji donutil k rezignaci. Její domek a zahrádka kolem pro 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181531
edice PRO RODIÈE
ni pøedstavují pojítko s minulostí. Když ho ztratí, obávám se, že život vzdá. Nevím, co mám dìlat, a vyèítám si, že jsem doposud nenašel øešení. Když èlovìk stárne, musí se vyrovnat s mnoha problémy, ale bezmoc rodièù patøí mezi nejhorší. B: Máte pocit, že jste udìlal, co bylo ve vašich silách? A: Mám takový pocit… Jenomže to bylo málo… Vlastnì všechno, co jsem opravdu mohl, jsem neudìlal. Je mi to líto, strašnì líto… Je otázkou, zda nejprve sestra a zvláštì pak manželka nìco podobného vùbec zvládnou, zda je to v jejich silách. Náš muž o tom dlouho nepochybuje. Situaci øeší, když se stává neúnosnou. Tohoto rysu jsem si povšiml nìkolikrát u mužù vychovávaných matkou. Váhal jsem, zda zaøadit právì tento úryvek z rozhovoru, a pokud jej zaøadit, tak na jaké místo. Nabízí se nìkolik možností, nìkolik rovin, jak jej interpretovat. Lze si mimo jiné povšimnout jakéhosi pøesunu výkonu zodpovìdnosti. Syn má k matce evidentnì hluboký vztah a chce pro ni uèinit vše, co je možné. Výkon tohoto rozhodnutí je ovšem v mnohém na jeho ženì. Takový pøesun bývá tìmi, kdo o nìm rozhodnou a èasto i manipulací prosadí, znaènì podcenìn. Peèovat o starého èlovìka je nesmírnì nároèné a v rodinì obvykle nedostateènì oceòované, zvláštì je-li provádìno pøevážnì ženami, bez dostateèné úèasti „mužského principu“. Život matky nutí být ženami do nepohody, ale pøece jen i tato nutnost má své hranice. Neprohloupí, pokud synovi ukáží, že i motivované ženy mají své meze. Ožehavé je též zdùraznìní postu „hlavy rodiny“ u nejstaršího dítìte. Dítì totiž zùstává dítìtem, stylizace do role „nejstaršího muže“ je pro nì pomìrnì nároèná, a pøitom stále zùstává jen stylizací. Velmi ošidné je úkolování dítìte pøedstavou, že se o nás „jednou“ bude muset postarat. Nìkdy to objektivnì vzato možné je, a jindy to zvládnutelné není. P.S.: Problém zmínìný v rozhovoru jsem probíral s vysokoškolskými studenty sociální páce. Ve skupinì mìli vytvoøit i jakési shrnutí svého názoru na tam naznaèené otázky. Závìr, platný spíše obecnì, znìl: „Dávejte mamince na srozumìnou,
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181531