edice PRO RODIČE
Jistě přeháním, svět není černobílý, ale důkazy, že to funguje (a jak!), najdete nejen v dokumentaci logopeda, ale i v literatuře. …A co si myslíte o ženě, která je roztomilou hostitelkou celého skautského oddílu, s nímž trávila deštivý víkend v malém domku bez veškeré pomoci, a batoh se zásobami zůstal zapomenut v přístavu. Táž žena pozvala na dva týdny šest vnoučat mladších šesti let a všechna přijela. Na děti měla kouzelné zaklínadlo – ignorovala veškeré jejich chyby, nedostatky a poklesky a zdůrazňovala i docela malinké ctnosti. Říkávala: „Namísto abyste Tomymu od rána do večera vysvětlovali, že je nejhorší dítě Spojených států amerických – což může být pravda – polkněte aspirin a pochvalte ho, že si hezky zavázal boty. Skoro každý se raději proslaví jako přeborník ve vázání bot než tím, že nakopl kočku.“ Ubrečánkům tvrdí, že jsou roztomilí; rváčům, že jsou stateční; nešikům, že jsou šikovní; lhářům, že jsou čestní! Tenhle recept někdy zabírá taky na manžele, ale bývá zapotřebí silnějších prostředků, než je aspirin. (Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal) Abychom ale zůstali u tématu – totiž u rozvoje řeči. Slyší-li dítě mockrát za den: „Znovu, oprav se, zase špatně,“ sice se opraví, ale sotva vezme nácvik výslovnosti za svůj. Spíš ho bude brát jako otravnou povinnost, začne se vyhýbat slovům s příslušnou hláskou a podle své povahy nutná cvičení bud‘ přetrpí, nebo se začne bránit, utíkat, odmlouvat. Naopak – jestliže dítě slyší místo „ty se musíš naučit…“ spíš „my se naučíme“ a jestliže se mu občas dostane pochvaly, bude jeho postoj ke cvičení jiný („vidíš, jak už ti to jde, teď se ti to docela povedlo“, nebo „teď nám to sice moc nešlo, ale zkusíme to za chvilku a určitě se ti to povede“). Nadšené bude málokdy, ale přistoupí ke cvičení jako k úkolu, který je prostě třeba udělat a který je občas i zábavný.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181521