volejbal_098-133.qxd
14.4.2005
8:32
Page 98
III. Role hráčů a týmová práce
Útok „Člověk se plně projeví teprve když měří síly s nějakou překážkou.“ (Antoine de Saint−Exupéry)
Individuální útok Individuální útok se obvykle provádí z třetího odbití po nahrání míče tvrdým úderem do soupeřova hřiště. Jsou ještě jiné způsoby zakončení útoku, kterými se budeme zabývat, ale hlavní formou zůstává tvrdě smečovaný míč. Jednotlivé fáze smečař− ského útoku se vážou na útok po vysoké nahrávce, tzv. normálu. To je nahrávka, z níž se učí útočit většina začátečníků a v mnoha situacích se užívá i v nejvyšších soutěžích. Útok je divácky nejatraktivnější částí volejbalu, jednak přináší tvořivost souhry nahrávače s útočícím hráčem, a zároveň souboj útočníka s blokem a obranou soupeře. Pro pozorovatele to je nejdynamičtější část hry. Aby však hráč dosáhl potřebného rytmu a dynamiky útoku, začíná pro něj akce podstatně dříve, než upoutá pozornost diváka.
Charakteristika úspěšného smečaře Úspěšný smečař musí mít velmi dobré skokanské schopnosti, výhodou je i výška a délka paží (to i při přihrávání). S rostoucí úrovní soupeřů rostou také nároky na kvalitní techniku smečování a pestrost úderů pro ovládání míče během útočení. Důležitou roli hraje také tvořivost ve spolupráci s nahrávačem i při samotném řešení situace útočníka proti soupeřově obraně a stabilita výkonu a důslednost v plnění role útočníka. „Brilantní okamžiky“ dovedou nadchnout diváky, ale jsou−li to ojedinělé akce, nemohou rozhodovat utkání. Úspěšný smečař by měl mít také schopnost čerpat poučení ze zkušeností, jak pozitivních, tak i z neúspěšných akcí.
Přesuny před kontaktem Útok je činnost, kterou obvykle vrcholí akce zahájená přihráním míče přilétajícího od soupeře. První variantou je rozvinutí útoku po příjmu podání (tzv. útok na „ztrá− tu“, jehož cílem je, aby soupeř ztratil právo podání). Druhou variantou po přihrání míče a po útoku soupeře je přechod do protiútoku. Před vlastním zahájením útočné akce (rozběhem) se musí útočník přesunout do vyčkávacího postavení pro útok. Dráhy přesunů musí být předem stanoveny vzhledem k umístění hráčů v pří− jmovém postavení a k místu určeného útoku, nebo vzhledem k postavení v obraně (ať na bloku u sítě, nebo v poli) a dohodnutém místě vedení protiútoku. Útoky v jednotlivých rotačních postaveních mají týmy obvykle stanovené a nacvičené. Výjimkou jsou situace, kdy první míč není rozehrán na nahrávače (např. nahrávač
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181493