Podobně jako u mužů, představují bezesporu i u žen temperamentové rysy charakteristiku nejen do značné míry vrozenou, ale zároveň v průběhu života i poměrně stabilní a neměnnou. Temperament lze považovat za charakteristický způsob reagování na okolní svět. Některá partnerka je tedy (podobně jako milá Renátka) jaksi vznětlivější, jiná naopak umírněnější. Zvláštní kouzlo mívají pro řadu mužů také ženy temperamentově spíše křehké a emočně zranitelné. Vedle nich si téměř každý připadá najednou jako silný ochránce, někdy dokonce zachránce. Podobné vztahy mají v sobě však zvláštní patologickou a pro trvalejší soužití často zničující rovnováhu. Jako bychom se ocitli v pasti, ze které není úniku. Jedna varianta je, že nadále hrajeme s těmi kartami, které jsme na počátku vztahu dostali do ruky. Což pak ovšem znamená, že se stupňuje nejen partnerčina závislost, ale zároveň i nároky, které jsou na jejího zachránce kladeny. Mohou pak nabýt až nadhraniční velikosti, kdy už prostě nemáme nadále sílu zachraňovat. Naší snahu vystoupit z této role však může ona křehulka vnímat jako zradu, jako popření principu, na němž byl náš vztah od počátku budován. Nutno přiznat, že ani druhá varianta není zrovna snadná. Připustíme-li sice málo pravděpodobnou, ale hypoteticky snad přec jen možnou alternativu, že život naši „melancholičku“ zocelí a ona je schopna se postavit více na vlastní nohy, pak se zase pro změnu můžeme sypat my. Náš vztah přece stál právě na tom, že role v něm byly tak hezky a zřetelně rozděleny. O mnoho nadějnější nebývá ani vztah dvou melancholiků. Na počátku jim může sice vyhovovat oboustranná tendence pojmout jej jako vztah silně romantizovaný, po čase však začneme narážet na běžné životní starosti a romantický náboj se celkem zákonitě vytrácí. „Na vině“ je pak samozřejmě, kdo jiný než ten druhý!? Pravda, pokud se neuchýlíme k další možné variantě, a sice k tomu, že bychom se společně životem nějak profňukali. Samo o sobě jistě také nic moc, kdyby měly v tomto prostředí vyrůstat navíc ještě děti, pak už půjde spíše o horor než o romantický vztah dvou melancholiků. Přitom i pro muže platí již zmiňovaná zlotřilost. Tedy to, že v počátcích známosti nás často mohou přitahovat partnerky temperamentově spíše hodně vyhraněné, zatímco pro trvalejší soužití je jistá umírněnost bezeI 98 I
Výběr partnera.indd 98
28.9.2005 21:28:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181499
sporu vhodnější. Nejen „Ctirady“ tak může zaujmout emočně velice živé soužití s cholerickou ženou. Slabší z nich pak skončí podobně jako on, ti silnější najdou snad sílu se z takového vztahu vyvázat. Melancholičky budou zase hodně „oslovovat“ muže tří „S“ – slabé, slušné, spolehlivé. Vedle nich, a často pouze vedle nich, si užívají pocit „chlapáctví“; po čase však zjistí, že je pro ně strašně těžké, mají-li tu životní káru táhnout sami. Nejistý muž může zvolit naopak partnerku typu „klidná síla“, tedy ženu flegmatickou. Časem ale vedle ní může zas dost výrazně strádat po emoční stránce a snadno pak naletět nějaké té „Renátce“. Takže, ještě jednou a nikoli naposledy – „všeho s mírou!“. Což rozhodně neplatí pouze pro rysy temperamentu.
