mìnit. Vždy se ale snažím o to, aby konzultace primárnì vìnované asertivitì byly skupinové. Ostatní pak individuální. Skupinu tvoøí 10–15 osob. Nebráním se, ale ani nepodporuji návštìvy mimo výše naznaèený program, pouze v pøípadì akutního stresu. Co to stojí? Manželské a rodinné poradenství si pøes okolní rozvoj tržních mechanizmù zachovalo zásadu pro klienta je vše zdarma. Penìzi se tedy neplatí. Je užiteèné „zaplatit“ svojí dobrou spoluprací a schopností pøekonat tzv. odpor, tj. ne zcela vìdomou nechuť, opozici, obranu vùèi reálnému pohledu na situaci, jakož i vùèi zmìnì starých poøádkù. Ty jsou sice protivné, ale zabìhané. Zmìna totiž bolí. Odpor se mimo jiné projevuje zpochybnìním faktù, obviòováním poradce, výmluvami, zlehèováním vlastního chování i problému, pesimizmem a pochybnostmi o možnosti nápravy.
C o v á s è e ká , k d y p ø i j d e t e s p r o s b o u o pom oc ? Úvodní rozhovor Informaci o tom, jak asi probíhají úvodní rozhovory, získá ètenáø z ukázek, jež jsou v této knize pøetištìny. Co do reálií jsou upraveny, podobnost s tím, co trápí tøeba konkrétnì vás, je èistì náhodná. Styl práce je ale z ukázek zøejmý. Nejprve vyslechnu vaše trápení. Vyslechnu? To není úplnì pøesná formulace. Nejsem pøívržencem „poradenství sfingy“ s mlèícím poradcem. Ono vyslechnutí probìhne formou rozhovoru. Na poèátku je na velké vysvìtlování a interpretace èas. To ovšem neznamená, že bychom spoleènì nemohli lecjaký problém pøeznaèkovat, ukázat jej v jiném svìtle. Když se ženy zeptáte, zda ví, že „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“, což znamená mimo jiné i to, že se jedni od druhých liší v reaktivitì a v psychických potøebách, pak pøisvìdèí. Pøes tento souhlas ale vidíte, jak | 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181481
III. KAPITOLA
hodnotí jednání partnera po svém. Pøesnìji øeèeno, svým genderovým pohledem. Bezradná konzultuje s kamarádkou. Ta ji ovšem v onom genderovém pohledu svými interpretacemi spíše utvrdí. Lehce depresivní klientka tìžce snášela vyhranìné chování svého introvertovaného, schizoidního muže. Onen muž mìl pøedstavu o manželství jako o vcelku klapajícím stroji, do nìhož dává pohonné hmoty a provádí rozlièné technické kutilské opravy. Po návratu z práce cosi zahuhòal, najedl se s novinami pøed talíøem a odešel do své dílny, kde kutil. Vrátil se veèer, vypil jedno pivo a usnul. Víkendy trávil na chatì, kde mìl jinou dílnu, leè též dobøe vybavenou a hojnì užívanou. Na chatu s ním èlenové rodiny jezdit mohli. Nemohli ovšem poèítat, že se jim bude vìnovat. Manželka ho mìla ráda. Ani její tatínek nebyl žádný Romeo. A pak také oceòovala, že na nìj bylo vždy spolehnutí. Velká láska to nikdy nebyla, ale tøi dìti, které mìli, jsou tøi dìti. Zhruba po 20 letech takto probíhajícího soužití naznala, že podobnì žít již nechce a že vše je tøeba zmìnit. Muž úvahy o zmìnì nechtìl slyšet, a tak je pøíliš nevnímal. Pøed manželèinými pokusy popovídat si, vyøíkat si, jak budou žít dál, prchal do dílny. Když za ním žena do dílny pøišla, odpovídal jednoslabiènì. Její slova pøehlušoval svištìním hlasitých obrábìcích pøístrojù. Manželka vše konzultovala s nejlepší kamarádkou. Resumé cituji: „A tak mnì kamarádka, pane doktore, øekla, že alespoò vyslechnout mì manžel prostì musí.“ „To nemusí!“ vypadlo ze mì zcela kategoricky v rozporu se všemi zásadami nedirektivního poradenství. Paní na mne pohlédla pohledem, který bych jinak pøipsal Caesarovi pronášejícímu slavnou vìtu: „I ty Brute!“ „Nemusí, introvertovaný schizoid, kutil mluvit nemusí,“ dodal jsem. Když budete ono vyslechnutí vynucovat, stanete se mu pøíjemnou asi tak jako ovád kroužící kolem jeho hlavy. Ta kamarádka to urèitì nemyslela zle. Jednala ovšem podle zásady, podle sebe soudím tebe. Být ona dejme tomu partnerkou oné dámy, pak by ji kvùli svému psychickému rozpoložení vyslechnout prostì MUSELA.
Mnohdy alespoò orientaènì promluvíme o tom, co vám øíkali rodièe, když jste byli malí, o sourozeneckých konstelacích a o jejich vnímání, o tom, co se vám podaøilo v životì realizovat, i o tom, kde jste dopadli hùøe. Zásadnì nebudeme v onom rozhovoru nikoho soudit. Není urèen k zaujímání stanovisek typu „mùže za to ten a ten“. Nejde o hledání viníka. Z kontextu rozhovoru vyplyne jiná, velmi podstatná otázka. Konkrétnì: | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181481
„Jste depresivní?“ Výjimeènì se lze zeptat i takto pøímo. Obvyklejší je, že se k odpovìdi na ni dopracujeme prostøednictvím jiných dotazù. Nepùjde tu o formu klasického testu, byť to, o èem a jak si budeme povídat, by bylo možno shrnout do formy napøíklad Zungovy sebeposuzovací stupnice deprese. Sebeposuzování znamená, že hodnotíte sami sebe na škále: To je vylouèeno, spíše opak je pravda
– 0 bodù
Nìkdy
– 1 bod
Dost èasto
– 2 body
Velmi èasto
– 3 body
Takøka poøád
– 4 body
Hodnocení se uskuteèní v položkách: 1. Jsem smutný, cítím se být k nièemu. 0 1 2 3 4 2. Bývá mi do pláèe. 0 1 2
3
4
3. Spím mizernì. 0 1 2
3
4
4. Hubnu. 0 1
3
4
2
5. Èastìji než døív mívám zácpu. 0 1 2 3 4 6. Srdce mi buší rychleji, než bývalo zvykem. 0 1 2 3 4 | 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181481