98
Tajemství úspěchu
Pokud bychom na vlastnosti, postoje či schopnosti lídrů začali klást nějaké etické požadavky, ze skupiny by nám vypadli takoví evidentní lídři, jako byli Vladimír Uljanov (Lenin), Saloth Sar (Pol Pot) nebo Josif Džugašvili (Stalin). Zjednodušení typu „za všechno může určitá skupina lidí“ a důsledky typu holocaustu nebo proletářské revoluce se bohužel lídrům přímo nabízejí, přičemž lidská závist a manipulovatelnost davů jsou poměrně spolehlivými prostředky, jak zajistit pozornost a aktivitu ke zcela pustošivým myšlenkám a činům.
Poznámka Rozdíl mezi prostým zjednodušením a cíleným zobecněním je propastný. Výrazy typu „dnešní mládež je zkažená“, „blondýnky jsou hloupé“ nebo „co Čech, to muzikant“ přesto pozbývají povahy více či méně nejapného postřehu a začínají být skutečně škodlivé teprve ve specifickém kontextu. Stejně nebezpečnými se ovšem mohou stát opatření, která mají předejít zobecňujícím soudům, nespravedlivě vztahovaným na celé skupiny lidí bez výjimky. Je například dětinské zakazovat výzkum toho, zda v určitém etniku – řekněme – je spácháno v průměru více či méně krádeží než v jiném. Podobné výzkumy pomáhají pochopit situaci a odhalovat příčiny. A především: diktovaná „politická korektnost“ rozděluje společnost, posiluje extrémy v ní a podporuje nespravedlivou, deformující generalizaci.
Pro studium lídrů je klíčová právě otázka, co měli nebo mají společného vůdci různých etických parametrů, jako byli například Mahátma Gándhí na straně jedné a Adolf Hitler na straně druhé. Připadá mi, že jeden zásadní společný znak tu je. Nelze jej dokázat, ale prosvítá z knih, novin a životopisů. Ti nejúspěšnější vůdci věřili tomu, co říkají nebo dělají. A prakticky všichni eticky pochybní lídři se zaštiťovali nějakou autoritou či frází. Ať již to byl Bůh nebo Prozřetelnost, rovnost a bratrství nebo vůle lidu či nějaká „revoluční spravedlnost“, víra ve „vyšší poslání“, zdánlivě opravňující nečestné nebo kruté činy, poskytovaly zřejmě eticky pochybným lídrům alibi pro jejich působení nejen navenek, ale i směrem dovnitř, k vlastnímu svědomí. O nějakém přiděleném „poslání“ mluví úspěšní demagogové a populisté po celém světě překvapivě často i v současnosti. V kapitole, věnované chování lídrů, ukážu, že tato víra je důležitá pro přesvědčivost vystupování lídrů. Vyskytuje se jak u lídrů eticky pochybných, tak i u lídrů, kteří jsou morálními vzory pro ostatní anebo prostě nabízejí nějaký opravdový užitek – dobré stoly a židle, kvalitní boty či software nebo třeba solidní vzdělávání. Věřit v užitečnost toho, co dělá, je pro úspěch lídra zcela zásadní. Pochopitelně nemohu vyloučit, že někteří úspěšní lídři byli podvodníky a vědomými
Tajemství úspěchu.indd 98
5.10.2010 9:26:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181422
Úspěšní lídři
99
manipulátory od počátku do konce své kariéry, ovšem pokud existovali, muselo to na ně klást mimořádné nároky v oblasti sebejistoty a přesvědčivosti. Předstírat nadšení a zanícení je totiž těžší, než by se zdálo, a to zejména má-li se jednat o „běh na delší trať“. Požadavek víry v užitečnost vlastních myšlenek, služeb nebo výrobků velmi úzce souvisí se třetím charakteristickým prvkem myšlení lídrů – potřebou ovlivňovat své okolí, o které se rozepisuji v subkapitole 2.2.3. Ještě předtím připomenu, že zjednodušení se netýká jen kvality a obsahu sdělení.