Povahové vlastnosti David Lenku mu snad nadělil sám osud. Pravda, jak se později ukázalo, osud zřejmě poněkud zlomyslný. David sám rozhodně nepatřil mezi nějaké hyperaktivní neposedy. Méně ohleduplně řečeno, byl dost lenivý. Tvrdil sice, že pouze nemá potřebu se stále za něčím pachtit a že umí odpočívat (v této dovednosti patřil skutečně minimálně k evropské špičce), ale nálepce „lenoch“ by se jistě velice důrazně bránil. Bez větších potíží se přece vyučil typografem, do práce docházel celkem řádně, co na tom, že si pak docela rád jen tak pohověl. Ať už sám doma, nebo v náručí některé z poměrně četných partnerek. S většinou z nich mu však vycházelo dobře především to hovění. Zpravidla šlo sice o vztahy pouze ambulantní, i tak by ale docela uvítal, kdyby mu alespoň někdy některá z nich u něj doma trochu poklidila, navařila, případně i cosi prádla přemáchla a vyžehlila. Jako naschvál byly však i ony zpravidla spíše na ono hovění. Ovšem Lenka byla jiná! Poznali se o prázdninách, už to bude bezmála deset let. Studovala knihovnictví, u nich v tiskárně byla na měsíční brigádě. David tam byl jediný jejím vrstevníkem; většina kolegů už přesluhovala nebo jim do důchodu zbývalo spíše pár měsíců než let. Davidův vztah s Lenkou byl I 99 I
Výběr partnera.indd 99
28.9.2005 21:28:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181499
od počátku založen na dosti pevném podkladě; jakýmsi základním kamenem byla pravá domácí svíčková. Lenka nechodila do místní kantýny, snažila se ušetřit, a tak si nosila jídlo z domova. Někdy něco studeného, jindy nějakou tu dobrůtku, kterou si pak v práci ohřívala na elektrické plotýnce. Brokolici, pečené cukety, dokonce i zeleninová rizota přecházel David celkem netečně. Ta vůně svíčkové ho však tenkrát doslova bacila do nosu. Utřel slinu a žoviálně utrousil, že se Lenčině mamince doopravdy povedla a zda by nemohl alespoň ochutnat. Po dvou soustech se dozvěděl, že ji nehotovila maminka, ale Lenka. Než dojedli, věděl už, že žije od dvanácti let sama s otcem, maminka zemřela na leukémii. David měl jeden vzácný dar – uměl naslouchat. A tak během pár dní zjistil, že Lenka zvládá nejen školu a celou domácnost, ale navíc hraje závodně házenou a ráda si na sebe občas něco ušije či uplete. Když po měsíci odcházela, měl pocit, že se už znají podstatně déle. Při loučení přiznal, že by se s ní ještě někdy rád viděl. Dala mu na sebe telefon, bude prý ráda, když jí někdy zavolá. Zavolal hned druhý den. Moc nepochodil, právě odjížděla na nějaké sportovní soustředění a musela taťkovi ještě navařit. Až se vrátí, ozve se prý sama. Dost ho překvapilo, když mu skutečně za dva týdny zavolala. Asi rok a čtvrt spolu „pouze“ chodili. Lenka pořád vymýšlela nějaký společný program, ví Bůh, kde na to brala čas a energii. Po půl roce prvně zavítala i do jeho hájemství. David se snažil předem trochu poklidit, Lenka však měla o poklizeném bytě evidentně dost jinou představu. Namísto hovění nastalo smýčení, praní, žehlení a vyváření. David se snažil nesměle sekundovat, Lenka ho však raději poslala na nákup. Ať se prý nevrací dříve než za tři hodiny. Radši si ještě jednu přidal. Když se vrátil, měl pocit, že si spletl dveře. Pár dalších týdnů se mu život změnil v jakousi zvláštní bojovku – to, když se snažil cokoli v tom uklizeném bytě nalézt. Pak mu ke druhým společným Vánocům věnovala vlastnoručně upletený svetr. David zjihl a požádal ji o ruku. Měl intenzivní pocit, že tohle bude ta pravá ženská do nepohody. Bůh ví jak by vše dopadlo, kdyby si Lenčin otec zrovna v té době nenašel novou partnerku. Lenka s ní moc nevycházela, dost těžce nesla, že by se o něj měla starat nějaká jiná. Možná i proto se k Davidovi tak rychle nastěhovala. Dnes jsou už tedy spolu hezkou řádku let. David by možná pouze polemizoval o tom, zda skutečně hezkou. Ani dva porody, ani trojí stěhování (pochopitelně z její iniciativy), ani náročné zaměstnání, dokonce ani věk Lence na její vitalitě nikterak neubraly. Možná spíš naopak. Zároveň však jaksi automaticky předpokládala, že by se k ní David a děti také mohli (a měli) přidat. Kdykoli I 100 I
Výběr partnera.indd 100
28.9.2005 21:28:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181499