Vztah matky a dcery (Ukázka, strana 99)

edice PRO RODIÈE

1. To nejdùležitìjší, co se dítì mùže nauèit, je poslušnost.

2. Dítìti by se nikdy nemìlo dovolit, aby prosazovalo svoji vùli proti vùli rodièù.

3. Dítì by nikdy nemìlo pøed rodièi nic tajit.

4. Mám radìji dítì tiché než hluèné.

5. Když se dítì vzteká, je tøeba nauèit ho, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Tj. rozzlobit se na nì.

6. Za sexuální hry se sebou samotným (masturbaci) je vhodné dítì potrestat.

Vyhodnocení V rozsáhlém americkém výzkumu byla nejprve zjištìna míra pøedsudkù dìtí ètvrtých až šestých tøíd. Pak dotazníkem zjistili výchovné postoje jejich matek. Matky dìtí s pøedsudky vùèi menšinám se odlišovaly od matek dìtí bez pøedsudkù právì souhlasem s citovanou šesticí položek.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181530

VZTAH MATKY A DCERY

Co to je, když se øekne ambivalence

6

V dobách, kdy jsou dìti malé, je fyzická, a tudíž i psychická blízkost mezi dcerou a matkou dána. Fyzického kontaktu má matka s dcerou obvykle ještì více než kontaktu se synem. Souvisí to s obecnì vìtší mazlivostí ženského pohlaví. Èas plyne a dospìlá žena chce být sama sebou. Od koho se zaèít odlišovat než od toho, kdo je nejblíže, tj. od mámy. K tomu je dcera pøipravena i vývojovì díky dìtské kritiènosti. Vidí chyby matky. Pomìrnì brzy si uvìdomuje, co by bylo možno dìlat jinak a snad i lépe. Zároveò ovšem matku kopíruje, pøejímá její projev, tón hlasu. Vytváøí spolu s ní spoleèné rituály, volí podobná slova. „Podobná“ zde neznamená stejná. V rámci rozdílného „generaèního slovníku“ jde o slova s podobným emoèním nábojem. Protože své je každému milé, mùže být matka vyvedena z míry zjištìním, že dcera jedná jinak, než jednala ona. Pøitom ono jiné chování mùže být sice formálnì odlišné, ale zároveò mùže mít spoleèného jmenovatele tøeba provokaci proti zavedeným poøádkùm v rodinì.

Když si vám bude blízký èlovìk stìžovat na své problémy, které nemùžete øešit, byť s ním sebevíce cítíte, asi zareagujete stylem „všude je nìco“. Matka si namátkou stìžuje, že stále nìco hledá. Dcera kontruje, že zrovna vèera zoufale hledala cestovní pas, než si uvìdomila, že ho zapomnìla v autì. Matka barvitì popisuje, jak ji bolí záda a jak bolest vystøeluje smìrem k pravé lopatce. Dcera to slyšela již stokrát. Pomoci matce nedokáže, ale chce projevit úèast. Odpoví tedy, že i jí nìco bolí. Dceøi se ani jedno, ani druhé naøíkání pøíliš nelíbí. Když už by si chtìla stìžovat na vlastní zdravotní stav, dala by pøednost skuteèným steskùm, pøed uklidòováním matky prostøednictvím popisu vlastních neduhù. Poslouchat stále dokola maminèiny stížnosti, to také není nic pøíjemného.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181530

edice PRO RODIÈE

Existují desítky srovnatelných zkušeností lidského èi specifiètìji øeèeno ženského údìlu.

Matka dceøiny problémy kdysi sama prožila. Dává jí najevo, že ví jak jí je, staèí když si vzpomene na vlastní zkušenost. Dceru taková analogie na jedné stranì uklidòuje (pøece jen asi nebude tak zle), na stranì druhé ji ovšem rozèiluje. Je dospìlá, svéprávná, žije v jiné dobì a jiných spoleèenských podmínkách, než ve kterých žila matka v jejím vìku. Pomyslná houpaèka „být jako matka, jednat a postupovat jako ona“ a „být zcela jiná“ se mùže zastavit na jedné z vychýlených stran. Mùže se støídat podle nálady, podmínek a situace. O ambivalenci je tak postaráno.

Matky dnešní generace mladých žen vyrùstaly v podmínkách pomìrnì pøísné sociální kontroly. Pokud nezlobily mocné, což vìtšinou opravdu nedìlaly, mìly relativní sociální jistoty. Neoèekávalo se a netolerovalo výraznìjší vyboèování z øady, z prùmìru, obvyklého životního stylu. Tyto dámy si mnohdy nestaèily uvìdomit, že dnes je vše jinak. Co není trestné, je možné. A z ledasèeho lze díky dobrému advokátovi vyjít tak, že se spravedlnost èervená. Pøejí svým dcerám úspìchy, ale bojí se nebo nesouhlasí se zákrutami na cestì k nim.

Tìch rozdílù! Každé tøetí dítì v Èeské republice, v kraji Karlovarském dokonce každé druhé, se rodí neprovdané matce. Nesezdané soužití s odkladem narození dítìte do vìku, kdy v minulém režimu již žena byla (málem) babièkou. Návrat z práce až veèer, taxi, obložené chlebíèky nebo pizza a cola objednané telefonem místo poøádného domácího jídla k veèeøi. Vždyť ještì v dobì, kdy matka chodila do školy, se u nás docela vážnì psalo o imperialistických útoènících zdrogovaných coca-colou a štvavých rytmech rocku, èíhajících za šumavskými hvozdy s mandelinkou bramborovou. Z toho, co dámy nepoznaly a èemu pøíliš nerozumí, opìt vzniká mix kladných a záporných pocitù. Jedním slovem ambivalence.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181530