98
Speciální kineziologie
Funkce: Příčný břišní sval se podílí na činnosti břišního lisu a na exspiraci. Při jednostranné kontrakci rotuje trup. Dolní okraj svalu kontroluje v oblasti tříselného kanálu napětí břišní stěny.
■ Zadní svalová skupina Původní funkční uplatnění svalů břišní stěny jako svalů sloužících lokomoci si do určité míry zachovává pouze čtvercový bederní sval, který bezprostředně ovládá vzájemnou polohu žeber, páteře a pánve. ● M. quadratus lumborum je plochý čtyřúhelníkovitý sval uložený po stranách páteře.
Origo: Čtyřhranný bederní sval začíná na okraji 12. žebra a na proc. costarii L1–4. Insertio: Crista iliaca. Funkce: Při jednostranné aktivaci svalu dochází k lateroflexi (úklonu) trupu. Oboustranná svalová kontrakce vyvolává extenzi bederní páteře a fixaci dvanáctého žebra. Zpevnění kaudálního úseku osového skeletu je nezbytné pro navazující kontrolovanou fixaci bránice. M. quadratus lumborum tak nastavuje prostřednictvím bederní páteře přesný stupeň relaxace bránice, který je nezbytný pro pomalou a přesně dávkovanou exspiraci při řeči a zpěvu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181388
6
Kineziologie horní končetiny Kinetika a kinematika pletence horní končetiny Kinetika a kinematika paže a předloktí Kinetika a kinematika ruky
„Anaxagoras praví: člověk je moudrý, protože má ruce.“ (Anaxagoras, asi 497–428 př. n. l.)
6
SYNOPSE Horní končetina – komunikace (manipulace) Pletenec horní končetiny – mobilita končetiny Kinematika lopatky: retrakce, elevace, deprese, protrakce, anteverze Paže + předloktí = teleskop Rotátorová manžeta = m. subscapularis + m. supraspinatus + m. infraspinatus + m. teres minor Supinace = manipulace; pronace = atituda Flexe prstů – úchop; mm. lumbricales – propriorecepce a transmise Klíčová slova: manipulace, opozice palce, mobilita a stabilita, kinetika a kinematika lopatky, torakoskapulární spojení, art. humeri, pronace, supinace, art. cubiti, klouby ruky, rotátorová manžeta, svaly horní končetiny
Horní i dolní končetina mají shodný stavební plán a také svým původem se nijak podstatněji neliší – vývojově odpovídají párovým hrudním a břišním ploutvím. Rozdíly ve stavbě a tvaru obou končetin vyplývají z jejich rozdílné funkce. Horní končetina (membrum superius) je v podstatě komunikační orgán – orgán, který nám umožňuje spojení s okolím i s vlastním tělem. S výjimkou útlého dětství ztratila horní končetina většinu svých lokomočních funkcí. Pro končetinu je proto typický manipulační pohyb – jemně odstupňovaný a typově diferencovaný. Proto již pletenec horní končetiny, kterým je končetina připojena k trupu, je mimořádně pohyblivý. Jde vlastně o řetězec různě pohyblivých článků. Kořenový kloub horní končetiny – ramenní kloub – je nejpohyblivějším kloubem těla a pomocí loketního kloubu mění končetina svoji délku. Horní končetina je v podstatě teleskopicky se zkracující a prodlužující systém
článků. Samostatnou kapitolou je obrovská pohyblivost ruky s velmi jemně odstupňovaným rozsahem pohybů a s pohybem, který „vytvořil člověka“ – opozicí palce. Dominantní manipulační funkci horní končetiny odpovídá nejen subtilní stavba skeletu a úprava kloubních spojů, ale i charakteristické uspořádání svalových skupin. Mohutné vícekloubové svalové jednotky převládají v bezprostředním okolí pletence končetiny a na paži. Pro předloktí jsou již typické štíhlé, ploché a dlouhé vícekloubové svaly sdružující se do funkčních vrstev a skupin. Krátké svaly vlastní ruky jsou koncentrovány pouze do dlaně a na hřbet ruky zasahují jen dlouhé svaly (šlachy) z předloktí. Svaly ruky, zvláště svaly palce, mají ze svalů horní končetiny nejmenší motorické jednotky, a tak mohou generovat i nejjemněji diferencovaný pohyb. Ruka je především orgánem úchopu (špetky) a manipulace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181388
100
Speciální kineziologie
Horní končetiny jsou svojí funkcí sice mnohem méně vázány na osový systém těla než končetiny dolní, ale přesto se neobejdou bez jeho základní stability, která teprve umožňuje cílenou manipulaci. Obě horní končetiny spolupracují. Dominantní končetina (zpravidla pravá) je vedoucí; nedominantní zajišťuje a podporuje funkci vedoucí končetiny (u 4–7 % leváků je tomu naopak).
Ve stavbě pletence horní končetiny se řeší základní, ale zároveň kontradiktorní situace: zajištění velké mobility, ale zároveň maximální stability končetiny (obr. 6.1A, B).
6.1 Kinetika a kinematika pletence horní končetiny
5
6
1 2 3 4
Z kineziologického hlediska má horní končetina tři segmenty: ● pletenec horní končetiny – tzv. kořenový segment končetiny ● loketní oblast – střední segment (paže a předloktí) ● zápěstí a ruku – akrální segment Pletenec horní končetiny (cingulum membri superioris) je neúplný, horizontálně uložený pás kostí, který sice vpředu uzavírá hrudní kost, ale vzadu je kruh otevřený – jsou zde jen svaly. Kostěné segmenty pletence jsou spojeny jen dvěma „pravými“, tj. synoviálními klouby, ale specifická úprava kontaktu lopatky a hrudní stěny a tzv. subakromiální spojení znamená vznik dalších pohyblivých spojů. Tím se sice dále zvyšuje pohyblivost celého závěsu, ale zároveň značně stoupají nároky na svalový korzet pletence. Pasivní komponentou pletence horní končetiny je klíční kost a lopatka a jejich spoje. Aktivní komponentou jsou svaly pletence. Celý systém kostí, spojů a svalů pletence horní končetiny je vystaven tahovému i tlakovému zatížení, které ve fyziologických hodnotách absorbuje. Větší tahová zátěž se přenáší do sternoklavikulárního kloubu, jehož napjaté pouzdro se stává zdrojem signálů, reflektoricky aktivujících trapézový a malý prsní sval. Při této aktivaci oba svaly táhnou klíční kost ke sternu. Transmise tlakové zátěže (nárazu) obvykle směřuje do fossa glenoidalis a prostřednictvím lopatky, resp. vazů, kterými je lopatka spojena s okolím, je přenášena na první žebra. Pohybové transmise hrají proto významnou roli nejen v mechanismech traumatizace jednotlivých složek pletence, ale i skeletu horních partií hrudníku. Pohyb pletence je vždy komplexní, jakýkoliv pohyb lopatky je proto spojen s pohybem klíční kosti. Například při abdukci a flexi paže rotuje klíček podél své dlouhé osy – přední plochou dozadu, atd.
Obr. 6.1A Sternoklavikulární spojení (kadaverózní preparát) 1 – kloubní pouzdro, 2 – discus articularis, 3 – kloubní dutina, 4 – manubrium sterni, 5 – přední plocha kloubního pouzdra, 6 – pravá klíční kost
1
2 3
4
3
Obr. 6.1B Akromioklavikulární spojení – pohled shora (kadaverózní preparát) 1 – acromion, 2 – štěrbina kloubu, 3 – lig. coracoacromiale, 4 – spina scapulae, 5 – clavicula
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181388