Kvantitativní zjednodušování Košatost myšlení a atraktivní jazyk nestačí k tomu, aby lídr získal pozornost lidí. Ovšem ani sama soustředěná pozornost nestačí. Na jedné straně má omezené trvání a na straně druhé, při dlouhém povídání se může stát, navzdory všem zkušenostem mluvčího a jeho veškeré snaze, že si posluchači nevyberou k zapamatování právě ty myšlenky, které lídr považuje za klíčové. Tato patálie nutí veřejné lídry pečlivě vybírat množství informací, které hodlají svému okolí předávat. Sdělení tedy není zjednodušováno jen ve své formě, ale také kvantitativně – redukcí objemu informací. Malé množství předávaných informací přitom ještě nemusí znamenat malý objem sdělení – někteří lídři dokážou opakovat myšlenky a neustále se k nim vracet, což nemusí být – zejména při ovlivňování velkých skupin lidí – ani zdaleka špatná a neúspěšná taktika. Zajímavá je otázka, jak malé množství je v tomto případě dostatečně malé. Odpověď na tuto otázku jsem hledal v četných experimentech se šířením informací předáváním od člověka k člověku ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století. Výsledky těchto pokusů mi umožňily formulovat čtyři zákony šíření informací (viz Synergický management, strany 97 až 102, nebo Komunikace a prezentace, strany 90 až 94). První z těchto zákonů, zákon kvantity, říká, že úhrnný objem předávaných informací se po několika předávkách ustálí v určitém poměrně úzkém rozmezí. Je tedy omezen shora i zdola. Ve standardních situacích bývají předávány většinou čtyři na sobě nezávislé informace. Mezi těmito čtyřmi informacemi přitom ani zdaleka nejsou pouze původní informace – sdělení má tendenci se měnit a vyvíjet. Jak, to popisují další tři zákony šíření informací. Chceme-li tedy dramaticky zvýšit pravděpodobnost, že budou předávány právě ty myšlenky, které potřebujeme mezi lidmi šířit, měli bychom respektovat jakési pravidlo „tři a dost“, přičemž zbývající, čtvrtá informace může buď chybět, nebo jí může být údaj, kde se lidé mohou dozvědět více.
Tajemství úspěchu.indd 99
5.10.2010 9:26:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181422
100
Tajemství úspěchu
Potřebujeme-li šířit více informací než tři nebo čtyři, je to nebezpečné, protože ztrácíme přímý vliv na to, které informace budou šiřiteli vybírány a předávány. Není-li možné objem sdělení redukovat nebo zvolit méně dobrodružnou (například písemnou) formu šíření, nezbývá, než další informace navazovat na vybrané tři čtyři základní formou jednoduchých asociací. Již jsem zde zmínil teorii memů (viz subkapitola 2.1.3) – v ní se vzájemně provázaným klubkům informačních nití, které se šíří do značné míry společně, říká memplexy. Za memplexy můžeme považovat různé konzistentní komplexní soubory informací – vědecké (teorie relativity) i nevědecké (náboženská evangelia). Pochopitelně nejsem ani zdaleka první, kdo si všiml, že informace, určené k úspěšnému šíření, je třeba pečlivě vybírat. Svědčí o tom například slavné Dopisy Plinia Mladšího, kde můžeme najít radu – jíž si velmi vážím a na niž ve svých knížkách rozhodně neupozorňuji poprvé – multum, non multa legendum esse (tedy zhruba mnoho, ne mnohé dlužno čísti). Tato moudrost, přicházející z hloubky lidských dějin, se po zobecnění může stát základním návodem pro chování lídrů. Vede totiž k celé teorii a praxi výběru priorit, tedy k disciplíně, bez které lídr prostě nemůže být úspěšný. Pozornost lídra je vzácným statkem a musí být upřena na věci důležité, tedy na priority. Umění omezit počet řešených témat a koncentrovat se na malé množství priorit je vlastní všem úspěšným lidem.
Poznámka Nikoliv náhodou je schopnost rozeznat priority v jistém smyslu protiváhou souvislostního myšlení. Vyvažování, stabilita a jistá nerovnováha jsou pro život typické. Živé systémy, jako systémy otevřené, jsou založené na „dynamické rovnováze“ – tedy na sváru protiv (příkladem je příjem a výdej látek – tedy anabolismus a katabolismus – nebo přežití jedince a přežití rodu), přičemž za podmínek životu příznivých výsledný stav (například hodnota tělesné teploty nebo množství cukru v krvi) osciluje kolem nějaké rovnováhy, a systém je tedy stabilní.
Pliniova poznámka pochopitelně neříká, jak priority poznat. Trochu dále ve směru k určitému návodu pokročil Vilfredo Frederico Damaso Pareto, když si všiml, že většina úspěchů vzniká působením menšiny příčin a dokonce tento vztah kvantifikoval (obecná formulace Paretova pravidla může znít „80 % výstupů je důsledkem 20 % vstupů“ nebo „20 % příčin tvoří 80 % důsledků“ a pro nás také „80 % úspěchu je tvořeno 20 % úsilí“). Jednoduchá otázka se složitou odpovědí pochopitelně zní, která je ta pětina úsilí, po němž následuje kýžený „osmdesátiprocentní“ úspěch. Tedy: jak vybrat to důležité, totiž priority? Na tuto nelehkou otázku se pokoušejí odpovědět
Tajemství úspěchu.indd 100
5.10.2010 9:26:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181422