edice PRO RODIČE
Jistě přeháním, svět není černobílý, ale důkazy, že to funguje (a jak!), najdete nejen v dokumentaci logopeda, ale i v literatuře. …A co si myslíte o ženě, která je roztomilou hostitelkou celého skautského oddílu, s nímž trávila deštivý víkend v malém domku bez veškeré pomoci, a batoh se zásobami zůstal zapomenut v přístavu. Táž žena pozvala na dva týdny šest vnoučat mladších šesti let a všechna přijela. Na děti měla kouzelné zaklínadlo – ignorovala veškeré jejich chyby, nedostatky a poklesky a zdůrazňovala i docela malinké ctnosti. Říkávala: „Namísto abyste Tomymu od rána do večera vysvětlovali, že je nejhorší dítě Spojených států amerických – což může být pravda – polkněte aspirin a pochvalte ho, že si hezky zavázal boty. Skoro každý se raději proslaví jako přeborník ve vázání bot než tím, že nakopl kočku.“ Ubrečánkům tvrdí, že jsou roztomilí; rváčům, že jsou stateční; nešikům, že jsou šikovní; lhářům, že jsou čestní! Tenhle recept někdy zabírá taky na manžele, ale bývá zapotřebí silnějších prostředků, než je aspirin. (Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal) Abychom ale zůstali u tématu – totiž u rozvoje řeči. Slyší-li dítě mockrát za den: „Znovu, oprav se, zase špatně,“ sice se opraví, ale sotva vezme nácvik výslovnosti za svůj. Spíš ho bude brát jako otravnou povinnost, začne se vyhýbat slovům s příslušnou hláskou a podle své povahy nutná cvičení bud‘ přetrpí, nebo se začne bránit, utíkat, odmlouvat. Naopak – jestliže dítě slyší místo „ty se musíš naučit…“ spíš „my se naučíme“ a jestliže se mu občas dostane pochvaly, bude jeho postoj ke cvičení jiný („vidíš, jak už ti to jde, teď se ti to docela povedlo“, nebo „teď nám to sice moc nešlo, ale zkusíme to za chvilku a určitě se ti to povede“). Nadšené bude málokdy, ale přistoupí ke cvičení jako k úkolu, který je prostě třeba udělat a který je občas i zábavný.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181521
VÝVOJ DĚTSKÉ ŘEČI KROK ZA KROKEM
Logopedická péče
4
Veškerá výchova má nejtrvalejší výsledky, začíná-li už od nejútlejšího věku dítěte. M. Sovák
Lidská řeč je z hlediska vývoje člověka jako živočišného druhu nejmladší funkcí, je proto snadno zranitelná. Čeština patří navíc gramatikou i hláskovou skladbou mezi poměrně obtížné jazyky. Proto se často stává, že přes veškerou snahu rodičů děti potřebují při vývoji řeči odbornou pomoc. První signály poruchy se dají zachytit ve věku, kdy děti začínají chodit do mateřské školy. Řada učitelek v mateřských školách absolvovala základní školení, které jim umožňuje především snáze a včas rozpoznat odchylky ve vývoji řeči. Poněkud přesnější informaci mohou podat rodičům logopedické asistentky. Jsou to učitelky mateřských škol, které absolvovaly krátkodobý logopedický kurs. Náplní kursu je seznámení s nejčastějšími poruchami řeči a základními metodami odstraňování poruch výslovnosti. Hlavním a důležitým úkolem logopedických asistentek je prevence poruch řeči, osvěta a také vyhledávání dětí ohrožených některou poruchou komunikace. Podle místních podmínek se také logopedické asistentky zabývají odstraňováním nejčastějších poruch výslovnosti. Protože rozsah kursu je malý a neumožňuje seznámení s celou rozsáhlou metodikou, jsou logopedické asistentky (nebo měly by vždycky být) ve spojení s logopedem. Dítě, o které se stará logopedická asistentka, by mělo projít aspoň vstupním vyšetřením v ambulanci, aby se vyloučila závažnější porucha, která může vypadat jako porucha výslovnosti. I když dítě dochází k všeobecné
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181521
edice PRO RODIČE
spokojenosti k asistentce, je účelné dohodnout si čas od času kontrolu v ambulanci, aby se mohly včas podchytit všechny obtíže, které někdy provázejí vývoj řeči. Péče poraden v mateřských školách se totiž zaměřuje jen na úpravu jednotlivých hlásek. Logopedie se studuje v současnosti na vysokých školách pedagogického směru a studium je ukončeno státní závěrečnou zkouškou. Logoped je tedy absolventem vysokoškolského studia a složil státní zkoušku. Může pracovat v pedagogicko-psychologické poradně, jako učitel ve speciální škole, v různých léčebnách či lázeňských rehabilitačních zařízeních a ve zdravotnictví. Tam má povinnost dále se vzdělávat podobně jako lékaři a musí složit speciální zkoušku, obecně známou jako atestace. Klinický logoped (logoped s atestací) poskytuje veškerou logopedickou péči dětem i dospělým. Ve zdravotnických zařízeních jsou logopedické ambulance organizačně začleněny nejčastěji k dětským oddělením nebo k ORL oddělením. Podle potřeby pracují ale kliničtí logopedi i jinde, např. na interně nebo neurologii (mozkové příhody a stále častější poúrazové stavy), na rehabilitačních odděleních, foniatrii, dětské psychiatrii, v léčebnách dlouhodobě nemocných aj. Splní-li klinický logoped předepsané kvalifikační požadavky, může pracovat i samostatně (obvykle má smlouvy se zdravotními pojišťovnami). Délka jedné lekce je různá. Závisí na řadě různých okolností. Na typu a závažnosti poruchy, na stáří dítěte, jeho zájmech. Neměla by ale být kratší než 20 minut. Je totiž třeba navodit klidnou, uvolněnou atmosféru. Časový stres, spěch a netrpělivost rozhovoru nebo nácviku nových věcí nesvědčí. Ani u plačícího, dlouhým čekáním unaveného nebo mrzutého dítěte nelze odpovědně posuzovat stav řeči, o vyzkoušení různých metod ani nemluvě. Nejčastěji se délka lekce pohybuje kolem 30–45 minut. Přítomen je vždy někdo z rodičů nebo jiná dospělá osoba. Individuální logopedickou péči, o níž se rodiče dozvídají jen prostřednictvím notýsku, nelze považovat za přijatelnou. („Oni s ní cvičili ve školce.“ „A co?“ „No, já
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181521