98
Tajemství úspěchu
Pokud bychom na vlastnosti, postoje či schopnosti lídrů začali klást nějaké etické požadavky, ze skupiny by nám vypadli takoví evidentní lídři, jako byli Vladimír Uljanov (Lenin), Saloth Sar (Pol Pot) nebo Josif Džugašvili (Stalin). Zjednodušení typu „za všechno může určitá skupina lidí“ a důsledky typu holocaustu nebo proletářské revoluce se bohužel lídrům přímo nabízejí, přičemž lidská závist a manipulovatelnost davů jsou poměrně spolehlivými prostředky, jak zajistit pozornost a aktivitu ke zcela pustošivým myšlenkám a činům.
Poznámka Rozdíl mezi prostým zjednodušením a cíleným zobecněním je propastný. Výrazy typu „dnešní mládež je zkažená“, „blondýnky jsou hloupé“ nebo „co Čech, to muzikant“ přesto pozbývají povahy více či méně nejapného postřehu a začínají být skutečně škodlivé teprve ve specifickém kontextu. Stejně nebezpečnými se ovšem mohou stát opatření, která mají předejít zobecňujícím soudům, nespravedlivě vztahovaným na celé skupiny lidí bez výjimky. Je například dětinské zakazovat výzkum toho, zda v určitém etniku – řekněme – je spácháno v průměru více či méně krádeží než v jiném. Podobné výzkumy pomáhají pochopit situaci a odhalovat příčiny. A především: diktovaná „politická korektnost“ rozděluje společnost, posiluje extrémy v ní a podporuje nespravedlivou, deformující generalizaci.
Pro studium lídrů je klíčová právě otázka, co měli nebo mají společného vůdci různých etických parametrů, jako byli například Mahátma Gándhí na straně jedné a Adolf Hitler na straně druhé. Připadá mi, že jeden zásadní společný znak tu je. Nelze jej dokázat, ale prosvítá z knih, novin a životopisů. Ti nejúspěšnější vůdci věřili tomu, co říkají nebo dělají. A prakticky všichni eticky pochybní lídři se zaštiťovali nějakou autoritou či frází. Ať již to byl Bůh nebo Prozřetelnost, rovnost a bratrství nebo vůle lidu či nějaká „revoluční spravedlnost“, víra ve „vyšší poslání“, zdánlivě opravňující nečestné nebo kruté činy, poskytovaly zřejmě eticky pochybným lídrům alibi pro jejich působení nejen navenek, ale i směrem dovnitř, k vlastnímu svědomí. O nějakém přiděleném „poslání“ mluví úspěšní demagogové a populisté po celém světě překvapivě často i v současnosti. V kapitole, věnované chování lídrů, ukážu, že tato víra je důležitá pro přesvědčivost vystupování lídrů. Vyskytuje se jak u lídrů eticky pochybných, tak i u lídrů, kteří jsou morálními vzory pro ostatní anebo prostě nabízejí nějaký opravdový užitek – dobré stoly a židle, kvalitní boty či software nebo třeba solidní vzdělávání. Věřit v užitečnost toho, co dělá, je pro úspěch lídra zcela zásadní. Pochopitelně nemohu vyloučit, že někteří úspěšní lídři byli podvodníky a vědomými
Tajemství úspěchu.indd 98
5.10.2010 9:26:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181422